Mezi chodícími mrtvolami

Kapitola V

Diana se západem slunce dorazila do polorozpadlé vesnice. Očima kontrolovala každou píď v jejím periferním vidění. Po chvíli dorazila ke nevelkému statku. Byl to velký komplex, ve kterém nesměla chybět stodola, chlévy a výměnek. Na střechách obytné části jsou upevněny plně fungující solární panely. 

 Vrata se před ní okamžitě otevřely. Vzhlédla k oknu v prvním patře. Stála tam starší žena s dálkovým ovladačem v ruce a mávala na ní. Diana ji zamávala nazpátek. Přiběhl k ní německý ovčák, aby ji přivítal. „Hodná Stars," pochválila fenku Diana.

„Čau ségra," pozdravila ji malá hnědovlasá holčička, která držela v náručí šedobílou kočku. „Ahoj Májo," usmála se Diana. „Kde jsou táta, strýc a Petr?" zeptala se. „Nevím," pokrčila rameny. „Někam odjeli," dodala. Diana pokývala hlavou. „Dobře, jdu odvést Mistrála do stáje," sesedla z koně a zamířila do stáje. „Uvaž Stars k boudě, dneska v noci bude teplo," dodala a vzhlédla k obloze. Cestou si odložila zbraně ke dveřím. „Fajn," přikývla Mája.

Přes velký plac se pohybovala drůbež. Prošla kolem chléva. Přes nízké dveře do něj nakoukla, aby zkontrolovala dobytek. Vše se zdálo v pořádku. Kromě dvou krav a prasete v chlívku zde nic nebylo, a tak pokračovala do stáje.

Když přišla do stáje, všimla si, že chybí dva koně. Konkrétně Kráska a Ferda. Odsedlala Mistrála, kterého následně vykartáčovala. Sedlo odložila na své místo. Pak mu dala oves smíchaný se šrotem a mrkev. „Odpočiň si Mistrále," pohladila koně po zádech. Mistrál z radostně zafrkal. Diana popadla své sedlové brašny a odešla ze stáje. 

Před stájí potkala holku se zrzavými vlasy, které ji spadaly až k pasu. „Dneska jsi přišla nějak pozdě," upozornila ji pihatá dívka asi v jejím věku. „Měla jsem dneska hodně práce Anet," odsekla Diana. „Práce? Prosím tě, vždyť se jen touláš po okolí," vytkla jí Aneta. Diana zaťala ruce v pěsti. „Snažím se je odlákat dál od tohohle statku. Hledám přeživší, kteří jsou tam venku bez pomoci," vysvětlovala. „Diano, chápu, ale měla bys toho nechat. Teď, když odjeli chlapi, potřebujeme pomoc. Sama víš, že brzy začne období setí a sázení," řekla Aneta. „Ano vím a chápu to," povzdychla si Diana. „Slib mi, že tady zůstaneš než se vrátí," podívala se Aneta na Dianu. „Pokusím se to omezit," slíbila Diana. Aneta obrátila oči v sloup. „Dobře, mimochodem tvoje máma nás volá k jídlu," usmála se. „To abychom šly," zazubily se obě najednou. Společně vešly do obytné budovy. „Půjdu se ještě umýt, jinak mě máma zabije," pronesla Diana a zamířila do staré koupelny. „Vezmu ti věci do našeho pokoje," oznámila Anet.

Jakmile Diana vstoupila do koupelny, umyla si své zničené ruce. Popadla svůj ručník, který položila ke sprše. Načež se svlékla a vstoupila do sprchy. Vlažná voda ji celou oblila. Použila poslední kapky svého tekutého mýdla s vůní levandule na své tělo i vlasy. Nechtěla, aby její matka zjistila, že na cestě čelila několika smečkám úplně sama, nebo, že pro ně pak kope obrovské masové hroby, do kterých je potom hází jednoho po druhém. Samotné jí to přišlo trochu zvláštní, ale neměla potřebu to někomu říkat. 

Po docela dlouhé sprše, jen v ručníku, pospíchala do svého pokoje. Vystoupala dřevěné schody a pak pokračovala chodbou vlevo. Pokoj, který sdílela společně s Anetou a Májou, otvíraly druhé dveře zprava. V pokoji ze sebe shodila ručník a oblékla si čisté oblečení ze skříně. Konkrétně spodní prádlo, šedé tílko a černé legíny. Vlasy si stáhla gumičkou do copu. Ručník položila na studený radiátor. Bude ještě muset přiložit do pece dřevo. Uvědomila si, že jí čekají u večeře, a tak se rychle vydala do kuchyně. Přešla tou samou chodbou zpátky. U dřevěných schodů pokračovala rovně do kuchyně.

Diana vstoupila do velké kuchyně. „To je dost, žes přišla," pokárala ji žena sedící u stolu. „Promiň mami, musela jsem jít do sprchy," omluvila se Diana. „Co je k večeři?" zeptala se. „Čočková s chlebem," odpověděla matka. Diana s chutí sedla ke stolu. Její matka jí nabrala plný talíř čočkové polívky. Diana si mezitím ukrojila plátek čerstvého domácího chleba. „Kam odjel táta se strýcem a Petrem?" pronesla s plnou pusou Diana. „Pro zásoby. Moc toho už nemáme, a tak se rozhodli jet na západ k Sokatě," prozradila jí matka. „Aha, a za jak dlouho se vrátí?" podívala se Diana na svou matku. Žena pokrčila rameny. V Dianině hlavě se honily temné myšlenky. „Mám o ně starosti, přece jen Sokata je na koni přibližně hodinu cesty tam a hodinu zpátky, " zamračila se. „Vzali si sebou povoz," vložila se Aneta. „A vyrazili po poledni," dodala. Diana vykulila udiveně oči. 

Po poledni? Jsou normální, v noci jsou cesty mnohem nebezpečnější než v dne! Může se jim něco stát! Prohnalo se hlavou Dianě. Pokračovala však v jídle. Stále musela nad tím přemýšlet. V duchu se modlila, aby se vrátili zpátky. Zřejmě její modlitba byla vyslyšena...

Diana uslyšela klapání koňských kopyta a únavné řehtání. Vyskočila od stolu, aby se podívala z okna. Kromě svítící petrolejové lucerny, která osvětlovala povoz, nic neviděla. Okamžitě se rozběhla dolů. V patách jí byla Aneta. Když doběhly dolů, rozsvítily dvě lucerny. Diana jednu z nich popadla a zamířila k povozu. Anet byla hned za ní. „Ahoj," pozdravil je šedovlasý muž. „Ahoj, jste v pořádku?" zeptala se Diana. „Dceruško, neboj se. Jsme všichni v pohodě," usmál se druhý postarší chlap, jehož lysá hlava odrážela světlo luceren. „Tati," objala Diana plešatého muže. „Přivezli jsme spoustu věci, ale dnes vytáhneme jen něco a zbytek přikryjeme plachtou," oznámil. „Vezmu Krásku s Ferdou do stáje," upozornil mladý hoch. „Já ti pomůžu Petře," řekla Aneta. „Díky zlato," políbil jí. Dianě se z toho pohledu udělalo dosti nevolno, protože vidět svého bratrance a nejlepší kamarádku, když se líbají se jí příčilo. 

Zatímco ti dva odešli do stáje, Diana pomohla svému otci a pokrevnímu strýci s věcmi, které chtěli schovat do domu. Mezi ně patřila jedna bedna s pivem, mouka, těstoviny a semínka na sadbu. Diana za odměnu dostala jednu láhev piva pro sebe. „Díky tati," usmála se. Ihned potom zmizela do svého pokoje. Sebrala svou černou mikinu, prolezla střešním oknem na střechu a s otevřenou lahví pozorovala úplněk...

Z myšlenek jí vytrhl smích dvou hlasů. Ozývalo se to ze stodoly. Dobře moc věděla, že to je Anet s Petrem. Měli tam své tajné zákoutí, kde nechali podlehnout své touhy. Obrátila oči v sloup. Pravou dlaní se dotkla svého stříbrného přívěsku, který měla na krku. Slzy se jí nahrnuly do očí. „Moc mi chybíš Davide," šeptla se smutkem do temné noci ozářené úplňkem...