Enormně Podivní

26. Kapitola - aneb miluji brokolici

,,Vítám vás tu, Harry, Severusi,"ozvalo se syčivě hned, jak překročili práh ponuře vyzdobené haly.

,,Ahoj Tome,"řekl Harry a se zájmem se rozhlédl kolem sebe ,,musím říct, že vkus máš tedy hrozný. Měl by sis nechat poradit od Malfoye. Copak nevíš, že lebky, pavučiny a kostry už jsou dávno pasé? Teď letí zlatorůžová."

Severus se málem skácel. Ten kluk se musel absolutně zbláznit. To co dělal, to bylo tak-... skurilní! Snaží se snad zemřít obzvášť bolestivou smrtí, nebo co ho k tomu vede?

,,Zajímalo by mě, jak dlouho ti tenhle humor vydrží, Pottere. Tři, nebo čtyři Cruciaty?"zeptal se chladně Pán Zla.

,,Mě by zase zajímalo, jak dlouho to bude trvat, než začneš smrdět. Nejsi přece nic víc, než smradlavá mršina, viď Tome?"posmíval se Harry ,,přiznej si konečně, že to už nikdy nebude to, co to bývalo. Už nikdy nebudeš mít tu svoji pěknou tvářičku, která bláznila hlavy všech čarodějek, které si kdy potkal."

,,Myslíš, že mě zajímají nějaké pitomé čarodějky?"řekl hrozivě Voldemort a pevněji stiskl svoji hůlku. Severus si nemohl nevšimnout, že se jen tak tak ovládá.

,,To si tedy rozhodně nemyslím,"zašklebil se vesele Harry ,,protože - hm-... jak bych ti to jenom řekl, Tome-... vzpomínáš si, na Harryho Jiskru? Sedmý ročník, Zmijozel, docela fešák-..."

,,Nelichoť si tak, ty egoisto,"nevydržel to Severus.

Pán Zla zlostně zasyčel: ,,Co prosím?"

,,No jo, Tome,"zubil se Harry ,,Harry Jiskra, postrach tvých snů, tvá jediná láska, první a poslední, jsem byl já. Jaképak to bylo, když jsem tě odmítl? A jaké je to teď, když víš, že ses kdysi zamiloval zrovna do mě?"

,,To není možné,"vřískl zuřivě Voldemort a zvedl hůlku. Vypadal, jako by měl vybouchnout.

,,Ale ano, přiznej si, že to možné je, Tome. Jak jinak bych věděl o Harrym? Byl jsem to já, Brumbál mě tam poslal, abych se o tobě dozvěděl víc. A víš co? Já o tobě vážně vím víc. Třeba to, že se panicky bojíš tmy. Taky to, že nesnášíš brokolici, ale upřímně, kdo by ji měl rád?*"

,,Neeeee,"vykřikl zuřivě Voldemort a přemožen city vybouchl. Severus si zčásti zděšeně, nadšeně a znechuceně setřel nějakou část svého mrtvého pána z obličeje a s ledovým klidem se obrátil na Luciuse s Belatrix.

,,Říkal jsi, že jíš všechno kromě jídla?"zašklebil se na Luciuse,"tak to si sežer tohle!" S děsivým výkřikem se napřáhl a skolil Luciuse jediným pravým hákem. Harry mezitím chytil Voldemortovu hůlku a bez nejmenší námahy si to vyřídil s Belatrix. Pak přešel k Severusovi, naklonil se nad Luciuse a opatrně do něj kopl.

,,Dobrá práce,"ocenil Severuse, když se Malfoy nepohnul.

,,Láska?"řekl sakrasticky Snape a veškeré své znechucení vložil do jednoho pozdviženého obočí ,,trochu klišé, nezdá se ti?"

Harry pokrčil rameny: ,,Fungovalo to, ne?"

,,Hm-... myslím, že to tady budou čistit ještě hodně dlouho. Ale jak je možné, že vybouchl?"

,,Prostě ho zradilo jeho mužské ego,"zašklebil se zase Harry ,,stejně jako často zrazuje tebe."

,,Cože?"

,,No tak, Severusi, přestaň si hrát na lovce žen a polib mě."

,,Ne,"odmítl hned Severus.

,,No tak-... jako dárek k narozeninám, místo té hrůzy, co jsi pro mě udělal-..."