Že by sen?

Ughhhh

~pov. Czechi~

-"Jak to? Co se stalo?" Sedl jsem si vedle strýce.
-"Jsem spadl ze stromu, mne chytl nějaký pes a přinesl k lidem, pak mne nacpali do krabice a poté mne odtamtud dostala nějaká holka a dala té tvoji."
-"Veronika."
-"Jo Veronika... Bydlí sama?"
-"No, vím že s bratrem, takže bude mít i tátu i mamku." Pokrčil jsem rameny, nebyl jsem si jistý s tou informací. Bratra znám, dost velký agresor, ale rodiče ne, což je velký problém protože její mamka by mohla často chodit do její pokoje uklízet a my tady se zabydleli.
-"A co Polsko? Slovensko? Potkali jste je?" Podíval se na mne strýc a sundal si svoji bundu a nakryl si svoje nohy. Udělal to nejspíš, abych jsem o něj nemluvil. Kdybych ne Veronika, co vletěla do pokoje, já bych mu odpověděl na žádoucí otázku.                       
    -"Jsem tady!" Položila do skříňky víčko s vodou, kousek okurky a krajek chleba, ani jedno z toho jsme už dávno nejedli, aspoň si to myslím, nepamatuji si, když jsem naposledy jedl.                 
-"Nevím co jíte, tak jsem vám dostala toto."  Jsem se vrhl na jídlo.                                  -"Okurka!!" Zařval jsem a začal hryzd ji, ona je boží, tak dobrá!

~pov. Veronika~

-"Hahaha! Jsi nikdy nejedl okurku?" Ze srandy jsem se zeptala.
-"Nám vždy cpali do huby nějakou trubku a lili nám směsi, byli sytné, ale neměli žádný vkus."  Ale podobnou odpověď od Maďarska jsem nečekala. Byla jsem v šóku. Jak to?! Oni je prostě nebrali za lidi! Vždyť to nejsou krysi, jsou to živé tvory. Myslí jako lidi a jsou to jako lidi! Ale s nima se chovali jako se zvířetem, možná i hůř.
-"J-jak to?" Nevěděla jsem, co mám říct. Maďarsko se ohlédl kolem zas a sklopil hlavu.
-"Bylo lehčí nakoupit sytou směs, se všemi živiny, než aby kupovat samotné jídlo." Pokrčil rameny. Ja zas tam stála a tupě zírala na něj, asi bych jsem měla něco říct, aby zlepšit atmosféru.
-"Tak, Maďarsko-.." Zhluboka jsem se nádechla.
-"Si taky něco vezmi! Nebo máš chuť na něco jiného?" Usmála jsem se. Maďarsko se podíval na mne vražebným vzhledem, kdyby mne chtěl sežrat svýma očima ze vnitř.
-"Máš rodiče?" Z ničeho nic se zeptal. Jsem si začala mačkat triko v dlaně, aniž bych jsem si to uvědomila.
-"Jen tátu a staršího bratra." Jsem zvedla pohled na Česko. Ten už snědl skoro celou okurku, vůbec si nevšímal nás a naši konverzaci. Pak jsem se podívala na Maďarsko. Pořád měl vzhled na mne, až na to, že v jeho oku jsem viděla lítost, nebo se mi už zda??
-"Jen tátu? Stalo se něco tví mamce?" Tak hodně otázek, a jak na něj mám odpovídat? Ani sama konkrétně nevím kde je a proč nás nechala tady. Maďarsko napravil vzhled do boku.
-"Jo promiň hodně otázek. Možná příště."