In Love With Hockey Boys

32. část

Vzbudil mě Andre s tím, že už budeme přístávat. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Anička si dávala věci do batohu a Andrei si stále povídal s Kubaldou.
Když si všiml, že už jsem vzhůru a že už budeme přístávat, tak se rozloučil s Domčou a šel ke mně.

A: Je všechno v pořádku

Zeptal se nejistě a dal mi pusu na čelo.

J: Jo už jo, co ty a Domča? Mluvili jste spolu asi 3 hodiny

A: Je to hrozně fajn kluk a dobře se s ním povídá. Jednu chvíli jsem chtěl jít za tebou, ale spala si tak roztomile, že jsem tě nechtěl budit

Usmála jsem se a políbila jsem ho.

Letadlo přistálo a my jsme se vydali pro kufry. Andrei mě celou dobu držel za ruku, ale nic neříkal. Vypadal hrozně nervózně. Ze začátku jsem to neřešila, říkala jsem si, že má nervy z toho všeho nového. Nový stát, město, ubytování. Ptali jsme se s Aničkou kluků asi třicetkrát, kde budeme bydlet po dobu těch 14 dní, ale pokaždé nám řekli, ať se necháme překvapit. Náš taxi zastavil před obrovským bílým domem.

( A: Andrei, An- Anička,
And: Andre)

J: Nee, to nemůžete myslet vážně

An: O můj bože kluci

Vešli jsme dovnitř, byl to dům u písečné pláže. Hned jak jsme vešli, tak jsme vstoupili do obrovského obýváku, kde byla sedačka, obrovská televize a dalších spoustu věcí. Hned vedle byla velká kuchyň, kde taky bylo sna všechno. Když se šlo po schodech dolů byla tam vířivka a posilovna. No a po schodech nahoru byly dvě obrovské ložnice. My s Andreiem jsme šli do jedné vybalit so věci a Anicka s Andrem do druhé.

A: Nevadí ti, že jsme spolu na pokoji, jakože spíme i na jedné posteli?

Zeptal se Andrei nervózně. Nechápavě jsem se na něj podívala dala jsem mu rychlou pusu.

J: Proč by mi to mělo vadit?

A: Já ani nevím, radši jsem se zeptal

Po chvíli našeho vybalování do pokoje vtrhl Andre.

J: Fuj, co děláš? Víš jak jsem se lekla

And: Promiň to jsem nechtěl jenom vám jdu říct, že se půjdeme projít po pláži a po městě, tak abyste byli nachystaní

J: To zní skvěle

Andre odešel z pokoje a já jsem na sebe hodila jen riflové černé kraťasy s bílým croptopem. Sešli jsme s Andreiem dolů do obýváku, lehli jsme si na  pohovku a čekali jsme na Aničku a Andreho.
Když došli a já se na ně podívala začala jsem se smát. Anička si hned všimla, čemu se směju, a začala se smát taky. Ona na sobě měla bílé riflové kraťasy a černý croptop a vypadali jsme vedle sene hrozně vtipně.

And: Já nechápu, co vám na tom přijde vtipnýho, prostě vám to sluší

A: Souhlasím s Andrem

My s Aničkou jsme jenom s úsměvem přikývly a už se šlo na naši procházku. Začali jsme snad tím nejhezčím. Procházeli jsme se hned vedle moře po té písčité pláži při západu slunce. Všimla jsem si, že Andrei zase znervózněl, jako když jsme byli na letišti, proto jsem se zastavila a naznačila jsem Aničce pohledem, že je hned doběhneme.

J: Co se děje Andreii? Celý den jsi takovej nervózní

A: Noo, neřeknu ti to spíš ukážu

Stála jsem tam a koukala jsem se něj. Vytáhl z kapsy malou stříbrnou krabičku a dal ji před sebe. Druhou rukou mě chytnul za tu moji. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Vůbec jsem nevěděla, co mi chce Andrei říct.

A: Arianko, zažili jsme spolu  spoustu krásných dní, ale jenom jako kamarádi s výhodama. Od první chvíle, co jsem tě potkal, když mě pozval Martin, tak ses mi hrozně líbila. Jsi nejkrásnější, nejhodnější, nejšikovnějši a nejdokonalejší holka na světě. Takovouhle holku, jako jsi ty, si přeje každej. Já si moc dobře uvědomuji, že jsi se nedávno rozešla s přítelem, kterého si ze srdce milovala a já ti slibuju, že tě budu ochraňovat a milovat celým svým srdcem. Takže se tě ptám....

Když mi tohle všechno Andrei říkal ukápla mi slza. Řekl to všechno tak krásně. Dívala jsem se na něj a na tváři jsem měla obrovský úsměv. V tu chvíli, co Andrei dořekl tu poslední větu, klekl si a stále držel v jedné ruce krabičku a druhou rukou držel moji ruku. Podívala jsem se na něj a navázali jsme oční kontakt on se usmál a dořekl to.

A: Staneš se mojí přítelkyní?

Tohle jsem si vždy přála. Západ slunce, krásná pláž a tahle otázka. S Kubou to bylo tak automaticky a navíc se to stalo vtom hotelu, ale tohle bylo jiný.
Ukáply mi asi 4 slzy, než jsem ze sebe něco vydala.

J: Andreii, já mám na tebe tak velký štěstí a budu nejvíc šťastná, když po mém boku budu mít někoho, jako jsi zrovna ty. Takže říkám ano.

Usmála jsem se a Andrei hned vyskočil ze země a dlouze mě políbil. Potom otevřel tu krabičku byl tam krásný náhrdelník s písmenem A, hned jsem si všimla, že Andrei ho má taky.

A: Aby jsme k sobě ladili a byli tak spolu, i když třeba nebudeme v jednom městě, nebo státě

J: Já - Já tě vážně miluju. Je nádhernej.

Řekla jsem a otočila jsem se k Andreiovi, aby mi ho mohl nasadit na krk. Potom jsem se k němu otočila zpět a on si mě přitáhl k sobě.

A: Taky tě miluju

Řekl a políbil mě. Potom jsme už ruku v ruce odcházeli najít Aničku s Andrem.

___________________________________