Enormně Podivní

13. Kapitola - aneb vše je tak, jak by mělo být

Neskutečné! Ten pitomec si jen tak sebere body ze Zmijozelu.

Severus si to rozčileně rázoval na snídani. Nikdy by ho nenapadlo, že by Potter mohl takhle brát body Zmijozelu! Vždyť teď byl v podstatě ON Potter(což je sice nevýslovně na nic), takže by se mu měly strhávat body jako Potterovi.

Když procházel kolem počítadel, zastavil se, aby zjistil, jestli byly body opravdu strženy. Když uviděl stav bodů, otevírala se mu v kapse kudla (Ne že by Severus nějakou potřeboval, byl to jenom pozůstatek ze starých skautských výletů, které podnikal jako malý chlapec. Od té doby se držel starého dobrého úsloví, vždy připraven.) a to už bylo na pováženou.

Rozčileně se posadil na své místo a nevraživě zíral na Pottera, který se zcela bez ostychu naléval JEHO kávou. Propaloval ho pohledem tak dlouho, dokud Potter nevzhlédl.

Chvíli se vzájemně rentgenovali pohledem, načež se Potter pousmál a na dálku mu připil kávou. Snape zaskřípal zuby a chytil svůj hrnek s hnusnou dýňovou šťávou.

Jaké bylo jeho překvapení, když ho šálek popálil. Překvapeně ucukl a zadíval se na obsah hrnku.

Překvapeně pokrčil obočí. 'Vevnitř bylo něco, co mělo barvu přesně jako káva. Opatrně k šálku přičichl.

Vonělo to jako káva-...

Zvedl hrnek k ústům a trošičku usrkl. Okamžitě se mu útrobami rozlilo to známé teplo, které signalizovalo, že byly právě zmírněny jeho abstinenční příznaky.

Zavřel oči a bezmyšlenkovitě si vychutnal šálek voňavé černé kávy. Kdyby byl ten šálek otrávený, v tuto chvíli by mu to bylo jedno, tak ho to vzalo.

Pomalu dopil poslední doušek, pak rozkousal lógr, protože se nemohl přenést přes to, že už má po kávě a odložil šálek. K jeho překvapení se hrnek okamžitě opět naplnil.

Zamračil se a konečně začal uvažovat o tom, kde se tam káva vzala. Ředitel mu sice slíbil, že mu to zařídí, ale to už je víc než týden zpátky a nic se nedělo.

Pochyboval, že by si na to teď vzpomněl. Jenomže kdo jiný by-...?

Najednou si všiml, že pod šálkem leží nějaký kousek pergamenu. Zvědavě (nedivte se, že je Snape zvědavý, Potterování mu leze na mozek) ho uchopil mezi dva prsty a rozevřel.

ŘÍKAL JSTE, ŽE BY JSTE POTŘEBOVAL KÁVU, TAK JSEM TO ZAŘÍDIL.
H. P.

Potter! Potter že nechal poslat kávu? Copak se celý svět zbláznil? Věděl, že ten kluk byl zanedbávaný, že je nebelvír a navíc hrozně hloupý, ale nevěděl, že se zbláznil. Tohle nebylo fér! On se k němu chová pět let jako k nějvětšmu póvlu a Potter by ho teď měl nenávidět, ne mu posílat kávu!

To se prostě nedělá. On by to neudělal, tak proč to dělá ten kluk?

Snape byl celý den jako v mrákotách. Mluvit se s ním nedalo, v hodinách neposlouchal a večer přijal jen s velmi vlažnou reakcí fakt, že je pozvaný do ředitelovy kanceláře.

Nevěděl co mu zase ten starý idiot chce, no rozhodl se tam zajít. Jaké bylo jeho překvapení, když se na schodech ke kanceláři potkal s Potterem.

,,Dobrý den, tušíte proč si nás ředitel pozval?"ozval se hned Potter.

,,Netuším,"pokrčil rameny Severus a pustil ho do dveří jako prvního. Rozhodl se, že se k Potterovi bude přece jenom chovat líp, jako takovou satisfakci za to, že mu obědnal jeho nápoj.

,,Ale! Severusi, Harry, jak milé vás vidět,"zvolal rádoby překvapeně ředitel jen co je spatřil.

,,Mohl bych podotknout, že to vy jste nás pozval, ale neudělám to, protože bych byl rád, kdyby jste mi vrátil mé tělo,a vy to jistě neuděláte když vás budu urážet,"podal mu vyčerpávající odpověd Severus.

,,Jestli že si přeješ vrátit se do svého těla, musíš mi říct, jestli jste k sobě s Harrym našli cestu?"zaútočil hned ředitel na Snapeovo citlivé místo.

Snape se ošil a kradmo se podíval po Potterovi. Nevěděl co říct. Pokud řekne že mu Potter připadá jako stejný idiot jako dřív, zůstane v tomhle těle navěky, ale když přizná, že už mu chlapec nepřipadá tak příšerný, ztratí v Potterových očích punc neomylného.

Nakonec se rozhodl - koneckonců Potter v něm pravděpodobně nikdy neomylného neviděl.

,,Řekl bych-..."odkašlal si a oddaloval tak svou odpověď ,,řekl bych, že už mi Potter pravděpodobně nepřipadá tak hrozný jako dřív. Tedy-...přátelé z nás asi nikdy nebudou, ale jsem ochoten ho respektovat jako rovnocenou bytost-..."

,,Skutečně?"podíval se na něj ředitel zpoza brýlí ,,v tom případě jsem ochoten vás vrátit zpátky."

Severus už se chystal jásat - v duchu samozřejmě, Potter nemusí vědět že je schopen něčeho tak přízemního jako je radost - když v tom ředitel dodal: ,,Pod jednou podmínkou!"

Severus ztuhl a cítil, že Potter si vedle něj si nevede lépe.

,,J-...jakou?"vykoktal nakonec Harry.

,,Vidím, že už k sobě máte skutečně blíž, ale pořád ne natolik, abych vám mohl vdat závěť Elieen. Proto vás oba pošlu na chatu do Dánska-...na Vánoce. Pokud odmítnete, nevrátím vám zpět vaše těla!"

Severus se sám pro sebe ušklíbl. Něco takového měl čekat. Koneckonců tohle byl Brumbál. Muž, který má vždycky nějaký plán. Podíval se na Pottera a když viděl, že se tváří celkem normálně - žádné trhání vlasů nebo tak - rozhodl se odpovědět. Koneckonců, jak hrozné to může být?

,,Dobrá!"odpověděl tedy za sebe i za Pottera. Byl by schopen slíbit řediteli i orální sex, jen aby měl zpět své staré dobré tělo.

Ředitel se pousmál, pak infantilně zatleskal a vytáhl dvě lahvičky s modrým lektvarem. Severus se pro jednu natáhla Harry uzmul tu druhou.

Opatrně odšroubovali víčka a Severus přičichl k obsahu. Jakmile ucítil co je v lahvičce, zúžily se mu oči.

,,Posilňovací lektvar? Chcete říct, že stačilo vypít posilovací lektvar, abych dostal své tělo zpět?"

,,Škoda že tě to nenapdalo, viď?"pronesl onverzačně ředitel a pak dodal: ,,Na zdraví!"

Harry se podíval na Snapea a protočil oči. Co se týkalo názoru na ředitele, byli na tom stejně.

Severus se zhluboka nadechl a obrátil do sebe obsah lahvičky.