Mary a Harry Potterovi - 1

Děti, které přežily Pána zla

,, Jamesi, už zase tu někdo je." oznámila svému muži Lily Potterová, když před jejich domem, který by nikdo neměl vidět, opět zahlédla postavu v černém, která jistě musela být někým z Voldemortových řad.

,, Neboj, Lily. Určitě zase po nějaké chvíli zmizí. Nemysli na to." uklidňoval ji její rozesmátý manžel, James Potter, který měl na každém koleni jedno batole, a před tím, než je manželé hodlali uložit do postýlek, jim četl pohádky ze sbírky Bajek barda Beedleho.

Obě děti se usmívaly od ucha k uchu a něco si žvatlaly, když jim jejich otec na chvíli přestal číst. Malá holčička jménem Mary byla již takto malá nápadně podobná na matku, jen neměla její zrzavé vlasy, ale namísto nich měla jemné lokýnky tmavých vlasů po otci. Chlapeček jménem Harry byl zase podobný na otce. Obě děti si byly ale navzájem podobnější mnohem více, než se mohlo na první pohled zdát. Aby také ne, když to byla dvojčata, která měla matčiny zelené oči, za kterými se skrývala spousta moudrosti a laskavosti, ovšem po svém otci zdědily tu nezbednou jiskru v nich.

A opravdu. Po zhruba deseti minutách se Lily uklidnila, když postava v černém zmizela. Poté začal obvyklý večerní rozruch v domě Potterových, při kterém obě děti byli připraveny ke spánku. Když je pak jejich rodiče položili do postýlek v pokoji na konci chodby, oba, Lily i James, se usmívali od ucha k uchu. Byli na své děti pyšní a už v tu chvíli tušili, že se od nich jednoho dne dočkají velkých věcí. A v tom měli pravdu. Velké věci se od nich očekávali již ten večer, jelikož došlo k útoku na dům, který do té doby byl chráněný Fideliovým zaklínadlem a který měl být bezpečným útočištěm pro celou rodinu Potterových.

***********************************************************************************************

Vernon a Petunie Dursleyovi byly naprosto normální občané žijící v Zobí ulici v Kvikálkově. Měli syna Dudleyho a žili naprosto normálním životem. Cokoliv, co nebylo normální, neschvalovali. Ať už to byla představivost či nepravděpodobný sen. Drželi se zásad toho, že co neviděli, nebo sami nedokáží, neexistuje. Paní Dursleyová byla hubená žena s modrýma očima a blonďatými vlasy. Oproti tomu její manžel byl zavalitý muž s tmavými vlasy, který neměl skoro žádný krk a který se často rozčiloval, když nebylo po jeho. Jejich syn Dudley byl velice podobný otci a už ve svém prvém roku života se mu velice podobal i povahově.

Zrovna ten den se panu Dursleymu stalo několik podivných věcí. Například když ráno odjížděl do práce, viděl kočku, která se dívala na mapu města, ale  když se chtěl ujistit o pravdivosti toho, co viděl, kočka tam již nebyla. Po městě se pohybovali divně oblečení lidé, kteří si mezi sebou šeptali podivné věty, jako např. ,, Vy-víte-kdo zmizel."; ,,Chudáčci malí Potterovi."; ,, Oslavujte všichni, i vy mudlové, pane. Je čas slavit.". A další podivností jistě byly sovy, které létaly skoro všude i za bílého dne.

Když pan Dursley přišel k večeru domů, jen doufal, že se jednalo o nějaké žvásty a o náhodnou shodu jmen. Petunie tento den prožila naprosto normálně. Svému synovi dala vše, na co si ukázal, poklidila, jelikož nesnesla sebemenší vrstvu prachu klidně i na zemi, navařila výtečnou večeři pro svého muže a nakonec se postarala o syna, aby jej mohla uložit ke spánku.

Pan Dursley si po večeři sedl na gauč v obýváku a zapnul si v televizi zprávy, zatímco jeho žena v patře domu ukládala jejich syna ke spánku. A při sledování zpráv se mu vybavily všechny ty podivné zážitky z celého dne.

,, Dnes se po celé zemi děli opravdu podivuhodné věci. Roj meteorů, sovy létající během dne a spousta dalších příhod. Co na to říkáš Jime?" zeptala se moderátorka muže vedle sebe.