Láska Z Ameriky

8.část

Asi po dvou hodinách jsem se vydala domů. Viki byla pořád u nás a to jsem potřebovala. Vešla jsem do domu a hned jsem zamířila k obýváku. Viki s Marťou se koukali na film.

J: Ahoj vy dva

Oba se na mě otočili, usmáli se a pozdravili mě.

J: Viki můžeš na chvíli prosím?

Viki kývne a jde za mnou do koupelny. Sedneme si na zem a chvíli je naprostý ticho.

V: Takže? Co potřebuješ?

J: Jde o Andreie. Byli jsme u vás a on mě objímal a držel za ruku pak přišla ta Carol a..

V: Počkej, takže Carol už je tu?!

J: Jo, ale jde o to, že Andrei mě před ní objímal a dal mi pusu na tvář a já jsem teď hrozně zmatená, jelikož nevím, jak to se mnou myslí

Viki mě pohladí po zádech a usměje se.

V: Madi, ty to nevidíš?

J: Co?

Podívám se na ni nechápavě.

V: Miluješ ho a on tebe

J: Jenže co mám dělat?

V: Řekni mu svoje city, zeptej se ho na cokoliv a promluvte si o tom

Obejme mě a já ji stisknu ještě pevněji.

,, Děkuju, " zašeptám jí do ucha a zvednu se ze země. Viki jde zpět do obýváku a já zamířím do svého pokoje. Přemýšlím, že mu to řeknu až zítra, když ho někam pozvu.
Bude stačit třeba jen procházka do parku. Řeknu si a pak ulehnu na postel. Byla jsem hrozně unavená, a tak netrvalo dlouhlo než jsem zavřela oči a usnula.

Je tu druhý den a já naštěstí vstanu bez problémů. Sejdu dolů a nachystám snídani. Tentokrát jsem se rozhodla pro palačinky, protože Martin i já je milujeme. Jakmile jsem začala vařit a domem pobíhala vůně palačinek, už jsem uslyšela kroky směřující do kuchyně.
Martin mě objal a hned si jich pár nabral. Já uklidila pánev a přidala jsem se k němu. Po snídani jsem vyběhla do pokoje. Hodila jsem na sebe rifle a mikinu s logem Caroliny a mohlo se vyrazit na trénink. Po cestě jsme vyzvedli Andreie s Viki. Martin ji hned políbil, vzal ji za ruku a oba šli spolu před námi.

J: Ahoj

Řekla jsem potichu směrem k Andreiovi.
On se na mě usmál a objal mě.

A: Mads chtěl jsem se na něco zeptat..

J: No to já tebe taky...

A: Tak začni

J: Ne ty začni

A: Dámy mají přednost

Řekne Andrei vítězně.

J: Fajn, no chtěla bych se tě zeptat, jestli by jsi se mnou po tréninku někam nezašel, třeba do parku nebo kamkoliv jinam

A: Jakože druhý rande?

J: Spíš ujasnění všech věcí mezi námi

A: Jo jasně že půjdu, je to skvělej nápad

Usměje se Andrei.

J: A co jsi chtěl ty?

A: To ti řeknu jindy

J: Ale notak, řekni mi to teď

Andrei mě obejme a pošeptá mi do ucha.

A: Musíš si počkat

Naštvaně se na něj podívám, ale když on se tak krásně usmívá, musím taky.

Jsme u haly a kluci míří do šatny. Já s Viki samozřejmě jdeme k ledu a pozdravíme se s ostatními trenéry. Hodíme na sebe protiskluzové boty a čekáme než se všichni dostaví na led. Asi za patnáct minut jsou tu a všichni se hromadně rozbruslují. Trenér jim pak zadává pokyny a já jen se zájmem pozoruju, jak jim to všem jde. Třeba se nám letos povede ten Stanley Cup. Trénink trval asi dvě hodiny. Kluci šli zpět do šatny a my ještě s trenérama probírali taktiku a dostaly jsme rozpis zápasů, jak domácích, tak venkovních. Potom jsme se přezuly a šli jsme před halu čekat na kluky, jako po každém tréninku. Dneska jim to zas tak dlouho netrvalo a byli tu za pár minut. Řekla jsem Viki, že jdu s Andreiem na procházku, tak ať si Martin nedělá starosti, kde jsem.

A: Můžeme?

Řekne Andrei s úsměvem, když k nám přijde.

J: Jo jasně kam půjdeme?

A: Bral bych procházku do parku

J: Fajn

Řeknu a jdeme směr park. Celou cestu nikdo nic neříká, ale oba dobře víme, že si něco chceme říct a myslím, že máme oba strach ze slov toho druhého. Když dojdeme do parku sedneme si tam pod velký strom a podíváme se na sebe.

J: Mám začít?

Zeptám se ho a on kývne hlavou.

J: No víš, mě by zajímalo jak to mezi námi je? Jestli jsi se ke mně tak včera choval jen kvůli tomu, aby tě Carol nechala, nebo prostě   jak to cítíš....

Andrei se mi podívá do očí.

A: Madi jsi krásná a strašně skvělá holka a znamenáš pro mě tak moc. Já to nechci úspěchat, ale mám ve všem jasno..

Zadívá se mi přímo do očí a přiblíží se svým obličejem k tomu mému.

A: Já tě miluju Madeline

Řekne a v té chvíli spojí naše rty. Spolupracuju. Andrei mě přitáhne ještě blíž za pas. V tu chvíli jsem naprosto šťastná.
Když se odtáhneme opět se mi podívá do očí.

A: Cítíš to stejně?

Já jen s úsměvem kývnu hlavou.

Sedíme tam v objetí toho druhého a pozorujeme oblohu. Když nás to asi po hodině přestane bavit, zvedneme se a zamíříme ruku v ruce domů. Cesta netrvá dlouho a už stojíme mezi našemi domy. Andrei mi dá pusu na čelo a odejde domů. Já otevřu dveře a vejdu k nám. Martin už stojí u dveří a beze slov mě pozoruje.

J: Co je?

Řeknu, i když vím o co mu jde.

M: No povídej

J: A co by jsi potřeboval vědět?

M: Tak jako vždycky všechno

J: Fajn

Sedli jsme si na sedačku a celej večer jsme strávili naším povídáním, tak jako jsme to dělali v Česku.