4. část

293 11 0
                                    

J: Je to čistě kamarádská vycházka?

A: Chtěla by jsi, aby to bylo rande?

J: Já nevím, ty by jsi chtěl?

A: Až to bude rande půjdeme jinam, než na procházku parkem

Usmál se a vyšli jsme.
Povídali jsme si a smáli jsme se.

A: Nezajdem po ránu na kafe? Tady blízko je Starbucks

J: To beru

Pak jsme šli vedle sebe potichu a já jen cítila, jak na mě chvilkama dopadají Andreiovi pohledy. Usmála jsem se do země. A on si toho všimnul a zastavil se.

A: Čemu se směješ?

Řekl, pohladil mě po tváři a dal mi pramínek vlasů za ucho.

J: Já se nesměju

Řekla jsem s malým úsměvem. Andrei se ke mně přiblížil svými rty. Chvíli jsem váhala a pak jsem se oddálila.

J: Nech si to až na to rande

Řekla jsem s úsměvem a pokračovala jsem v cestě. Andrei s úsměvem protočil oči a doběhl mě.

J: Tvoje ségra se dost má k Martinovi

A: Tvůj nejlepší kámoš se dost má k mé ségře

J: Byli by spolu pěkní

Šťouchla jsem do něj loktem.

A: No jo, ale asi si budu muset zvyknout

J: Zvykneš si

Vešli jsme do Starbucksu a Andrei nám objednal karamelový frappuccino.

J: Díky

Řekla jsem, když si ke mně přisedl a podal mi kafe.
Povídali jsme si a upíjeli jsme naše kafe.

A: Řekni mi ještě něco o sobě

J: Nemám zajímavej život

Řekla jsem s úsměvem.

A: Jak jsi se dostala sem?

J: No chodím pomáhat trenérovi Komety. Což je hokejovej tým, kde do teď hrál Martin. A když ho Martina draftovali, trenér mi řekl, ať se o něj postarám, a že budu pomáhat trenérovi vašeho týmu

A: Tak to mám, teda máme štěstí a navíc Viki bude dělat to stejný, takže spolu budete často

J: To jsem ráda Viki je strašně moc fajn

Potom jsme dopili kafe, zaplatili a vydali jsme se domů. Zastavili jsme se před našemi domy.

A: Děkuji ti za krásné dopoledne strávené s tebou

J: Já děkuji tobě a nezapomeňte, že dneska večer u nás a griluje Martin

A: Jo jasně

Objali jsme se a šla k nám domů.

J: Ahoj

Řekla jsem, když jsem otevřela dveře. Odpovědi jsem se nedočkala. Nakoukla jsem přivřenými dveřmi do obýváku. Martin tam seděl s Viki a líbali se. Já se jen usmála, nazula jsem si zpět boty a došla jsem k Andreiovi.

A: Ale, to už jsem ti tak chyběl?

Řekl hned, když mě uviděl před dveřmi.

J: Ani ne, jenom jdu k tobě se naobědvat

Láska Z AmerikyKde žijí příběhy. Začni objevovat