In Love With Hockey Boys

20. část

Chystala jsem na stůl snídani a Kuba se snažil vzbudit kluky.
Všichni šli po jednom do sprchy a hned potom si posedali k jídlu.

J: Dobrou chuť

Andrei: Díky, že ses o nás takhle postarala

Řekl a usmál se na mě.

J: Nemáte zaco, jste Kubovi a teď i moji kamarádi, takže není problém vám pomoci

Jack: Teda Kubo vybral sis dobře

K: Nejlíp na světě

Řekl Kuba, když se zvedal z gauče a objal mě kolem pasu.

Kluci se najedli a postupně odcházeli na svoje byty.
Rozloučila jsem se s nimi a všichni odešli kromě Andreho.

A: Můžu s tebou nachvilku mluvit jen já prosím

Viděla jsem Kubu a jeho pohled na Andreho a pak i na mě. Chvíli jsem se na něj taky podívala, ale nakonec jsem svůj pohled navázala zpět k Andremu.

J: Jo jasně

Zašli jsme do kuchyně a Kuba zůstal v obýváku.

A: No, já se za sebe hrozně stydím, když vím, co jsem provedl Martinovi, ale mě se Anička vážně líbí.

J: Ehm, na to moc nevím, co bych ti řekla. Martina znám už hrozně dlouho a tebe chvilku. Vím, že jim to spolu vážně klape a milují se.

A: Jenže já si nedokážu pomoct

J: Hele najdeš si někoho jinýho, věř mi

A: Jako třeba tebe hm?

J: Cože

V tu chvíli jsem se zarazila a než jsem stačila něco říct, Andre už si mě přitáhl k sobě. V tu chvíli se, ale objevil i Kuba.

K: Hej brácho, o co se teď pokoušíš?!

Bylo vidět, že je naštvanej a já se mu ani nedivila. Andre mě hned pustil a já se na něho podívala nechápajícím pohledem.

A: Hele Vrána, příště nám radši představ nezadaný holky. Ne vážně pěkný zadaný holky

K: Měl by jsi jít

A: Taky, že jdu

J: Tak ahoj

Andre jen zavřel dveře od bytu a už bylo slyšet jak sebíhá schody.

Nastala situace, kdy jsme ani Kuba ani já nevěděli, co říct.
Takže bylo ticho a já se musela napít. Nakonec to ticho prolomil Kuba.

K: Takže co budeme dneska dělat zlato ?

J: No nejdřív půjdeme k nám na byt a já pak do haly. Mám schůzku s novým týmem, abych se seznámila

K: Výborně, takže směr byt a hala

J: Nevím jestli je dobrý nápad vodit do haly slavného hokejistu

K: Aspoň se můžeš pochlubit, komu patříš

J: To je velice důležitý

K: A ne snad?

Usmála jsem se a Kuba mě políbil, trvalo to dlouho, ale nakonec jsme vyšli vem z bytu a mířili jsme k hotelu.

Nedošli jsme moc daleko, když nám oběma zazvonili telefony.
Oba jsme se usmáli a koukli jsme se na display. Kubovi volal Martin a mně Anička. Oba jsme to vzali.