To je den

Krabička

pohled třetí osoby

"Promiň. Fakt se omlouvám. A díky že si tady pro ni byl." řekne Daniel a lítostivě se podívá na Tomáše. Zvedne se a přejde k němu i s Alexandrem posazeným na levé ruce.

Tomáš se zvedne. "Omluva přijata a je fakt zač. " zasměje se

Podají si ruce.

"Jestli se někdy ještě o něco takového pokusíš zabiju tě" zašeptá mu Daniel do ucha když se k němu nakloní.

Tobiáš to celé jen pozoruje s malou Lili, pojmenovanou podle Lilith, podle Bible, první ženy Adamovi, na klíně.

Odtáhnou se od sebe. Sednou si zpátky, tam kde seděli a čekají na příchod poslední osoby, která zde chybí.

pohled Amélie

Vracím se zpátky z koupelny s krabičkou v ruce a prsteny zpátky tam kam patří.

"Skvělé. Vypadá to že se tady nikdo neporval" zasměji se a posadím vedle Dana. Chci si vzít na klín Alexe, ale radši ho nechám tam kde je.

Krabičku posunu přes stůl k Tomovi. ten se na ni chvilku dívá naprosto zmateně a pak si vzpomene. 

"Víš co, tak jestli se vrátí požádám ho o ruku." řekl Tom v jedné z našich hádek. Bylo jich vážně hodně.

"Tak jo, chceš pomoct s výběrem nebo to zvládneš?" zeptám se ho a rovnou na svém notebooku začnu hledat zásnubní prsteny.

Našel se jeden široký s černým proužkem uprostřed. Objednal se a když přišel dal se někam kam se člověk jen tak nepodívá. Do krabičky 'první pomoc' ve skřínce v koupelně.

"A o co jde teď?" zeptá se se smíchem Toby

"Počkej si, my bychom asi radši měli-" začnu se pomalu zvedat, aby měli soukromí. Jsem však přerušena.

"Ne!" přeruší mě zděšeně Tom. "Morální podpora." sednu si zpátky, i když mi to nepřijde moc správné.

Pokynu k Tobymu aby mi podal princeznu a on tak učiní.

Otočí se k Tobymu "Tyhle dva roky pro mě byly snad nejhorší v životě. a to počítám i ty roky kdy mě šikanovali kvůli orientaci. Bál jsem se, ani nevíš jak. Jsi sladký, překrásný na pohled i na duši a byl jsi v okolí spousty chlapů, můžeš si říkat co chceš, ale jsou mnohem lepší než já. Vždyť jsme spolu byli jen pět let. Pět nejúžasnější let, který bych za nic nevyměnil. Ale..." dramatická pauza "je tady jedna věc kterou bych chtěl změnit. Týká se to tebe." ten Tobyho  vyděšený výraz je k nezaplacení. Tom vzal krabičku. Postavil se čelem k Tobymu, čím odsunul židli za sebe , a aby odsune dál udělal krok vzad. Pak poklekl. Vytáhne z krabičky ještě jednu, menší, takovou tu typickou krabičku na prsteny. "Vezmeš si mě? a podstoupíš tím několik změn,díky kterým budu nejšťastnějším na světě? Stačí jen pozměnit příjmení a slíbit mi, že tohle budeš navždy nosit." 

Byla jsem tak zabraná do toho co se dělo přede mnou, že jsem si ani nevšimla, že Dan vytáhl něco z kapsy. Všimla jsem toho až když tu krabičku poslal po stole k Tobymu. 

Zajímalo kdy se z toho tady stal stolní hokej.

Toby krabičku vezme krabičku, klekne si na obě kolena a sedne si na paty. Krabičku otevře a nic neřekne. Jen se zasměje. "Jasně, že si tě vezmu. Miluju tě a i kdybych našel lepší než tebe chtěl bych pořád jen tebe." řekne a koketně nastaví svou levačku. Nasadí prsten i Tomovi.

A mně to nedá zvednu se a řeknu "Tímto vás prohlašuji za snoubence, můžete si dát první snoubenecký polibek"

"Děkujeme za svolení Matko Amélie" otočí se na mě Tom s výrazem 'ty pako jedno šílený'. Zasmějí se a udělají jak jsem řekla.

* * * * * * * * * * * *

Nakonec to dopadlo trochu jinak než jsem měla v plánu. No, nevadí. Takže bych to asi nazvala koncem.

Děkuju jestli to někdo dočetl až sem💕