Mezi chodícími mrtvolami

Kapitola XI

 Diana se koukala po fialové barvě, když tu náhle... 

„Stůj a ani se nehni!" křikl mužský hlas. Diana zpoza kapuce se podívala jeho směrem. Držel v ruce jen páčidlo. Chlap přišel blíž. „Co tady chceš?" zeptal se. Jakmile byl dostatečně blízko, Diana vrazila Janě košík do rukou a vytáhla kopí. „Za mně," sykla k Janě. Jana se přitiskla k regálu. Muž se na ní vrhl. Diana odrazila jeho útok. Načež mu podkopla nohy. Chlap tvrdě dopadl na zem a upadl do bezvědomí. „Nech Dana být!" zařval muž za Dianou. Ta se otočila vstříc svému nepříteli. Měl jen obyčejnou trubku, ale stejně se proti ní rozběhl. Diana obrátila oči v sloup a připravila se na jeho útok. Hravě se jeho pokusu o výpad vyhnula. Uštědřila mu kopanec do intimních partií. Chlap se svinul na zem do klubíčka.  

„Zůstaň na místě, nebo vystřelím," ozvalo se za ní. Diana ten ženský hlas však poznávala. „Šárko?" promluvila Diana. Žena sklonila svou zbraň. „Ty mě znáš?" zeptala se. „Ne asi ty vole, když jsi se mnou chodila do stejné třídy," odpověděla Diana při otočení čelem k ní. „Diano?" vydechla Šárka. „Ráda tě vidím," usmála se Diana a sundala si kapuci. „Ti jsou s tebou?" dodala. „Jo," povzdychla si Šárka. „Měla bys je lépe vycvičit," uchechtla se Diana. „Máš pravdu, ostatně skoro jako vždy," přiznala ironicky Šárka. „Co prosím!?" sykl muž ležící na zemi. Obě se rozesmály. „Hej, ty tam, nech mou sestru," pronesl klučičí hlas za Dianou. I když slyšely jen jeden hlas, stáli tam dva kluci. „To je v pohodě Matěji a Maxi. Je to jen Diana," uklidnila kluky Šárka. „Jen Diana?" pozvedla obočí Diana. 

Matěj s Maxem k nim přistoupili blíž a pomohli svým kolegům na nohy. „Je to moje kamarádka," vysvětlila Šárka. „Mimochodem, nejsem tady sama, Jano?" zavolala Diana. Jana s košíkem pomalu přišla k Dianě. „Není to dcera Třickových?" podívala se na Janu vyjeveně Šárku. Diana přikývla.„Měly byste vypadnout, než šéf Nikolas přijde a..." upozorňoval Max. „A co Maxi?" ušklíbl se muž. „Nic šéfe," šeptl. „Kdo jsi?" přeměřil si Dianu od hlavy k patě. „Jsem Diana," odpověděla mu Diana. „Patříš někam?" pokračoval Nikolas. „Ne," zalhala Diana. Při tom se snažila mluvit plynule. „Nechtěla by ses k nám přidat?" navrhl Nikolas s úšklebkem. Diana očima se podívala na Šárku. Ta nepatrně zakroutila hlavou. „Cestuji spíše sama se svou svěřenkyní," odmítla. „A nemyslíš, že..." „Já rozhodnu, co je a bude pro nás nejlepší a říkám ne," přerušila ho ostře Diana. „Ty mě odmítáš?" zavrčel Nikolas. Jejich rozhovor přerušila postarší žena. „Našla jsem venku osedlaného koně," oznámila. „Výborně," pousmál se Nikolas. „Ten je můj," procedila mezi zuby Diana. 

Diana přemýšlela na příležitostným útěkem. „Tohle je naše destinace a nemáš právo odsud brát věci a jelikož nejsi s námi, jsi proti nám," řekl Nikolas. „Cože?" zamračila se Diana. „Maxi vezmi té malé ten košík," přikázal. „Šéfe, je to nutné?" pokoušel se mu to Max překazit. „Vážně teď budeš podrývat mou autoritu?" povzdechl si Nikolas. Nečekal na jeho odpověď a vytáhl svůj Magnum.  Nedbal na vědomí jeho proseb a prostě vystřelil. Max to schytal do hlavy. Jeho tělo spadlo na zem. „Matěji, vezmi ten košík a svou sestru ven," vyzval Matěje. Matěj ho bez připomínek poslechl. „Ne, já nikam nepůjdu," křikla Šárka. Nikolas namířil Magnumem na Dianu. „Pojď, než se stane něco horšího," popadl Matěj košík a Šárku za paži. 

Nikolas je zastavil. „Počkej doma. To si s tebou vyřídím," šeptl k Šárce a plácl ji po zadku. Dianě přeběhl údiv po tváři, a ne jenom ji. Tomáš to cítil stejně. Šárka s omluvným výrazem odcházela s Matějem ven. „Tomáši, vezmi tu malou. Možná se bude hodit," zazubil se. Stále na Dianu mířil svou zbraní, a tak se Diana mohla jenom dívat. Jana se však bránila, ale Tomáš ji sebral nůž a vzal do náruče, tudíž byl jakýkoliv pokus o obranu zbytečný. „Teď mi vydej všechny zbraně," usmál se Nikolas. Diana ho neochotně poslechla. Nechala si však své nátepníky, které skrývala pod mikinou. „Lýdie hoď mi ty provazy, které máš vedle sebe a běž ven," zařval na postarší ženu. Lýdie mu je poslušně hodila.

Nikolas naznačil Danovi, aby provazy vzal. „Jdeme," pronesl Dianě a Danovi. Došli ke konci regálu. „Dane, uvaž ji pevně k téhle tyči," ukázal. „Diano zvedni ruce nad sebe," dodal. Když měla Diana přivázané ruce i nohy, Nikolas schoval Magnum zpátky do pouzdra a přišel k ní blíž. „Můžeš jít Dane a vezmi cestou její zbraně a tu brašnu," uchechtl se Nikolas. „Mohl bys mi tady nechat mé kopí? Jestli mám zemřít, tak s ním," řekla Diana. Nikolas luskl prsty: „Dane, přines mi to její kopí." Dan poslušně doklusal s kopím v ruce k Nikolasovi. Nikolas pokýval hlavou a naznačil, že má jít. „Vyhovím ti, ale stejně nemyslíš, že je to spíše oštěp?" pozvedl obočí, jakmile dostal Dianin oštěp do ruky. „Je to kopí," protočila očima. Nikolas k ní přišel blíž. Chytil její tvář do ruky. „Jaká škoda, že ses nepřidala k nám," nahodil úšklebek. Tou samou rukou pak sjížděl níž a níž. Diana mlčela. „Udělal bych s tebe svou královnu," zašeptal jí do ucha a pokračoval v osahávání Dianiného těla. 

Najednou oba uslyšeli ten samý známý zvuk. „Jdou jako na zavolanou," zajásal Nikolas. „Užij si to tady s nimi," dodal než odhodil kopí na zem. „Nikolasi, přísahám, že tě zabiju. Nebude to možná dnes ani zítra, ale zabiju tě. Za to, co děláš Šárce!" křikla Diana. „To by ses musela odsud dostat," prohodil Nikolas a odešel.

Diana se pokoušela vystřelit ze svých nátepníků nože. Po chvíli se jí to povedlo. Mutanti se ale začali přibližovat. Diana řezala provaz nejrychleji, jak uměla. Já toho Nikolase zabiju, říkala si v duchu. Konečně vysvobodila své ruce. Jenomže mutanti už byli blízko. No tak! rozvazovala své nohy Diana. Jeden mutant už byl u ní. Diana mu tak tak zabodla své čepele do hlavy. Pokračovala v rozvazování. Mutanti se ovšem shromažďovali. Bylo jich kolem dvaceti. Diana po odvázání svých nohou, udělala kotoul ke svému kopí. Načež dva mutanty probodla jednou ranou. Její zlost na Nikolase jí poháněla vpřed. Všechny mutanty pozabíjela...

 Celá od krve se postavila a zhluboka se nadechla. „Nikolasi, jsi další na řadě," zavrčela.  Rozhlédla se po Makru. Našla nějaké vlhčené ubrousky, kterými se otřela. Věděla, že bude muset nějak zachránit Janu i Mistrála, a tak začala hledala řešení...