~Pov. Veronic~
Byla jsem ve svém pokoji a dívala se na stream své oblíbené malířky z insta. Maluje človíčky, jsou to vlastně státy. Vy si ani nemůžete představit, jak jsem se do něj zamilovala! Každý stát má svou zajímavou historii, jazyk a kulturu. Díky tomu jsem začala se víc zajímat o dějiny naše planety. Například, věděli jste, že vlastně nejvíce kafe pije Finsko? Nebo že Německo je celý v práci. To je někdy srandovní se dívat, jak Německo spí při konferenci, nebo jak Rusko se nachlastá. Ale není to tak všechno růžové, jak si myslíte. Můj bratr si myslí, že jsou to blbosti. Ani moje spolužáky si myslí, že jsem nějaký idiot, když v matematice lítám ve myšlenkách o tom, jak Rusko s USA se potkali a začali chodit. Ne ne! Jsem v pořádku, ale někdy mám pocit že jsou moc roztomilí spolu. No, aspoň jsem to myslela, dokut jsem nepotkala Česko a Slovensko. Já žiju v České republice a nikdy jsem si nevšimla, že pro sebe existují! Tak, asi jsem se rozmluvila, dobře, vrátíme se k tomu, že jsem seděla a dívala se na stream svoje oblíbené malířky. Mohli jsme ji psát a ptát se o čem koliv. Vždy mi její humorní odpovědi mne rozesmály a na jeden z těch mích záchvatu smíchu přišel bratr.
-" Hey, co se řechtáš jako kobyla? Zas se díváš na ty své THS nebo co?" Můj bratr se vždy styděl mne, byl totiž školní agresor, mohl i zastat někoho, nebo i jenom tak začát šikanovat a mít sestru, již šikanují a je taková divná byla doopravdy velká ostuda. Já bych řekla, že mi připomíná Finsko, jenž vždy se zastupuje Estonii, nebo USA, když začíná někoho šikanovat, je taky drzý! Všechny holky chtějí ho.
-" Jenom se směju, a co?" Usmála jsem se mu. On si povzdechl a mávl.
-" Já musím jít, půjdu venčit psa. Chceš se mnou?" Moje oblíbená malířka už končila translaci, takže jsem souhlasila.
-" Dobře, jenom se obléču."
-" Venku je zima, takže si vezmi mikinu." Učinila jsem to, vzala jsem si na sebe černé džíny a mikinu s " Ale Čau". Ne, nedívam se na duklocka, jenom jednou jsem si všimla, že Slovensko nosí takovou mikinu a já si ji koupila též. Vyšli jsme ven. Náš pes, Oďa, zlatý retrívr, probíhal vedle a někdy i utíkál trochu dáleji, ale vždy přibehl zpět.
ČTEŠ
Že by sen?
AdventureVeronika Seliero, dívka, která se zamilovala do countryhuman a vždy si přála, aby byli na živu. Její kamarádi se k ní otočili zády, protože ji považovali za nenormální a její bratr Tichomír se za svou ségru styděl. Po jedné tragédii, potká maličkého...