Za zrcadlem časoprostoru

Kapitola 2.

   Čarodějka se pomalu probouzí. Není schopna pořádně zaostřit. Je dezorientovaná a nemá nejmenší potuchy, kde to vůbec je. Bleskově se vymrští do sedu a vyzvrací své poslední jídlo, které pod návalem stresu ani nestihla strávit.

„Brý ráno i tobě, Satane." Ozve se hlas, který si bohužel stihla zapamatovat.

Okamžitě se ošije za jeho zdrojem a začne couvat, dokud nenarazí na kamennou stěnu. Uvědomí si, že je v jeskyni. Kde přesně, nemá páru. Nezná tohle místo. „Ty jsi satan. A nehraj si se mnou." Vykřikne a pomalu se zvedá. Pohled má stále upřený na démona.

„Nejsem, i když, díky za kompliment," Zazubí se únosce a udělá pár kroků jejím směrem.

„Co po mně chceš?" procedí skrz zuby a rychle chňapne po klacku, co ji leží u nohou. Zběsile s ním šermuje před sebou.

„Chci tě odsud dostat," vysvětlí jí prostě. Po chvilce trapného ticha a máchání klackem ve vzduchu se situace trochu zklidní. „Protože sem nepatříš... To ty sama moc dobře víš, nemám pravdu?" Když položí řečnickou otázku, sevře se jí hrudník úzkostí.

„Jak to víš ty?" Povytáhne obočí. „Viděla jsem tě jen při... Modlitbách." Zarazí se. Viděla jeho tvář. Celou její bídnou existenci ji doprovázel jako jedno z moha zlých znamení, a teď má tu čest vidět ho osobně. „Občas mívám vidění," snaží se mu vysvětlit, za co ji vůbec chtěli upálit. „Pokud vidíš panu Marii, nebo něco podobnýho, Bůh si tě vyvolil. Pokud vidíš něco nelidskýho, tak," ustane, protože nechce pokračovat. Nechce si připomínat ta léta, kdy ještě sloužila na zámku. Kdy se rozhodla dobrovolně odejít a zjistila, že život v lesích a na vesnici je stejný, pokud jsou v přítomnosti lidé.

„Tak si tě propečou, chápu," vydedukuje netvor. „Mo," řekne klidně.

„Mo?" Podiví se.

„Jmenuji se tak," Natáhne k ní spodní pravačku. Dívka si teprve teď všímá, že na každé ruce má jen tři prsty. Váhavé k němu natahuje tu svou. „Předpokládám, že se nejmenuješ Satan," utrousí Mo.

„Leyla," odhodlá se k přátelskému stisku. Sotva se jejich dlaně dotknou, zaplaví ji zvláštní pocit, ze kterého se jí udělá mdlo. Jako kdyby si ji přečetl. „Co se to stalo?" Povolí stisk.

„To nic, to nic," uklidňuje ji, zatímco si přes hlavu navléká kapuci od pláště. „Jen jsem tě skutečně poznal." Zdvihne tu samou ruku. „Víš, naše rasa má vyvinutej šestej smysl. Když se někoho dotknem, vycítíme tak jeho emoce. Páni, jseš pěkně zvědavá, co? Touha po objevování z tebe úplně číší. Neboj, neboj. Vysvětlím ti úplně všechno, na co se jen zeptáš. Pokud chceš, abych viděl celou tvou podstatu a myšlenky, tak stačí, když se dotknu tvého čela a potom,"

„Dost!" Okřikne ho a do vztyčené paže mu dá ránu pěstí. „Pokud o tu slizkou hnátu nechceš přijít, tak ji ode mě budeš držet dál. Tohle- tohle je úchylný. Prostě se to nedělá,"

„Dobře," odsouhlasí. „V tom případě se jen ptej,"

„Proč jsi mě zachránil?"

„Dejme tomu, že ve vesmíru vládne něco jako harmonie. Čas od času, ne, že by se to dělo zrovna dvakrát často, něco naruší takzvaný tok," Když zavadí o její nechápavý pohled, zvolí jinou taktiku. „Dobrá, rovnováha byla narušena. Povinností mého lidu je eliminovat hrozby, které by mohly zapříčinit kolaps celého vesmíru. Někdo tě sem šoupl úmyslně, protože pocházíš z čtyřiadvacátýho století. V jakým, že století jsme my?"

„V šesnáctým."

„Takže, mám dvě hypotézy. Ten, kdo to udělal, tě vyměnil za- dejme tomu tvoji další z mnoha verzí, akorát z tohohle světa. Tebe sem přitáhl z jinýho vesmíru, jiný reality, jinýho času. Je dost možný, že když tebe chtěli upálit, tu druhou pravděpodobně potká něco podobnýho, protože se vymyká jako ty,"

„A ta další hypotéza?" Nedá si pokoj.

„Že tvoje další verze byla zneškodněna," zvážní.

„Kdo vůbec jsi a kde bereš tyhle informace?"

„Mám těch profesí víc. Částečně jsem voják, filosof, cestovatel, ale mým nejhlavnějším posláním, je dávat věci do pořádku. Ty máš vize, já mám vize. Díky nim jsem tě našel právě včas."

„Takže jseš takovej renesančně pošahanej příznivec temnot a černý magie, jako jsem já,"

„Temnotu a černou magii bych zaměnil za šestej smysl a vyspělou technologii," vytáhne z kapsy pláště ten samý nástroj, se kterým během chvilky zabil dva muže, jakoby nic. Jemně po jeho povrchu přejede bříšky prstů a přitom si cosi mumlá. Několik metrů za ním se u vchodu do jeskyně zčistajasna objeví obří kovový objekt. Leyla nikdy předtím nic takového naživo nespatřila. „Neboj, klidně si ji prohlídni zblízka," pobízí ji a nechává zaplavovat euforickou zvědavostí.

Dívka se rozeběhne a přitiskne se k povrchu lodi. „Tohle je úžasný," zajásá a prohlíží si svůj odraz na perfektně hladkém kovu, který ji připomíná jakési monumentální zrcadlo. „Co, že to vlastně je?"

„Loď. A ano, vím, na co se chceš zeptat. Tahle normálně nepluje po vodě." Dotkne se nechvalně proslulou pravačkou jejího chladného povrchu a do kovu se vytvoří díra o velikosti zhruba tří metrů. Mo si vleze dovnitř a opře se do jednoho z šesti křesel. „Tak, kam to bude?" Houkne na čarodějku, která v okamžiku hází svůj život, na tomto světě, za hlavu. Přisedne si k němu. Díra ve zdi se jako zázrakem zatáhne zpět. Temnotu uvnitř vystřídá namodralé všudypřítomné světlo. „Než vyletíme, tohle sněz," pobídne ji, zatímco otevírá kapsli s pilulkami. Taky si jednu vezme a spolkne ji. „Je to dobrý na ochranu organismu před náporem časoprostoru. Hlavně ji hned spolkni a nežvýkej. V žádným případě nežvýkej," Na bezpečnostní opatření je pozdě, protože Leyla ji stihla rozkousnout v půli. Okamžitě obě části spolkne a dělá, jakože nic. „Udělej si pohodlí, páč zanedlouho budeme plout po hvězdách," Mrkne na ni jedním z vrchních očí. Jejich těla začnou obklopovat útvary, připomínající kořeny, akorát ze stejného materiálu, který tvoří samotnou loď. „Bezpečnostní pásy," řekne prostě. „Neškodná věc, i když to tak na první moment nepůsobí. Udrží ti v chodu životu potřebné orgány, zatímco my můžeme být celou věčnost v hibernaci." Zažertuje, i když ho taková představa mírně zneklidňuje.

„Jak dlouho trvá věčnost?" Zeptá se, jakmile zavře oči a vyčkává, co se bude dít dál.

„Někdy jen pouhopouhou vteřinu," Nechá svou hlavu spočinout na opěradle a také zavírá oči. Souřadnice, které zadal do palubní desky, je dostanou k cíli.