3.část

2.1K 44 1
                                    

Kluci přišli a sedli si na sedadla za nás. My jsme si s Aničkou pustili film a koukali jsme se. Potom si Aničku zavolal Martin a ona si šla sednout za ním, a tak jsem tam zůstala sama. Jen tak jsem se koukala z okna, protože letím letadlem poprvé. Zachvilku jsem slyšela jak si za mnou někdo přisedl, myslela jsem, že je to Anička, ale byl to Kuba.

K: Nevadilo by ti kdybych si přisedl

J: Určitě ne

K: Anička s Martinem usli u sebe a tak nemám kde sedět

J: To je vpohodě, jsem ráda, že mám společnost

Kuba se jen usmál a potom jsme si dlouho povídali.

K: Kolik ti vlastně je?

A: 19

K: A jak dlouho máš ráda hokej

J: No to už bude nějakou dobu, asi od 14ti let. Když Anička začala sledovat hokej, tak jsem se někdy koukala s ní. No a v 17ti se začala bavit s Martinem a od té doby jsme byly na hokeji pořád.

K: Fandíš Kometě že?

J: Anoo

K: Já hraju za Spartu to je lepší tým

J: To určitě není

Řekla jsem a bouchla jsem ho pěstí do ramena. Dělal, že je naštvaný a nemluvil se mnou.

J: Kubo, už se nezlob prosím

K: To se ti snadno říká

J: Vždyť to byl vtip

K: Já se nezlobím

Usmál se a obejmul mě. Bylo to strašně příjemný, a tak jsem po pár minutách usnula.
Kuba mě vzbudil až když jsme přistáli.

J: Promiň Kubo, já na tobě usnula a ty jsi ani nemohl nikam jít

K: Ne to je vpořádku, rád jsem tu s tebou byl

Usmáli jsme se na sebe a pomalu jsme vyšli z letadla. Došli jsme až k pásu, na kterém už přijížděli kufry. V dálce jsem viděla Aničku s Martinem jak už mají svoje kufry a čekají jen na nás.

M: Ahoj hrdličky

J: Buď zticha Neči

K: Já nevím kdo mi zabral místo a já si musel jít sednou jinam

M: Nojo tak pardon

Smáli jsme se a pak jsme vyšli z letiště a čekali jsme na autobus. Mezitím nám Martin řekl, že jsme na stejném hotelu, akorát ve vyšším patře, protože všichni hokejisté jsou dole.

Autobus už přijel a my nastoupili. Po  patnácti minutách jsme byli u hotelu.

J&A: To je nádhera

Byl to krásný hotel s vnitřním a venkovním bazénem. Vzali jsme si kufry a šli jsme na recepci pro klíče od pokojů.

K: Tak my se jdem ubytovat a pak by jsme si mohly dát sraz a jít někam na večeři.

A: To je dobrej nápad

J: Fajn v kolik?

M: No my máme v 6 poradu kvůli tomu jak to tady bude probíhat, ale v 7 už by jsme mohli jít

A: Dobře

K: Počkáme na vás před hotelem

A tak jsme šli s Aničkou nahoru do pokoje číslo 21. Byla tam manželská postel, což nám s Aninou nevadilo, jelikož často spíme na jedné posteli i doma.
Měli jsme obývák, kuchyň, koupelnu a balkón s krásným vyhledem na centrum města a na zimní hokejový stadion.

Vybalily jsme si věci, převlékly jsme se do něčeho slušného a vyšli jsme před hotel. Sedli jsme si na lavičku a čekali jsme na kluky. Trvalo jim to fakt dlouho. Ale nakonec došli.

K: Omlouváme se za spoždění kočky

M: Hele hele, mluv si takhle na svoji

K: Sorry brácho

A oba se začali smát. My jsme na sebe s Aničkou jen kývly a usmály jsme se. A pak jsme vyšli do krásného nočního města.

___________________________________

In Love With Hockey BoysKde žijí příběhy. Začni objevovat