To je den

Vzkaz

Spí. Navíc tak roztomile. Vezmu foťák a modlím se, abych nezmáčkla špatné tlačítko a zase ho nepřenastavila do japonštiny, která se nastavit podle příručky ani nedala. Ne, že bych s ním neuměla, ale jak se říká 'i mistr tesař se někdy utne' no, já jsem na tohle, ale přímo odborník. 

Cvak

Sakra, no jo no, zvukové efekty nesmějí chybět. Toma to ale očividně probudilo. Pootevřel oči. Vím, že má slabý spánek, ale občas mě to fakt překvapí. Jakmile si uvědomí, že mám v ruce zase ten foťák, vražedně se na mě podívá.

"Promiň. Ale víš, že já za to nemůžu. Já jen plním slib co jsem dala tvému příteli." nevinně se na něj usměji a foťák odložím na stolek před gaučem. Nemusím se bát, že by ho Tom vzal a vymazal z něj tuhle nebo nějakou jinou fotografii. Jedním důvodem a jeho výmluvou je Toby. Tím druhým a pravdivým důvodem je, že na to aby to vymazal by musel vědět jak a jaké tlačítka zmáčknout. 

"Nemusíš používat mrtvé jako výmluvu snad u všeho co děláš a já to neschvaluju" byl to pokus o vtip, ale mnou to otřese, jako by mě někdo rychle vzbudil zpátky do reality. Ztuhla jsem na místě a Tom si uvědomil co řekl. Každý se s tím vypořádává jinak. 

Tom si radši nebude dělat falešné naděje a raději zůstane pesimistou. 

Já jsem vždycky trpěla na krásných představách o naději, v tomhle případě v podobě toho, že se ozve zaťukání na dveře, já je otevřu a za nimi bude stát Dan, nikdy nezvonil, když si zapomněl klíče.

Jakoby si až teď uvědomil,  že v náručí stále drží Lil, odloží to malé roztomilé stvoření do její postýlky. Přejde ke mně a chytí mě za ruce. "Víš, že jsem to tak nemyslel" snaží se mě utěšit. 

"Ne. Myslel jsi to tak. Nevěříš, že by se kdy mohli vrátit." řeknu. V hlase je mi slyšet a v očích je mi vidět jak se snažím potlačit slzy. Obejme mě. Daří se mi najít si opět svou kotvu. Alex. Neměla bych pořád brečet kvůli tomu, za co nemůžu. Nesmím se složit. Nesmím nechat smutek a kus duše, která odešla s Danem, aby mě ovládli a já se zhroutila. Alex potřebuje matku. 

"Pravda. Promiň. Udělám snídani." odtáhne se "Co si dáš?". Jídlo, moje poslední světlo na konci tunelu. "Ty, víš co bych si dala..."

"Ne. Vždyť je to nechutný" aby svoje znechucení v hlase ještě více podtrhl, znechuceně se zašklebí.  "Fakt chceš zase vafle se slaninou? Jak ti to vůbec může sakra chutnat" je poznat, že kapituloval. Vyhrála jsem.

"Neochutnal jsi to, nevíš jaký to je. Navíc to zas tak nechutně nevypadá. Navíc se o tom snad nemusíme zase dohadovat?" v odpověď jen protočí očima. Otočí se a jde do kuchyně.

Vezmu si notebook a sluchátka. Kouknu kolik je 6:23. Mám necelé 4 hodiny než přijdou zákaznicí kvůli návrhu... už ani nevím čeho, možná celého bytu, nebo jen nějaké místnosti. Jsem bytová designérka. Díky bohu, můžu pracovat doma. 

Zapnu notebook a dám mu chvilku, než se plně spustí. Vím, že bych to asi neměla dělat, i když to video umím skoro nazpaměť, ale já ho prostě potřebuji slyšet a vidět. Další fakt ve kterém jsme s Tomem jako den a noc. On se totiž na poslední vzkaz od Tobyho vůbec nepodíval. To mi alespoň tvrdil. 

Najdu video Te amo uvelebím se na gauči. Kliknu na spustit. 

*začátek záznamu*

Celé video je záběr pouze Dana, jak sedí před kamerou a mluví ke mně.

"Tak... snad to natáčí. Teď určitě říkáš něco jako 'zas takový pako nejseš, aby sis nevšimnul jestli to světýlko svítí nebo ne', ale ono momentálně bliká, takže netušim.No nic, vzhledem k tomu, že se na tohle video koukáš, jsem nejspíš mrtvý, takže se s tebou radši ani nebudu pokoušet hádat" zasmál se "Promiň mi... že... jsem umřel..?" opět se zasmál "Doufám, že se na to nekoukáš, zlato. Jestli jo, zapamatuj si tohle 'zapoměň na mě, užívej života jen to půjde, ber to jako moje poslední přání' asi si teď myslíš, že na mě nedokážeš zapomenout, ale  taky sis myslela, že se nevdáš, že umřeš sama, že se nedokážeš prvních několik let po škole postarat sama o sebe, že si budeš škudlit každou korunu... no a podívej se teď, pracuješ jenom , proto,že sama chceš, víš, že celé naše rodinné jmění je i tvoje. Jen mě mrzí, že skončí u tebe a dál už nepůjde. Ledaže bych na tebe měl špatný odhad a našla by sis někoho s kým bys měla děti. Mám pocit, že bys ses z úctě ke mně klidně přidala k jeptiškám, nedělej to, prosím. Byl bych rád kdybys byla šťastná, byť s někým jiným. Te amo, mi cor-"