Enormně Podivní

12. Kapitola - aneb pochyby sílí

Týden uběhl velice, velice pomalu. Alespoň pro Severuse Snapea. Jeho nálada byla den ode dne horší. Nejenže musel v rámci své role kazit lektvary, létat na koštěti, kamarádit s nebelvírskými blby, dělat školní úkoly.

On ani nesměl pít kávu! Už ve středu ho drobné abstinenční příznaky dohnaly do ředitelny. Nejdřív na ředitele asi čtvrt hodiny řval a když to nezabralo, opravdu si před ním klek. Zvláštní, co by člověk neudělal pro hrnek kafe.

Prosil ho, ano on prosil!, aby mu vrátil jeho tělo, ale ředitel byl neoblomný. Nakonec byl rád, že odcházel bez školního trestu a s příslibem šálku kávy každé ráno.

Co se Pottera týče - naštěstí ho převlek homosexuála brzy omrzel. Teď už se choval docela normálně, ale Severus si byl jistý, že jeho pověst i tak už nikdy nebude to co bývala.

Popravdě mu to ale Severus neměl za zlé. V uplynulém týdnu poznal, podle toho co předváděl Malfoy a Potter v jeho těle, a taky podle toho, jaké mínění o něm měli Potterovi přátelé, že chlapci trochu křivdil.

Měl si to uvědomit už tehdy v Myslánce, to je pravda. Už tehdy cítil trochu výčitky, vůči chlapci, kterému se tak dlouho smál do očí kvůli jeho statusu celebrity, a který byl ve svém vlastním domově považován za zrůdu.

Samozřejmě, tohle klukovi nikdy neřekne, ale Dursleyovi mu připomínali jeho otce - nevlastního - , Tobiase Snapea. Ten byl taky takový. Mudla, s předsudky a pro ránu si taky nešel daleko.

Nikdy ve skutečnosti nepochopil, proč si ho jeho matka vzala. Teď už to ale asi chápal.

Co si měla počít sotva dospělá dívka, která otěhotněla s neznámým chlapcem a neměla kam jít? Pochopitelně, vzala si prvního, který ji mohl vytáhnout z ostudného postavení.

Snape ležel v posteli a přemýšlel. Byla půlnoc a kolem něj sem tam proletělo nějaké zachrápání jeho otravných spolubydlících.

Nemohl spát. Vrtalo mu hlavou tolik věcí, a přiznejme si to - většina myšlenek se točila kolem Pottera, jako ostatně každou chvíli poslední dva měsíce.

Nakonec, po asi dvou hodinách bezcílného povalování se rozhodl vyrazit si na malou procházku. Čistě jen aby si vyčistil hlavu.

Opatrně se vyštrachal z postele a zalovil v Potterově kufru. Věděl, že tam někde musí být ten Potterův milovaný neviditelný plášť.

A opravdu! Vytáhl plášť a rychle se do něj zahalil. Opatrně se vykradl kolem Buclaté dámy a vydal se, nevěda proč, na Astronomickou věž.

Když stoupal po strmých schodech, začala mu být hrozná zima. Nebylo divu, věž byla stará a všude mezi kameny profukoval studený listopadový vítr.

Zadrkotal zuby a hlasitě dýchajíc námahou se vyškrábal na plošinu, ze které většinou sledovali v hodinách hvězdy.

Přešel k okraji a posadil se k jednomu dalekohledu. Natočil ho směrem k obloze a chvíli se jen tak díval nahoru.

Na dalekohled nesahal, jen tak seděl, a díval se nahoru. Byl velice zadumaný, a proto si nevšiml, že na věž po chvíli někdo přišel.

Harry Potter v těle Severuse Snapea měl těžký den a tak se rozhodl zajít si pročistit hlavu ke svému oblíbenému dalekohledu na Astronomické věži. Bohužel - nebo bohudík - to byl právě ten, u kterého seděl neviditelný Severus.

Severus byl velice podivným způsobem vytržen ze zamyšlení. Náhle na něm seděl on sám.

Překvapeně vyjekl a pokusil se vstát. Harry taky zaječel - vážně zvláštní se Snapeovým tělem - a doslova vyskočil. Natáhl ruku před sebe a strhl mu neviditelný plášť.

,,Ale, ale, ale, slavný Harry Potter už zase není ve své ložnici. Tak kolik bodů vám strhneme, pane Pottere?"užíval si Harry situaci. Nikdy by ho nenapadlo, že Snapea nachytá v noci na chodbách.

,,Nechte si to, Pottere, stejně nikdy nestrhnete body nebelvíru. A neříkejte mi Pottere, nikdo tady není!"odsekl hned Snape.

Harry pokrčil rameny a posadil se na nejbližší parapet:,,Tak jaký byl první týden školy?"

Snape na něj překvapeně zíral. Žádné hádání? Žádné posmívání? Žádná nadřazenost? Potter je vážně divný.

,,Hrozný!"zavrčel na konec a posadil se zpět k dalekohledu.

,,Můj taky nebyl nejlepší,"přikývl Harry ,,už abych měl své tělo zpátky."

,,Tak se pokuste přemluvit ředitele,"navrhl mu Snape ,,ale upozorňuju vás, že s ním nic nehne. Zkoušel jsem to."

,,Ředitel je nesnesitelný, starý idiot," zavrčel Potter a Severus s překvapením zjistil, že souhlasně přikyvuje.

,,Vždycky jsem tvrdil, že by měl jít do důchodu dřív než úplně zešílí, ale obávám se, že teď už je pozdě."

,,Prosím vás, on byl přece blázen vždycky!"odfrkl si Harry ,,ale pravda je, že tentokrát to trochu přehnal!"

,,TROCHU? Pottere, už víc jak týden trčím ve vašem těle. Spím vedle Weasleyho, musím dělat domácí úkoly, Grangerová do mě pořád něco valí a co je nejhorší - nemám vůbec žádné kafe!"

,,A myslíte si, že ve vašem těle je to jednoduché?"odsekl Potter ,,pořád se musím tvářit kysele, musím strhávat body Nebelvíru a co je nejhorší, nemůžu si jít jen tak zalétat!"

,,Jestli chcete můžete letět teď,"zavrčel Snape ,,ale dolů z věže!"

,,Tohle jste přehnal", zavrčel Harry,"strhávám sto padesát bodů ze zmijozelu za ignorování autority učitele!"

,,ZMIJOZELU? Ale vždyť jsem teď v Nebelvíru!"

,,Mýlíte se", zašklebil se spokojeně Harry," JÁ jsem v Nebelvíru. Vy jste Zmijozel tělem i duší. Předpokládám, že klobouk zařazuje podle duševních, ne tělesných proporcí, takže-..."

--------------------------------------------------------------

Poznámka autora:

Astronomická věž. Místo, na kterém se snad nejčastěji potkávají Harry a Severus ( po případě jiné páry ). Koneckonců, je to skvělá kulisa. Napůl otevřený prostor, rozhled přes bradavické pozemky a hlavně možnost skoku přes okraj, kdyby náhodou Harry Severuse, nebo spíš Severus Harryho, nechtěl.

K příběhu:
Myslím, že už jsem přišla na konečný směr povídky. Tohle řešení mě napadlo, jak jinak, v supermarketu a namyšleně se domnívám, že je geniální! Slibuji, že pokud se něco nestane, například že by mě dostihla demence, která mi už léta šlape na paty : D, dopadne příběh překvapivě.

Poznámka opisovatele:
Já už vím jak to skončí. Musela jsem vybrat nějaký obrázek tak jsem si přečetla konec abych věděla jak to skončí (stejně ten obrázek není k tomu příběhu takže to je jedno :D)