In Love With Hockey Boys

7. část

Seděla jsem na posteli, když mi Kuba napsal ať si dojdu pro teb dres. Zaťukala jsem na jeho dveře a on mi hned otevřel.

K: Tak tady je princezno, máš tam i můj podpis, aby byl kompletní

J: Děkuji moc

K: Pojď dál

J: Moc ráda bych, ale musím stihnout ještě moc věcí než půjdem na zápas. A ty by sis měl odpočinout a nerozptylovat se

K: Myslíš, že mě rozptyluješ?

Řekl Kuba a přitáhl si mě blíž k sobě.

J: Já nevím, rozptyluju?

Na to Kuba nic neřekl a dlouze mě políbil.

K: A co jsi vlastně potřebuješ vyřídit před zápasem?

J: Dominik chtěl, abych se s ním šla projít k moři.

K: Ajo takhle. Takže se uvidíme až na zápase.

J: Snad ne, pokusím se tě stihnout ještě tady

K: Budu netrpělivě čekat

Řekl Kuba a zavřel dveře. Šla jsem se nahoru obléct. Vzala jsem si volné žluté šaty a vlasy jsem si spletla do copu.
Domča už ťukal na dveře.

D: Páni.. Moc ti to sluší

J: Děkuju

D: Jsi připravená?

J: Jasně

Šli jsme asi půl hodiny než jsme došli k pláži. U moře nebyl skoro nikdo, až na nějaké děti a jejich rodiče.

J: Je to krásné místo

D: Skoro jako ty

Řekl Dominik a usmál se.

J: Ale prosím tě, to vůbec

D: Ale joo

Dominik mě obejmul a dlouho mě nechtěl pustit. Ani jeden z nás si nevšiml kluka s foťákem, který nás fotil za stromem.
Když mě Dominik pustil, tak jsme šli přes město domů, aby se mohl nachystat na zápas. Došli jsme na hotel a já zamířila k pokoji, kde je Kuba.

J: Tak jsem tu, ještě jsem tě stihla

K: Nojo, to mám štěstí

J: Tak ti přeju hodně štěstí

K: Děkuju moc, kde budete s Aničkou sedět?

J: Hned vedle střídačky za plexisklem

K: Dobře snad si tě tam najdu

J: To doufám

Od východu už bylo slyšet jak volá trenér, že už se jde do haly.

J: Tak se uvidíme

Ještě jednou jsme se obejmuli a já Kubu políbila.

K: Teď se mi bude hrát ještě líp.

Odpověděl a s úsměvem odešel k východu. Já šla do pokoje.

A: Tak co vycházka s Dominikem?

J: No mají tady krásný moře

A: Tak to musím říct Martinovi a půjdeme se nějakej volnej den koupat

J: Určitě, ale teď už jdeme

Obě jsme na sebe hodili černé roztrhané ryfle a dres od kluků. Anička Martinův a já Kuby. A vyšli jsme k hale.

Když jsme došli k hale všude byly davy fanoušků. U pokladny jsme dali lístek a paní nám řekla, že nějací dva hokejisté jí řekli, že nás má pustit dřív než ostatní. Bylo nám jasné, kdo to byl. Vešli jsme tedy do haly. Najednou mi připadala nějaká větší než normálně. Tabule nad hřištěm svítila a oba týmy už byly na ledě. Zamířili jsme přímo k našim místům a sedli jsme si. Pozorovali jsme kluky jak se rozcvičují, když vtom už přiběhli nadšení fanoušci, a hala se začala otřásat hlasitým  fanděním. Než začal zápas hokejisté vzali pár puků a házeli je mezi fanoušky. Hned u nás za plexisklem se objevili Kuba a Martin a hodili nám s Aničkou každé jeden puk. Asi o pár minut později přijel i Dominik a hodil mi svůj puk.

Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Zápas začal. Hned po první třetině jsme vedli 2:1 díky gólům Nečiho a Voráčka.
Na Aničce bylo vidět, jak je hrozně šťastná a taky pyšná na Martina. A já byla šťastná, protože byla i ona. Přišla druhá třetina a Švédové vyrovnali na 3:3. Nic se nezměnilo ani po patnácti minutách třetí třetiny. Stres začal stoupat, ale naděje pořád byla. Blížil se konec, jedna minuta do konce a skóre stale 3:3. V tu chvíli se puk vyhazoval blízko u nás. Uviděla jsem Kubu a jeho stresující výraz. Usmála jsem se a poslala jsem mu pusu. Puk dopadl na zem a my jsme bruslili k Švédské bráně.

Moderátor : Zbývá nám 50 vteřin do konce zápasu. Puk má Nečas, nahrává Kubalíkovi, ten nahrává Vránovi, posledních 20 vteřin. A Vrána střílí a je to gól. To je neuvěřitelné co tenhle mladý hokejista právě dokázal.

Všichni čeští fanoušci stáli a tleskali, pískali a fandili jak se dalo. A já pocítila ten pocit, co musela cítit Anička, když dal Martin gól. Byla jsem na Kubu opravdu hrdá.

Na tabuli doběhlo těch posledních 20 vteřin. Celá hala tleskala a všichni byli opravdu šťastní. Kluci všem mávali a projížděli se po ledě. Potom jsme si všichni stoupli a začala hrát Česká hymna. Bylo to nádhernej pocit. Po skončení se všichni začali scházet u východu. My jsme s Aničkou čekali před halou na kluky. Vyšli snad už úplně všichni, jenom Kuba a Martin ne.

A: Ježiš těm to trvá

J: Nojo, asi oslavují ještě

A: Napadá mě, že by jsme to mohli s klukama oslavit zítra u moře, když nemají zápas.

J: To je skvělej nápad. Tak jim to řekneme, jak dojdou

Po pár minutách už kluci vycházeli z haly. Obě jsme se rozběhli a já objala Kubu a Anička Martina.

K: Tak co jak se ti líbil zápas?

J: Jsem nadšená. A taky pyšná..na tebe

Kuba mě objal a dlouze políbil.

K: Vezmu ti ty puk, teda puky. Od koho máš ten druhej?

J: Od Dominika

K: Ahaa

J: Nebuď žárlivej, zkazíš nám naši chvilku

K: Vždyť já nežárlím

Řekl Kuba a chytl mě za ruku. Šli jsme pomalu k hotelu.

A: Kluci na vaši výhru a na vaše góly jsme se s Ari rozhodli, že vás vezmeme zítra k moři a oslavíme to tam.

M: To je skvělej nápad

K: Tak to určitě souhlasíme

Už jsme byli u hotelu a všichni jsme se šli převléct na večeři.

___________________________________