Enormně Podivní

22. Kapitola - aneb christmast is coming

,,Rudolph, the red-nosed reeinder,
Had a very shine nose,
And if you ever saw him,
You would never say it glose"

,,Zmlkni, Harry!"zakřičel Severus z tepla své vyhřáté postele. Od usmíření s Pott - s Harrym uběhlo téměř pět dní a on se stále ještě nepodíval do údolí. Ještě pořád ležel v chatě a nechal o sebe pečovat.

Pravda - nebylo toho zapotřebí, koneckonců, kotník už měl docela v pořádku, ale když jeho tak bavilo komandovat Pott -Harryho! Kdo by byl tušil, že mu chlapec bude tak ochotně sloužit?

Díky této službě, a taky díky jejich uzavření příměří byl pobyt na chatě skoro snesitelný. Severus si to vysvětloval takto:

Harry se mu snažil zavděčit. Proto se choval docela mile. Nosil mu věci. A uklízel. A vařil. A dokonce s ním debatoval o lektvarech! Taky neměl problém odejít, když jeho přítomnost nebyla Severusovi po chuti. A snažil se ho moc neštvat. Dokonce mu nabídl tykání - což Severus přijal velice nerad. Ale přijal. A tím se jejich vztahy opět sblížily.

Musel přiznat, že kluk nakonec opravdu není tak nevychovaný, arogantní, sebevědomý a drzý, jako býval, anebo jako si Severus myslel, že je. Byl vlastně docela - milý. Na Pottera. A na kluka jeho věku. A na jeho slávu, která by jistě většinu lidí zdeformovala.

Takže pobytu se v posledních několika dnech nedalo nic vytknout. Krom jedné věci - koledy. Severus Snape NEsnášel vánoční koledy. Harry Potter je miloval. Upřímně, vřele, a hlavně hlasitě.

Den co den, hodinu po hodině, minutu za minutou, vteřinu za vteřinou, zkrátka v každé volné chvíli si Harry prozpěvoval. Nahlas. A falešně. A s nadšením, možná až neslušným.

Marry christmast, Jinglebells, Jinglebells rock, Rudolph the red-nosed reeinder a dokonce i Last christmast. Pořád dokola. Nahlas. A falešně. S neslušným našením. Opravdu neslušným a opravdu nadšením. (mám náladu si zpívat koledy a to je duben)

Bylo to ubíjející. Ať dělal co dělal, mohl řvát, házet věcmi, snažit se Harryho udusit, nic nepomáhalo. Ani umlčovací kouzlo. Koledy se dostaly i přes něj.

Možná si teď říkáte, proč Severus Snape tolik nesnáší koledy. Víte proč? Protože i v něm rozpalují něco vánočního. Když je poslouchá delší dobu, uvažuje nad tím, jestli by opravdu alespoň tyto vánoce nemohly být klidné a šťastné.

Po nějaké době poslouchání koled dostává chuť se k zpěvákovi přidat, ač jeho hlas také není zrovna líbeznou nebeskou harfou. A to přece nejde. On je SEVERUS SNAPE. Hrdý? Ano. Pyšný? Možná. Vzdělaný? Zcela jistě. Oblíbený? Ne. Sentimentální? To rozhodně ne!

Musí dbát na svoji auru. Na to jak se na něj lidé dívají ( ten se zase vykecává, já bych řekla prostě image:D). Na svůj věhlasný břitký jazyk. On přece nezpívá koledy. Ani s Potterem. Tedy - Harrym.

,,Ale no tak,"zakňoural Harry ve svetru s roztomilým sobím mládětem ,,vždyť je to zábava. A navíc je to vánoční."

,,To jsi takhle otravný vždycky?"

,,Jistě, copak to ještě nevíte, pane?"zasalutoval Po - Harry a vydal se pro čaj. Severus si odfrkl a zakroutil hlavou. Někdy měl pocit, že se s Pott- Harrym nikdy neměl smiřovat. Pěkná, velká krevní msta by byla tím, na co měl teď největší chuť.

Na druhou stranu - kdyby se nebyli smířili, těžko by mu teď byl donášen čaj, že? Takže určité výhody to má. Nesporně.

Povzdechl si, opřel se do polštářů a otevřel knihu, kterou právě dočítal. Byla od slavného kouzelnického básníka, Bimbaulda ( doufám, že mi Rimbauldovy obdivovatelky neutrhnou hlavu, mohl to být taky Bordelér nebo Voe:D), který proslul zejména svou neortodoxní básnickou sbírkou věnovanou bramboře, kterou snědl na pohřbu své ženy.

Bylo to geniální. Bimbauld měl ve své knize naprosto bezkonkurenční myšlenky, týkající se vztahu mezi hůlkou a kouzelníkem. Představte si, že tento znamenitý autor přirovnával vztah mezi hůlkou a jejím nositelem ke vztahu muže a ženy. Nespecifikoval však, a Severus o to věru nestál, způsob rozmnožování.

Harry nedonesl čaj. Donesl kávu a tak musel uznat, že kluk přecejenom nebude úplně vypatlaný. Kafe mu totiž vážně bodlo. Čím víc se blížil štědrý den, tím depresivnější náladu měl. Tomu se říká přímá úměra. A jediné, co udělalo z úměry přímé úměru nepřímou byl právě hrnek kafe.

Horké, hnědé, kouřící ( popisuju opravdu kafe?:D), lahodné kávy. Den se zdál hned jasnější a Severus milejší. Zvláštní, jak velký vliv může mít na jednoho muže hrnek něčeho tak nedůležitého, jako je nápoj s kofeinem.