Generace nikoho

Prolog

Poslední světová válka, jak hezky to zní. V pořadí byla sice už třetí, ale lidé jí postupem času z naprosté beznaděje udělili tento název. Vše to začalo v polovině 21. století, když velké mocnosti mezi sebou rozpoutaly válku o území a vedlo to až sem. Po těch letech už lidem není známo, kdo si s kým začal. Nikdo nemá šanci to vědět jistě, státy tuhle tragédii hází jeden na druhý.

Nejvíce to odnesla území bývalého Ruska, Spojených států, Kanady, Jižní Ameriky a východní Evropy. Nad nimi se snesla velká oblaka plná dusivého šedého popelu. Když se z oblak začalo "sněžit", přineslo to jenom zkázu. Popel, který dopadl se okamžitě začal měnit na těžký prach. Ten ulpěl na všem, co se dalo. Postupně se usazoval na střechách, které se pod jeho náporem začaly bortit. Ve velkých shlucích se tento prach měnil na těžké kameny. Jakmile se někde navrstvil, bylo území odsouzeno ke svému konci. Celý kontinent, kde se nachází Amerika (jižní, střední i severní) napadla nukleární zima. Lidé ze všech koutů nasedali na poslední lodě směřující přes oceán, aby utekli smrti. Kdo se nezachránil, toho jistě nečekal hezký osud. Hladomor, obrovské mínusové hodnoty a do toho jedovatý vzduch, kvůli té mlze.

Jak tato území přišla o veškerou možnost si pěstovat vlastní potravu, tak vše záviselo na Africe a jihovýchodních státech. Ty obrovským způsobem expandovaly a stala se z nich velmoc v dodávkách potravin.

Veškerá světová politika se usnesla sídlit v nově vzniklém státu. Federace Polska a přeživších států. Nezní to nejpozitivněji, ale byla to pravda. Po atomových útocích nezůstalo jediné velké město bez šrámu. Kromě Varšavy.

Navíc pod Varšavou byla nalezena obrovská těžiště zemního plynu, který je touto dobou velmi ceněným atributem.

Populace vymřela minimálně na třetinu svého objemu. Žít se dalo pouze za zdmi, které aspoň trochu bránily před fialovo-zelenou mlhou. Nikdo nevěděl, kde se tato mlha vzala. Přišla tak náhle a jako jezdec apokalypsy nesla jen zkázu. Otrávila vzduch a vodu. Zabila půdu a veškerou flóru, co ji padla pod ruku. Po krátké době se u lidí začaly objevovat příznaky toho, že jim mlha rozleptala celý dýchací systém. Takoví byli rovnou odsouzeni...

Lidstvo se však nevzdalo. Vzduch byl sice kontaminovaný, ale po použití respiračních masek se speciálními filtry se v něm dalo vydržet. Masky se začaly vyrábět, byla na ně nejvyšší možná priorita. Kvůli snížení nákladů se Federace rozhodla dělat dětské univerzální, které budou obyvatelům půjčovat. Dospělou si člověk platil sám, aby byla podle jeho gusta. Hlavně ve vyšší společnosti byla drahá maska nutností. Musela být zdobena a nějakým způsobem vyjadřovat osobnost svého nositele, to obyvatelstvu bylo vštěpováno již od útlého dětství. Byl to způsob, jakým se bohatá vrstva soudila, nikoho nezajímal člověk pod maskou. A pokud na to člověk neměl dostatek finančních prostředků, tak mu byla státem přidělena. Ale to nikdo zažít nechtěl (i když mnohdy nebylo na výběr), v těchto maskách ve většině případů někdo zemřel.

Několik let trvalo, než se civilizace stala takovou, jakou je dnes. Takovou, v jaké žije mladý Joseph. Brzo mu bude 16, to jsou jediné narozeniny, které je dovoleno v této době slavit. V tuto chvíli se totiž dítě stává dospělým, ukončuje studium a musí jít do práce.

Děti, které dovrší 16. roku si musí hledat dočasnou brigádu a následně jsou systémem rozřazeny do oblasti, která se k jejich schopnostem hodí nejvíce. Větší šanci na lepší a snadnější práci mají ty děti, které po rodičích zdědily bílé pásky na pažích. Sice je to pouze malý kousek látky, ale je povinností každého občana Federace, aby ho nosil na své pravé paži a dobře viditelný. Pomáhá to udržovat řád a rozřazovat populaci. Bílé, které mají znázořnovat čistotu a ctnost jejího nositele, jsou vyhrazeny pro bohatou a vyšší vrstvu. Černé nosí nižší třída, vystavuje je to výsměchu, prý aby nebylo tolik vidět, když se v některém z dolů ušpiní.

Lidé si postupně na tento systém zvykli. Až na Josepha.