Teď se přesuneme o jedenáct let později.
Zuzce je jedenáct a pořád jsme všichni šťastní. Dneska jedem do Prahy na výstavu. Je ráno a já se vzbudil první ještě před budíkem. Oblíkl jsem se a šel do kuchyně udělat snídani. Udělal jsem několik toustů a šel s nimi nahoru. Měl jsem to na jednom velkým talíři. Položil jsem je v naší ložnici na stůl a šel vzbudit Zuzku. ,,Zuzi vstáváme. Dneska jdem na tu výstavu." Pohladil jsem jí po tváři. ,,Dneska už! Super!" Doslova z tý postele vyskočila a běžela ke skříni. ,,Na stole v ložnici je snídaně tak se běž najíst já vzbudím mamku." Přišel jsem k Týně a dal jí pusu do vlasů. ,, Dobré ráno lásko." Usmál jsem se. ,, Dobré ráno miláčku." Dali jsme si pusu. ,, Pojď Zuzka už se nemůže dočkat, snídaně je támhle." Ukázal jsem na stůl poblíž kde leželi tousty. ,, Děkuju." Usmáli jsme se na sebe a šli ke stolu. Všichni jsme se najedli a šli si připravit věci na tu výstavu. Vzal jsem klíče od auta a nastoupili jsme. Nastartoval jsem a jeli jsme do Prahy. Zaparkovali jsme asi pět set metrů od výstaviště a šli to pěšky. Za několik minut jsme byli u vstupu. Lístky jsme už měli takže nám je jen zkontrolovali a šli. Na výstavě jsme strávili asi tři hodiny možná o něco víc ještě. Potom jsme se rozhodli jít do McDonaldu na jídlo. Já si dal hamburgr, Týna cheeseburger a Zuzka hranolky. Ono jsme všichni od všech ochutnali takže jsme si vlastně dali všichni všechno. Dojedli jsme a šli k autu. Přecházeli jsme přes přechod a najednou mě a Tužku Týna srazila k zemi. Otočil jsem se a viděl Týnu ležet na zemi. Ten debil jí srazil.
Vaše názory pro další část
ČTEŠ
Čas Nevrátíš
Historia CortaJe to přesně rok co odešla láska mého života a moje dcera se ptá jaká byla a jak jsme se poznali. Chce se mi brečet když o ní mluvím v minulém čase, ale čas nevrátím.
