Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
Harry seděl u svého stolu a pokoušel se věnovat papírům, které měl před sebou. Doma se snažil najít dopisy, které Ginny chodí, ale nenašel vůbec nic a ještě se sám nad sebou zastyděl, že své ženě prohledával věci. Jenže teď tu Blaise nebyl a on by tak mohl nakouknout do jeho přihrádky. Věděl, že je to špatné, a že by to neměl dělat, ale zvědavost nad ním přece jen vyhrála, a tak rychle vyskočil na nohy a přešel ke stolu svého kolegy.
Už téměř otvíral šuplík, když se dveře od kanceláře rozletěly dokořán a Blaise vešel dovnitř. Harry rychle stáhl ruku zpět a připravoval si výmluvu. „Blaisi! Konečně jsi tady, dneska se velmi těším na ranní vtípek," řekl s úsměvem a pomalu se rozešel zpátky ke svému stolu.
Blaise si jej na vteřinu obezřetně prohlížel, ale pak se mu na tváři objevil úšklebek. „Dneska mám fakt dobrej, pořádně poslouchej. Co je největší kravina v kouzelnickém společenství??? Ron jde po ulici a rozhazuje peníze. Za ním běží Draco Malfoy a vrací mu je," vyprskl se smíchem.
„Asi bych se neměl smát, ale přiznávám, že je to vtipné," zasmál se a posadil se za stůl. Znal Blaise moc dobře na to, aby věděl, že jeho zájem o Blaisovi vtípky zabere. Jeho kolega totiž miloval pozornost.
„Neboj, nikomu neřeknu, že jsi se zasmál," uchechtl se Blaise a pustil se do probíraní pošty. V posledních dnech se nic zajímavého nedělo, takže jejich práce spočívala převážně v papírování, což se ani jednomu z nich nezamlouvalo. „Jestli to takhle půjde dál, Hermiona brzy zapomene na své oblíbené pacienty," povzdechl si a hodil si nohy na stůl. Dnešní den vypadal na velkou pohodu, takže bude moci plánovat další krok v akci Draco Malfoy a Hermiona Grangerová měli moment.
„Nemusíš mít obavy, ona na tebe jen tak nezapomene," uchechtl se pro změnu Harry. Jednu chvíli si myslel, že Blaise a Hermiona spolu tajně chodí, ale nakonec se ukázalo, že ne. Přišlo mu to docela škoda, hodili by se k sobě. Ale to už bylo dávno a Harry to vypustil z hlavy, i když musel přiznat, že to jejich pošťuchování si náramně užíval.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dominique si dodělala všechny úkoly, které na víkend měla a rozhodla se připojit ke svým kamarádkám, které si úžívaly poslední hřejivé paprsky slunce. Byla již polovina října a chladný větřík začínal nabírat na síle, takže se většina studentů uchýlila o víkendu ven, dokud ještě bylo alespoň trošičku teplo.
„Já jen chápu, proč by se s nimi James baví."
„Jsou to rodina, co na tom nechápeš?"
„To nic neznamená. Dominique s nimi prohodila sotva pár slov. Chápu ještě malýho Pottera, ten je docela fajn, ale ta Rose? Ta je hrozná knihomolka."
„O čem je řeč?" zeptala se s předstíraným úsměvem Dom, když došla až k nim. Potřebovala pár sekund na to, aby si rozmyslela, co udělá. V skrytu duše by byla radši, aby rozhovor svých kamarádek nezaslechla. Jenže bylo pozdě. Slyšela je a musela něco udělat, kdyby se kdokoliv z její rodiny dozvěděl, že se za svou mladší sestřenku nepostavila, byli by zklamaní.
„Jen o tom, že bychom měli něco podniknout s Jamesem a klukama," odpověděla April. Dominique tušila, že tahle holka je dost falešná, ale zatím neudělala nic, čím by jí to potvrdila. Tedy, až do teď.
„Hm, to už se tebe netýká, April. Už tě poblíž nás nechci vidět, rozumíš? Počínaje právě teď, takže buď tak laskavá a zmiz. A pokud ještě jednou uslyším, jak urážíš mou rodinu, nechtěj vědět, co přijde," prohlásila nebezpečně chladně a poté se bez dalšího slova otočila a zamířila ke skupince dvou nebelvírů a dvou zmijozelů.
„Dom! Vzpomněla sis na bratrance a sestřenku?" poškádlil ji James, když k nim došla.
„Můžu se přidat?" zamumlala a ignorovala jeho poznámku. Věděla, že si to zasloužila, ale byla by radši, kdyby to příliš nerozmazávali.
„Jistě," řekla s úsměvem Rose a posunula se, aby své sestřenici udělala místo. Teď ale seděla blíže ke Scorpiusovi, což samozřejmě neuniklo Albusovi, který je obezřetně pozoroval. „Tohle je náš kamarád Scorpius. Scorpe, tohle je naše sestřenka Dominique," představila je, když se Dom posadila k nim na zem.
„Těší mě," pípl Scorpius. Nerad se seznamoval s novými lidmi.
„I mě, slyšela jsem, že trávíš hodně času v knihovně s naší Rosie," řekla, načež Albus přesunul svůj pohled na Jamese, kterému na tváři hrál úšklebek.
„Hlavně se, prosím, nezačněte bavit o knihách," zaúpěl černovlasý mladík. Se svým bratrem si to vyřídí později.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Astorie seděla v salonku a prohlížela si svou jedinou fotku Scorpiuse, kterou měla. Těch pár dopisů, které si vyměnili od začátku školního roku, bylo stále dosti strohých. Ale oba se snažili a Astorie věřila tomu, že by se mezi nimi mohl vytvořit nějaký ten vztah. Už několik dní se mu chystala napsat, ale zatím k tomu nenašla odvahu. Chtěla mu totiž navrhnout společný oběd, až přijede o Vánocích z Bradavic domů, ale příliš se bála odmítnutí, které by bylo zasloužené, protože jako matka selhala.
Jenže teď, když měla po svém boku Blaise a s Dracem byli zase přátelé, začínala mít pocit, že by konečně mohli být rodina. Scorpius Blaise zná a jako svého strýce jej zbožňuje, takže tam problém neviděla. Nejdůležitější bylo, aby sám Scorpius chtěl jejich vztah obnovit, ona jej totiž do ničeho nutit nehodlala.
No, a pak se také musel Draco konečně dozvědět o jejím romantickém vztahu s Blaisem a musel to přijmout. Měla před sebou ještě hodně práce, ale věřila, že to všechno nakonec dobře dopadne. A kdyby ne, Blaise stále mluví o tom, jak by chtěl jednou odjet do Austrálie, takže kdyby to přece jen nevyšlo, mohli by se tam odstěhovat a na všechno zapomenout.
