Mezi chodícími mrtvolami

Kapitola III

Šárka se vydala směrem ke svému stanu, který sdílela s bratrem. Bolelo ji celé tělo. „Co se ti stalo?" zeptal se ji její bratr, když vešla do stanu. Ležel na jedné z postelí. „Náročný den," zalhala a položila svůj batoh s věcmi na druhou postel. „Vážně?" zvedl hlavu. „Ano," přikývla. „Aha, každopádně mám pro tebe skvělou zprávu. Já a Bella jsme se zasnoubili," zajásal. „Matěji? To jsi děláš srandu!" zavrčela Šárka. Matějovo nadšení zmizelo. „Co ti na ní vadí? Vždyť se k sobě hodíme! A navíc Nikolas nám to už schválil," oznámil. „Co takhle se se mnou poradit. Jako starší sestra ti do toho můžu mluvit," řekla. „Navíc, ještě ti není ti ještě osmnáct a Belle taky ne," dodala. „Tobě záleží na věku? V téhle době? Prosím tě, jak můžeš tohle říct?" kladl Matěj otázky. „Protože chci odsud vypadnout a ty jako můj bratr půjdeš se mnou. Nezapomeň, co jsme slíbili rodičům," pronesla. „Rodiče do toho netahej. Prostě přiznej, že mi závidíš," ušklíbl se. V tu chvíli se Šárka neovládla a vlepila Matějovi facku. 

„Za co to bylo?" zakřičel. „Neodmlouvej. Prostě půjdeme jinam," zamračila se. „Nemáš mi co rozkazovat! Nejsi moje matka! A já tady zůstanu s tebou nebo bez tebe!" zařval. Tohle Šárku zasáhlo. „Fajn," ucedila. Popadla svůj batoh a se slzami v očích odešla ze stanu. Matěj zůstal stát. Nepokoušel se jí zastavit. Posadil se na postel. Po tváři mu stékaly slzy. 

Šárka procházela kolem ohniště. „Ahoj," zastavil ji Tomáš. „Nemáš hlad?" zeptal se. „Ani ne, musím ven," odpověděla. „A máš hotové povinnosti?" ozval se Nikolas za ní. Šárka zaťala pěsti. „Ne," zašeptala. „Tak mazej do práce," přikázal. Šárka položila batoh ke kládě u ohně a šla umýt nádobí. „Pomůžu ti," zavolal na ní Tomáš. Šárka obrátila oči v sloup. Mezitím, co myla nádobí v kádi, Tomáš ji přinesl další. „Proč mi pomáháš?" vyhrkla na něho. „Protože ti to dlužím," zazubil se. Umyté nádobí, které Šárka položila na odkapávače, pak utřel a dal na své místo. 

„Je to všechno?" pronesl tázavě Tomáš, když po půlhodině konečně umyli všechno špinavé nádobí. „Ještě zbývají kadibudky," povzdychla si. „To už nějak sama zvládnu," dodala. „Ne, vždyť jsem slíbil, že ti pomůžu," usmál se. Šárka pokynula, aby ji Tomáš následoval. „Je to prosté, stačí jen umýt prkýnka, doplnit toaletní papír a posypat vápnem to dole," vysvětlila Šárka u šesti kadibudek. „Dobře, ty to vezmeš z téhle strany a já z této," řekl Tomáš. Šárka udiveně zírala, jak Tomáš bere do ruku kýbl s vodou, vápno, pytel toaletního papíru a jde na první kadibudku. Sama pak udělala to samé. 

Když měla umytou poslední kadibudku, vylila špinavou vodu do jednoho z potrubí. Tomáš ji napodobil. Společně potom uklidili nářadí. „Hotovo," usmál se Tomáš. „Díky za pomoc," řekla Šárka. Zamířila směrem k bráně. Cestou popadla svůj batoh. „Nemám jít s tebou?" pronesl Tomáš. „Ne, to je v pohodě. Potřebuji být na chvíli sama. Protřídit si myšlenky," oznámila. Tomáš přikývl a vrátil se zpátky k ohništi. 

U brány seděl Alex. „Otevřeš mi prosím?" požádala Šárka Alexe. „Tebe vždycky," ušklíbl se. Bez meškání otevřel Šárce bránu. Ta rychle proklouzla a dala se do klusu směrem k východu...

„Ahoj, musím jít za ní," vyhrkl Tomáš na Alexe. Alex zvědavě povytáhl obočí. „Nemůže tam být sama. Někdo by s ní měl být," udělal psí oči. „Dobře," obrátil oči v sloup Alex a pustil Tomáše bránou. Tomáš se bez váhání vydal do tmy za Šárkou.