Že by sen?

Maličká prodejna

~pov. Czech~
Jestli o nás ví lidé, tak to není taková velká hrůza, no, až na to že nějaké děti jako Veronika si myslí že chodím se Slovenskem. To zůstane jenom v mých snech...
-"Tak, poslouchej mne, ty, psycho." Podíval jsem se na Veroniku.
-" Musíme najít ostatních a pak v případě máš odvést do policie. Jo?"
-" Do policie? Nikdy!" Skřížila si ruce na hrudi a otočila svou hlavu do boku. Což, očekával jsem také reakce, co se dá dělat?
-" Já nechci, abys měla ty a ostatní lidé problémy. Jestli někdo zjistí, že existujem, tak průšvih budou mít nejen Aréna 51 ale i vláda spolu!" Rozzlobil jsem se.
-" Víš co bude, když zjistí že nějaká dívka má u sebe doma tajný projekt????" Vykouzlo mi to z úst. Asi jsem to nemusel říkat. Ale, stejně by se toho ráno či pozdě se dozvěděla.
-" Tajný... P-projekt..?" Podívala se na mne Veronika a po ní bylo vidět smutek a trochu i ten udivený výraz.
-" Radši bych zůstal v té kleci." Jsem si sedl na sešity, co byli uvnitř a sklonil hlavu. Za tento dnešek jsem se taaak unavil, moc hodně na mne. Veronika pouzavřela skříňku a někam odešla. Tolik otázek, na které ani já nemůžu dát odpověď. Kdo jsme? Kdo nás stvořil a s jakým cílem? Jediné co můžu říct, ale není to na sto procent, je to, že nejsme roboti, nejsme panenky pod vládou majitele. Jsme jako lidé, s city, charakterem, s potřeby a hlavně s naději. Ale to poslední u mne už dávno zemřelo....

~pov. Veronica~
Jak to myslel? "Tajný projekt..." Vždyť jsou živé! A projekt je jenom neživý. Musím najít ostatní státy, aby zjistit co nejvíc o nich a když tak pomoct jim! Jsem šla za svou starou spolužáčkou, co bydlí nedaleko nešeho doma. Není moje kámoška, ale i není pro mne cizí člověk. Spíš, no, má mne ráda, a to protože já u ní kupuji nějaký sladkosti z jiných států a občas i objednám si u ní nějaký oblečení přes internet. Ona ráda vyšívá pro své panenky nějaký oblečení nebo nábytek. Jsem zaťukala na dveře a čekala, až mi někdo otevře. Tím časem jsem se dívala kolem. Venku nebylo ani jedné živé osoby, jakoby se stalo něco strašného a teď nikdo nechce ven. Počkala jsem tam ještě minutu dvě a pak už chtěla jít domů, ale že zahrady vyskočila Tereza.
-" Ahoj, co chceš?" Zeptala se na mne ošklivě. Jsem si zvyklá, že na mne je tak ošklivá, ale já to musím trpět, nýbrž pak jsem neměla moci si kupovat něco přes internet.
-"Můžu si koupit u tebe postýlku? Asi tak 20 cm velkou?" Jsem dostala z kapsy peněženku a čekala, jakou cenu mi řekne.
-"Postýlku? To odkdy si hraješ s panenky?" Pousmála se a otevřela mi vrata dovnitř, pak jsem pronásledovala za ní do baráku.
-"Noo..." Musela jsem vymyslet co nejrychleji nějakou kravinu, jen aby nic ne říct pro Česko!
-" Dobře, můžeš mlčet,stejně řekneš nějakou kravinu." Oh...
-" Hey, jsem našla nějakou hračku s nějakým státem, budeš chtít?" Zeptala se mne, když jsme už byli u ní v pokoji. Z krabice, co byla u ní pod stolem, dostala postýlku a skoro stejnou hračku jako Česko! Ale, asi to byl Maďarsko...
-" Postel 200 a hračka... Hm... 500? Vypadá ale dost dobře takže ti ji dám za 500." Posumala se a podívala se na mne. Ha, asi neočekávala, že mám s sebou víc jak litr! Jsem dostala 2 tisíc. Ona se ušklebla a dala ku ty věci. Pak vzala peníze a šla k sobě do pokladničky, kde mi vrátila zbytek. Jak jsem přišla, tak jsem odešla. Ale teď mi Tereza ani nepopřála spadnout a zlomit si něco po cestě.... Divný....

Ahojky! Omlouvám se, že tak dlouho nebylo této části, i když je karanténa a mám času hodně, doposud jsem lenicý lenochod✨

Celkem slov příběhu- 608( zatím rekord :3)