Another life

13.

Michelle:
Chtěla jsem už žít jako dospělá osoba. Chtěla jsem přítele, už nechci ani manžela, chtěla jsem mít dítě nebo dvě, chtěla jsem žít jako všichni kolem. Ale nebylo mi to dopřáno. Našla jsem si sem tam někoho, kdo za nic nestál. S kým jsem jen ztrácela čas. Nebavil mě tenhle život. A ani práce. Už jsem toho vystřídala hodně a nic mě nenaplňovalo. Nechtěla jsem se vrátit ke šlapání, ale nakonec mi nic jiného nezbývalo. Nebylo to už jako před tím. Hnusili se mi ti chlapi, ale ty peníze mi chyběly. Celou noc jsem trávila bůh ví kde a přes den jsem spala. Zabíjela jsem čas, tím nejlepším způsobem.

Začala jsem pracovat pro nějakou firmu Biel, měli více děvek pod sebou a trochu lepší klientelu. Každý den jsem sice musela dělat, ale aspoň jsem mohla začít šetřit na tu dovolenou, kam mě vzal Massimo. Pořád sním o tom místě. Bylo to tam tak perfektní. Jediné dokonalé na tomhle světě. Asi po půl roce se mi to podařilo a dokonce i na další rok bez práce. Měla jsem dneska posledního klienta a už jsem to pak nemusela dělat. Připravila jsem se a jela na adresu, kterou mi poslali z agentury. To místo byl hotel. Na recepci mě zavedli do pokoje, kde seděl Massimo.
,, Co tady děláš?"
,, Co tady děláš ty?" do pokoje za mnou vešla nějaká žena a mířila na mě zbraní.
,, Kdo jste?!"
,, Jsem Laura Biel. Určitě jsi o mě slyšela." tvářila se pobaveně a mě došlo, že to má být Massiho mrtvá Laura. Podívala jsem se na něj a on byl snad ještě více v šoku.
,, Massimo."
,, Lauro. Proč tohle děláš? Tři roky jsi byla pryč."
,, Slíbil jsi mi, že mě ochráníš! Že se mi nikdy nemůže nic stát! A pak si najdeš ji a zapomeneš na mě?"
,, Nikdy na tebe nezapomněl Lauro! Jsem tu zbytečně, nic ke mě necítí."
,, To si jen myslíš. Zapomněl na mě díky tobě. První rok chodil na můj hrob každý den, pak začal vynechávat pátky, proč asi? Pak si mu byla k dispozici 24 hodin denně a po mě už neštěkl ani pes."
,, To není pravda! Myslel jsem na tebe pořád! Zdálo se mi o tobě! Myslel jsem, že taky umřu, jak jsi mi chyběla!"
,, Vyměnil jsi mě za tuhle děvku. Usiloval jsi o ní. A víš co, ulehčím ti to. Jí zabiju a můžeš být zase se mnou."
,, To nemusíš dělat Lauro! Nech ji odejít! Budu s tebou!"

Massimo:
Laura se někde v těch třech letech úplně zbláznila. Nemohl jsem dopustit, aby se Michelle něco stalo. Ano, uvědomil jsem si, že jsem se díky ní už odprostil od Laury a kdybych teď o ní přišel, už bych to nezvládl. To že žije i když beze mě, mě pořád drželo pohromadě, ale vědět, že opravdu už nikde není, bych nezvládl.
,, Je to jen tvoje hračka ne Massimo, tvrdíš mi, že ti na ní nezáleží, můžu se jí tedy zbavit. Nic to nebude." pořád na ni mířila zbraní a Michelle se dívala na mě. Měla slzy v očích. Nešlo to zastavit. Laura vystřelila a Michelle vyletěly slzy z očí. Padla mi do náručí a lapala po vzduchu. Vytáhl jsem svou zbraň a postřelil Lauru. Spadla na zem a její zbraň sklouzla až ke mě.
,, Michelle. Vydrž, prosím." tekly mi slzy, ale musel jsem přivolat pomoc. Marcelo s dalšími muži přiběhl a nevěděl co se stalo.
,, Massimo?"
,, Vem Lauru do sklepa a nech ji ošetřit." brečel jsem, vzal jsem Michelle do náručí a běžel s ní do auta. Nedívala se už nikam, byla studená a já zoufalý. Ti dva Giorgio a Luigi, ji měli vždy na starost. Nasedli s námi do auta a zuřivě se řítili do nemocnice. Když jsem vběhl do nemocnice, byla jako hadrová panenka. Křičel jsem u příjmu, aby mi někdo pomohl. Okamžitě se k nám sběhli lékaři a sestry. Vzali mi ji a položili na lehátko, běželi s ní někam dál a mě zastavili za skleněnými dveřmi. Brečel jsem a prosil, aby ji zachránili. Nemůžu ji ztratit.

Seděl jsem na té chodbě, na zemi a myslel jen na ni. Nikdo pořád nevyšel a to mi dávalo alespoň malou naději, že s ní pořád něco dělají, že žije.
,, Massimo!" Marcelo ke mě přiběhl a složil se ke mě na zem a objal mě.
,, Co se to stalo kurva Massimo?"
,, Já nevím. Objevila se tam Michelle, za ní Laura, ale nebyla to moje Laura! Chtěla, ať jsem s ní a že když zabije Michelle, tak ji tak dokážu, že jí pořád miluju. Nemohl jsem nic dělat, nečekala na nic a hned po ní střelila."
,, Jak kurva mohla žít? Tolik let tě nechat tak trpět?!"
,, Nemohl jsem ji říct, že miluju Michelle a ani, že miluju jí. Chtěl jsem jen, ať ji nechá odejít, ať se jí nic nestane."
,, Poslal jsem k ní našeho doktora a zavřel ve sklepě. Hlídají ji chlapy. Co s ní uděláme?"
,, Teď nevím. Zajímá mě jen Michelle." seděli jsme tam celou noc. Nebavili se a jen čekali. Když se začalo rozednívat, Marcelo šel pro kafe a já furt strnule seděl. Myslel jsem, že tam umřu s ní.
,, Tady je kafe Massimo."
,, Dík. Co dělala Michelle, když mě postřelili?"
,, To co ty. Seděli jsme na chodbě a čekali na doktory. Usínala na mě a já na ni. Vypili jsme litry tady té kávy a chodili sem a tam. To samé pak pokračovalo na JIPce. Nedalo se nic víc udělat."
,, Zblázním se z toho čekání. Co tam dělají!" sotva jsem to dořekl, vylezli asi tři doktoři.
,, Vy jste?"
,, Její přítel, donesl sem ji sem."
,, Kdo ji postřelil? Musíme uvědomit policii."
,, Laura Biel, moje bývalá přítelkyně. Řekněte mi, co je s ní? Žije?"
,, Nějakým zázrakem to přežila. Je, ale hodně unavená, bude spát několik dnů. Dame ji na JIP a budeme doufat, že to bude vše tak dobře pokračovat."
,, Díky. Mockrát vám děkuju." v příštím životě chci být lékař. Jsou daleko větší bossové než já teď tady. Šli jsme na tu JIPku s Marcelem a sledovali ji jak tam spí. Byl jsem vděčný všem komu se jen dalo, že tam leží a spí a není mrtvá. Na mysl mi ovšem přišla Laura.
,, Chci, aby trpěla za to co udělala mě a teď i Michelle. Nechci ji hned zabít. Chci, aby si uvědomila co udělala a až ji to dojde, tak potom ji chci vidět brečet a prosit. Tak jak jsem ji miloval celým srdcem, jí teď nenávidím. A kdybych ji nezvládl zabít já, tak musíš ty Marcelo."
,, Fajn, teď na ni vůbec nemysli. Řekl jsi Michelle, že jsi jí celou dobu cítil, tak ať necítí ona jen vztek a nenávist."
,, Víš toho hodně od ní."
,, Jo to víš, já jí vozil domů a hlídal u nás. Michelle mě měla ráda a hodně se mnou mluvila. Byl jsem rád, když byli vaše šťastné období."
,, Díky Marcelo. Vždy jsi za mě vše vyžehlit, vždy jsem se na tebe mohl spolehnout."
,, Jo, ale u ní mi to moc nešlo to vyžehlit."
,, Ani se nedivím." Marcelo šel pak domů a já stál pořád u toho okna. Maximálně jsem si odskočil do kantýny nebo na záchod. Její bodyguardy jsem musel taky uklidnit, byli tu pro ni po celou dobu. Dokázala si všechny chlapy omotat kolem prstu, jen já ji to nechtěl dovolit. A přitom jak bych byl rád.