Blaise udělal něco, co by jako nejlepší přítel neměl. A tak se to teď snaží s pomocí jedné nejmenované zrzky napravit. Jenže, když se jim konečně podaří dostát jejich cíle, postaví se jim do cesty překážka, se kterou nikdy nepočítali.
A sice děti.
„Vlak má přijet za pět minut a Ron tu není. Proč mě to ani nepřekvapuje?!" postěžovala si Hermiona, která začínala vidět rudě. Stáli s Dracem kousek od Potterových, kteří se bavili s Astorií. Hnědovlásce ze začátku přišlo podezřelé, že si povídají, jakoby byli dlouholetí přátelé, ale brzy to nechala být a snažila se užít těch pár minut, které s Dracem měla. Jenže potěšení z jeho společnosti začalo mizet s každou další minutou, kdy se Ron neukázal.
„Možná nakonec budeš mít dnes Rose doma," Draco poukázal na lepší fakt nepřítomnosti Weasleyho.
„Já prostě jen nechápu, proč to nemůže brát vážně! Je to jeho dcera, ksakru. Byl to jeho nápad, kdyby to bylo na mně, Rose by byla dnes se mnou," zamumlala a vztekle si dupla nohou, což Dracovi přišlo hrozně úsměvné.
„Jestli se ukáže, doufám, že ho praštíš," ušklíbl se Draco, který si vzpomněl na to, jak od Hermiony sám dostal ve třeťáku pěstí. To nebyla hezká vzpomínka.
„Abych nepraštila tebe," odfrkla si Hermiona a Draco pro jistotu o krok ustoupil.
„A hele, kdo se přece jen ukázal," řekl s pohledem upřeným na nejmenovaného zrzka.
Hermiona následovala jeho pohled a zamračila se. V duchu sobecky doufala, že se třeba neukáže a ona tak bude mít Rose pro sebe. „Takže se uvidíme zítra," rozloučila se s Dracem a věnovala mu slabý úsměv, než se rozešla za Potterovými, zatím co Astorie se odebrala k Dracovi, neboť vlak z Bradavic právě dorazil na nádraží.
„Mami!" vyjekla s úsměvem Rose, když spatřila Hermionu a rychle se k ní rozběhla. Albus se snažil tvářit, že o nic nejde, ale nakonec přece jen zrychlil krok, aby se přivítal s rodiči. Jediný James si dal načas.
„Tolik si mi chyběla, beruško," zamumlala Hermiona, když konečně po čtyřech měsících držela svou dceru pevně objetí.
„Ty mně taky, mami."
Když se přestaly objímat, Rose se šla přivítat s Ginnym a Harry, zatím co Albus šel obejmout ji. Rose se přivítala s Ronem až na konec a vyměnila si s ním pouhé zdvořilostní objetí, což Hermionu potěšilo, i když byste ji to nahlas říkat neslyšeli. Nechtěla se stavět mezi Rose a Rona, ale bylo hezké vidět, že je to ona, kdo má s Rose lepší vztah.
„Myslela jsem, že se máme sejít až na večeři," řekla Rose a věnovala Ronovi nechápavý pohled. Byla překvapená, že tu byl.
„Bereme si tě rovnou," uvedl na pravou míru Ron s úsměvem.
„Myslela jsem, že půjdu na oběd s mamkou," zamumlala Rose.
„Až zítra, Rosie," řekla Hermiona ztěžka.
„Možná se můžeš přidat k nám," navrhla Levandule a Hermiona v duchu zaúpěla. Teď, když na ni ta příšera promluvila, bude muset vzít potaz její přítomnost, kterou doteď velmi úspěšně ignorovala.
„To je v pohodě, uvidíme se zítra," vyhrkla Rose dřív, než měla šanci Hermiona odpovědět a to byl moment, kdy věděla, že selhala. Tolik se snažila svou nenávist k druhé nebelvírce před Rose tajit, ale zřejmě selhala, když věděla, že nesnáší její společnost.
„A co kdybychom šli na oběd všichni? Stejně se mi dnes nechce vařit," vložila se do rozhovoru Ginny, která je celou dobu poslouchala, zatím co James vyprávěl Harrymu něco o famrpále.
„Skvělej nápad, teto Ginny!" odsouhlasila to za všechny Rose.
Hermiona se ještě naposledy podívala na Draca, který poslouchal Scorpiusovo vyprávění, ale otočil se jejím směrem, když na sobě ve vteřině ucítil její pohled. Hermiona mu mávla na rozloučenou a pak chytla Rose za ruku a spolu s ostatníma opustila nástupiště.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Jak se vyvíjí situace mezi tebou a Dracem?" zeptala se Ginny, když před Hermionu postavila hrnek kávy.
„Nějak, situace se momentálně pozastavila. Čekáme na to, až to řekneme dětem," odpověděla, čímž si od Ginny vysloužila protočení očí.
„To jako vážně?" zamumlala skoro až otráveně. Čekala něco lepšího než tohle.
„To jako vážně," odsekla Hermiona, „celou dobu moc dobře víš, že jsem nerandila kvůli Rose. Nemůžu jí do života přivést úplně cizího chlapa a oznámit jí, že teď bude součástí našich životů. Chceme s nimi nejdřív tuto možnost probrat. Myslíme si, že to nebude problém, ale i tak. Jsme oba rodiče, máme své priority," vysvětlila lehce ostře Hermiona. Milovala Ginny, ale občas ji její připomínky pěkně štvaly.
„Já to chápu, Miono, jen si myslím, že zrovna vy dva to moc hrotíte. Kdyby to byl někdo jiný, tak neřeknu, ale tady podle není o čem mluvit. Albus navíc říkal, že se z nich tří staly velmi dobří kamarádi."
„Ano, to víme také, a proto si myslíme, že žádný problém nebude. Stejně chceme ale počkat a velmi si ceníme toho, že nám do toho nebudeš mluvit."
„Dobře, dobře, pochytila jsem tvou ne zrovna jemnou narážku," vzdala to Ginny. Teď už to byla jen otázka dní, než se ti dva dají oficiálně dohromady. Věděla, že Blaise jejich rozhodnutím také nadšený nebude, ale už to museli nechat na nich. Bylo by příliš hazardní, kdyby se do toho stále míchali.
„Mimochodem, zítra ráno se uvidíme," ušklíbla se Hermiona a usrkla si ze své kávy.
„Tím jsi měla začít, má drahá."
„Stejně o nic nejde. Stále jsme jen přáteli," připomněla jí fakt, na který byla Ginny schopna během těch pár vteřin zapomenout.
„Ty mě tak ubíjíš, Hermiono!" zaúpěla a sama se napila kávy, aby se trochu uklidnila. Věděla, že ji hnědovláska jen zkouší. A bylo velmi těžké odpustit si všechny ty poznámky, které jí v hlavě naskakovaly.
