,,tak to bude rychlí řekl bych." Doktor Týnu vyšetřil a trochu mě uklidnil. To je pochopitelný ne? Bál jsem se o Týnu a to malý. ,, Bolí to." Týna se snažila nebrečet, ale moc jí to nešlo teda. ,,Neboj všechno bude v pořádku." Držel jsem jí za ruku. ,,Tlačte." Po hodině přesně v 10:00 se ozval pláč. Narodila si se ty. Naše Zuzanka. ,,Je krásná." Řekl jsem. Týna brečela a já možná taky. ,,To je." Políbil jsem Týnu. Málem jsem zapomněl na jednu věc. ,,To je pro tebe a pro Zuzanku." Podal jsem jí růžovou krabičku. ,,Ty jsou krásný. Byli tam náušnice pro Týnu a i pro Zuzku. Oboje byli stříbrný a jedny byli ve tvaru T a druhý Z.
,,Jsem rád že se ti líbí." Usmál jsem se. ,, Až Zuzce píchnou uši tak jí tam dáme tyhle." Usmála se Týna. ,, Jasný." Pak jsem si Zuzku choval. Byl tak roztomilá a malinká. Tak krásná. Týnu se Zuzkou si tam ještě nechali přes noc takže jsem musel jet na statek. ,,Tak ahoj." Dal jsem Týně i Zuzce pusu a jel jsem. Na statek jsem dojel asi někdy po sedmý. ,,Tak co?" Zeptala se mě hned Běta. ,,Je krásná, ale přes noc si je tam museli nechat." Aspoň se tam o ně postarají. ,,To jsem ráda." Usmála se Běta a já si šel lehnout.
Ráno jsem měl budík na sedmou. Týnu mám vyzvednout po osmý. Nasnídal jsem se a vzal autosedačku pro Zuzku. Takovou tu malou. Nastartoval jsem auto a jel směr Praha. Před osmou jsem byl v nemocnici. Došel jsem na Týny pokoj a usmál se. ,,Ahoj." Dal jsem Týně pusu a potom i Zuzce.
ČTEŠ
Čas Nevrátíš
Short StoryJe to přesně rok co odešla láska mého života a moje dcera se ptá jaká byla a jak jsme se poznali. Chce se mi brečet když o ní mluvím v minulém čase, ale čas nevrátím.
