Je to přesně rok co odešla láska mého života a moje dcera se ptá jaká byla a jak jsme se poznali. Chce se mi brečet když o ní mluvím v minulém čase, ale čas nevrátím.
,,My by jsme vám s Jankem chtěli něco říct." Začala Týna a podívala se na mě ať mluvím já. ,, Požádal jsem Týnu o ruku. A řekla ano." Přitiskli jsme se k sobě. Všichni nám to přáli. Šli jsme s Týnou nahoru k ní. ,, Naplánujeme tu svatbu?" Zeptala se. ,, Jasně." Vzal jsem nootebok abych mohl hledat termíny a tak.,, Já bych to chtěla tady a někdy třeba na konci srpna nebo začátkem září." To já taky. ,,No tak termíny tady to zařídíš lehce ne. Co třeba 7.9.?" Navrhl jsem datum. ,,To zní hezký tak jo." Zamluvila jsme si celý statek, nebo ne zamluvili, ale nikdo nepřijede a nebudou tu žádní hosti. Obvolali jsme pár lidí kvůli dortu, chlebíčkům, zákuskům a masu. No prostě kvůli jídlu. To je důležitý jídlo. Začali jsme dělat pozvánky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslali jsme to do tý firmy co to dělají a to bylo prozatím vše. Chvíli jsme si povídali o tom koho tam pozvat a schodku jsme se na tom že tam chceme jen pár lidí. Rodinu a blízké přátele. Z mojí strany táta, Hana, Vilda a to jsou všichni asi. Týna se divila že tak málo. Z Týny strany to totiž bylo o něco víc lidí. Sylva, Julča, Běta, Róza, Tony, Tom, Pan profesor a možná jsem na někoho zapomněl. Teď se přesuneme o dva týdny později. Dneska mají přijít pozvánky na svatbu a my je chceme s Týnou všem donést. Přivezli je kolem jedenáctý. Byla to taková střední krabice. Ještě jsme to chtěli dát do obálek tak jsme šli nahoru a začali to do nich dávat. Za asi půl hodiny jsme to měli hotový. Pevně jsme šli za každým ze statku samozřejmě. To bylo celkem rychlí. Šli jsme k autu a jeli do Prahy. ,,Kam zajdem prvně?" Zeptala se Týna. ,, Předpokládám že všichni budou ve firmě, ale třeba ne." Hana určitě. Takže jsme jeli do firmy. ,, Dobrý den Hano." Pozdravil jsem jí. Jo já ještě ani nikomu neřekl že někoho mám natož že se budu ženit. ,, Dobrý den." Pozdravila trochu nervózně Týna. ,, Dobrý den. Co potřebujete?" Vytáhl jsem obálku a podal jí Haně. ,,Tohle je Týna." Řekl jsem ještě než to otevřela. Podívala se na Týnu a potom otevřela obálku. ,, Gratuluji. A vy mě zvěře opravdu?" Řekla překvapeně. ,, Jasný. Bez vás už by bylo po firmě a po mě taky." Je to pravda. ,,Tak děkuju." Usmála se na nás. ,,Je tu Vilda?" Zeptal jsem se. ,,Je se tu a John je doma." Ona prostě vždycky ví co říct. ,, Děkuju." Šli jsme do mí kanceláře kde je Vilda nejspíš. ,, Čus Janku." Pak vstoupila i Týna. ,, Dobrý den." Řekl. ,, Dobrý den." Usmála se. ,,To je Týna." Představil jsem je a dokonce si začali tykat. ,,Na." Podala mu Týna obálku. Vilda jí hned otevřel a chvíli na to čuměl. ,,No gratuluju." Řekl. ,, Děkujem." Chvíli jsme s ním kecali a pak jsme jeli za mým tátou.
