Ráno nás vzbudil budík. Andrei mě hned ještě přitáhl k sobě, abych nemohla vstát.
J: Ale notak
Řeknu ospale a snažím se zvednout.
A: Ještě je čas
J: To těžko, já musím balit a vy s Andrem máte jít zaplatit a odevzdat klíče od domu
A: Já bych tu ještě zůstal
J: Já taky, ale svatbu musíme řešit v Americe
A: No jo, na to už se těším
Řekl, políbil mě a pustil. Zvedla jsem se a zamířila jsem do koupelny. Po ranní hygieně jsem na sebe hodila oblečení, co budu mít v letadle, abych ostatní mohla zabalit. To stejný pak udělal Andrei. Sešli jsme dolů po schodech a mířili jsme na snídani. Udělala jsem lívance. Sedli jsme si ke stolu a pustili jsme se do jídla. Za pár minut došli i Andre s Aničkou. Pozdravili jsme se a já jim ukázala, kde jsou lívance, a ať si je vezmou. Po snídani nastal čas balení. Kluci se vydali zaplatit a já s Aničkou jsme zalezli každá do svého pokoje. Vytáhla jsem z podpostele kufry a položila jsem je na postel. Začala jsem tam rovnat všechny věci ze skříně a pak i věci z koupelny. Po asi hodině jsem konečně měla hotovo. Zavřela jsem všechny kufry a nechala jsem je za dveřmi. Andrei totiž říkal, že je pak snese z těch schodů.
Najednou ten pokoj byl takový prázdný. Nikde nic poházený, všude čisto. Došla jsem za Aničkou, abych ji pomohla dobalit. Potom jsme taky vytáhli kufry před dveře a teď se šlo na úklid celého domu. Já si vzala kuchyň a Anička obývák. Umyla jsem nádobí, utřela jsem linku a tak dál. Za pár minut už byl dům v takovém stavu, jako když jsme sem přijeli. Zrovna jsem spatřila kluky, kteří se vrátili.
A: Teda, tady to je jak nový
J: Snažili jsme se
And: No tak my kdem asi pro ty kufry
An: Máte je před dveřmi
Řekla Anička a políbila Andreho. Potom jsme je tam nechali a šly jsme se rozloučit s mořem. Namočily jsme si nohy a věnovaly jsme se obloze. Pak jsme s úsměvem odcházeli k domu. Naposledy jsem se ohlédla, bude mi to tu chybět, ale Amerika je zase náš domov, takže se tam ráda vrátím. Andrei už měl kufry naložený v taxíku a čekal na mě. Zkontrolovala jsem dům, že jsme nikde nic nenechali a vydala jsem se před dům. Naposledy jsem se ohlédla i po něm. Pak už jsem nastupovala do auta, kde byl Andrei rozvalenej přes dvě místa. Když mě viděl hned uhnul, abych se mohla posadit vedle něj. Hodil mi ruku kolem ramen a naše cesta směřovala na letiště. U letiště jsme zaplatili za taxi a vydali jsme se dovnitř. Dali jsme kufry na pás a šli jsme si sednout do kavárny, kde jsme se měli znovu sejít s Aničkou a Andrem, kteří jeli jiným taxíkem. Mezitím jsme si dali kafe. Zachvilku už tu byli. Objednali se taky kafe a jen tak jsme si povídali. Potom oznámili náš let, a tak jsme se přesunuli k letadlu. Ukázali jsme naše letenky a obsadili jsme naše místa v první třídě. Andrei nám objednal něco k jídlu, protože jsme neobědvali. Za chvíli nám donesli kuře s rýží. Zapli jsme film a všichni jsme se koukali. Andrei si o mě opřel hlavu a propletl naše prsty. Po pár minutách usnul. Hladila jsem ho po vlasech a usmívala jsem se na něj. Anička s Andrem seděli vedle mě a oba také spali. Byla jsem jediná vzhůru. Napadlo mě, že vše musím oznámit rodičům. Ale rozhodla jsem se jim zavolat až budeme doma.
Let se chýlil ke konci. Dala jsem Andreiovi pusu na tvář a to ho hned probudilo. Usmál s ena mě a políbil mě.
A: Těšíš se domů?
Jen jsem s úsměvem kývla hlavou. Pak jsem vzbudila Aničku a Andreho. Ti se jenom unaveně usmáli. Letadlo dosedlo na povrch a zastavilo se. Sesbírali jsme věci a vydali jsme se ven. Vyzvedli jsme si kufry a šli jsme před letiště. Tam už byl taxík. Nasedli jsme a jeli jsme. Až po nějaké chvíli jsem si uvědomila, že nejedeme správným směrem.
J: Nejedeme špatně?
Pošeptala jsem Andreiovi. Ten jen zavrtěl hlavou a usmál se. Nechápala jsem to, ale byla jsem příliš unavená na to něco řešit. Auto konečně zastavilo a my vystoupili. Před námi se objevila bílá velká vila.
An: Kde to jsme?
Zeptala se Anička a nechápavě jsme se podívali na kluky.
Andre objal Aničku kolem ramen a usmál se.And: My jsme si říkali, že se do toho malýho bytu nevzlezeme všichni a že nám to docela vyhovovalo to bydlení ve čtyřech. Takže vítejte doma
Já i Anička jsme vykulili oči.
J: Jste vážně blázni
A: Říkal jsem ti, že se dům opravuje
J: Takže tenhle dům jo?
Řekla jsem a nevěděla jsem, jak se tvářit.
Andrei mě objal a poposunul ke dveřím. Otevřela jsem je a ocitla jsem se ve velké chodbě. Vyzula jsem si boty a prošla jsem ní. Přede mnou se objevili schody a jedny dveře dole. Prošla jsem jimi a ocitla jsem se ve velké kuchyni. Hned vedle se rozprostíral obrovský obývák. V horním patře byli dvě ložnice a asi tři koupelny. Potom jsme prošla skleněnými dveřmi na terasu. Před sebou jsem měla gril a stolek s židlemi. Za terasou byl obrovský bazén.
J: Vážně jsi blázen
Řekla jsem, když jsem cítila Andreiovi ruce na svém pasu.
A: Já jsem blázen jenom do tebe
Řekl a otočil si mě k sobě.
A: Je tady ještě jedna místnost
Řekl Andrei než mě políbil. Pak mě vzal za ruku a táhl mě ke dveřím, které byly pod schodama. Sešli jsme po jiných schodech dolů. Uviděla jsem obrovský bazén a vedle něj vířivku.
A: Co ty na to? Vybalíme věci, navečeříme se a pak vířivka?
J: Jsem unavená zlato
Řekla jsem s úsměvem a objala jsem ho.
A: Ale notak, jenom chvilku, prosím
J: Dobře, tak jo
Andrei se usmál a vyšli jsme zpět nahoru za Aničkou a Andrem. Vybalili jsme, kluci se uvelebili na gauči a zapli si na PS4 NHLko. Já s Aničkou jsme začali dělat večeři. Donesli jsme ji klukům a sedli jsme si k nim.
And: Tak co na to říkáte holky?
An: Je to skvělý
J: Jo vážně moc, ale utrácíte za nás až moc peněz
An: To si právě taky myslím
A: Ale notak
And: To je z lásky
An: Láska není o penězích
A: Nemůžete se na nás zlobit, my chceme, aby jste se měli co nejlíp
J: My se nezlobíme
Řekla jsem a objala jsem ho. Stejně tak jako Anička Andreho.
Dojedli jsme. Kluci si zase do rukou vzali ovladače a pak už se jen ozývalo: ,, Burakovsky se blíží k bráně a Andre Burakovsky skóruje! Svechnikov se zastavil u brány, pokouší se o podlapačku a máme tu další gól a skóre je srovnáno."___________________________________
ČTEŠ
In Love With Hockey Boys
Romance[DOKONČENO] Je pravda to co říkal Martin? Co tím myslíš? No, že mě miluješ.......