Čas Nevrátíš

1. už je to rok

Už je to rok. Už je to dvanáct měsíců. Už je to tři sta šedesát pět dní. Už je to mnoho hodin. Spousta minut a nesčetně moc vteřin. A není mezi nimi jediná ve které bych nemyslel na ní. Na holku mýho života. Nikoho jsem nikdy nemiloval víc. Byla úžasná, vždycky pomohla, pokaždý poradila správně, vždycky se zachovala tak jak měla, byla statečná a pro toho koho milovala dokázala nasadit život. Nasadila ho pro mě. Tati? Tohle je naše dcera Zuzanka. Je jí dvanáct a moc jí miluju. Copak broučku? Sedla si vedle mě na postel. Budeš mi vyprávět jak jste se s mamkou seznámili a jaká byla? Chtělo se mi brečet, ale čas už nevrátím. Dobře. No tak začnu úplně od začátku. Potkali jsme se jednou na jednom festivalu. Já i mamka jsme tam jeli na kole. Potkal jsem jí když jela po cyklostezce a byla už skoro v kempu kde se odehrává festival. Moc jí to slušelo. No jenomže tam jel nějakej týpek a jel tak rychle a blízko mamce že o ní štrejchl a mamka spadla. Hned jsem sesedl z kola a přiběhl za ní. ,, Bolí vás něco?" Zeptal jsem se jí. ,,Ne v pohodě." Usmála se, ale já poznal že jí to bolí. Měla odřená kolena a loket. Pomohl jsem jí vstát. Na kole jsem měl takovou tu taštičku a v ní desinfekci. Trochu jsem jí to vyčistil a pomohl jí nahodit řetěz co jí spadl. Poděkoval mi a jela dál. Moc se mi líbila. Taky jsem nasedl na kolo a jel jsem za ní. Jela docrla rychle a to měla převod na nejvyšší. Dojel jsem do kempu a chtěl jsem najít mamku. Nikde jsem jí, ale neviděl. Měl jsem sebou stan jako většina lidí. Takovej ten mini stan pro maximálně dva. Rozdělal jsem si ho nebo spíš postavil a  kolo jsem si šel zamknout do takovýho toho boxu na kola. Cestou jsem potkal ujíždějícího týpka. Já teda prvně nepoznal že před někým ujíždí ale pak mi došlo že takový kolo má mamka. Prvně jsem myslel že je to jen náhoda, ale pak jsem mamku uslyšel křičet. ,,Hej! Stůj!" Rozběhl jsem se za tím zlodějem a svoje kolo odhodil. Než bych nasedl ten blb by byl v tahu. Běžel jsem dost rychle a už jsem byl skoro u něj. No a konečně jsem ho rukou chytl za sedlo a on se vysekal. Vzal jsem kolo a předal ho Týně, která za chvíli přiběhla taky. ,, Děkuju moc." Řekla a usmála se na mě. Měla nádherný úsměv. ,,To by udělal každý." Řekl jsem. ,,To už je podruhý co jste mi dnes pomohl. Jak vám to můžu oplatit?" Řekla mile. ,, Mě bude stačit když si se mnou dáte drink nebo něco k pití." Doufal jsem že to přijme. ,,Tak jo ráda." Došel jsem si pro svoje kolo a i to moje i Týny jsme dali do těch boxů. ,,Tak co si dáte." Zeptal jsem se jí. ,,Asi mojito." Došli jsme k baru a já objednal dvě mojita. Jedno pro mě a jedno pro mamku. ,, Ještě jsme se ani nepřestávali. Já jsem Týna." Zasmála se. ,,Janek." Dali jsme si přátelskou pusu na tvář. Krásně voněla. Bylo teplo takže měla jenom kraťasy a tílko. Tak moc jí to slušelo. Vypili jsme to a objednali jsme si další drink. V osm hráli Rybičky 48 který se mě i mamce líbili. Už v sem jsme si šli stoupnout do první řady hned k zábradlí před pódiem. Za chvíli už tam stálo spousta lidí. Potom začala hrát písnička Emily a přišli členové kapely. Zamyslel jsem se. A co dál? Zeptala se mě Zuzka. No...