Slova Lásky

Stále všechny barvy duhy

Byt od Kate se nacházel ve starém cihlovém domě, kde nefungoval výtah, a ona ironicky bydlela až úplně nahoře. V tom domě byla neustále zima a vlhko, dřevěné okenice špatně těsnily a světla na společných chodbách buď blikala, nebo nesvítila vůbec. Stěny byly oprýskané, světle žluté a nový nátěr by jim neuškodil, v rozích se hromadily pavučiny. Nebylo to nejlepší místo v New Yorku, nebylo ani zdaleka průměrné, ale bylo jediné, které si Kate mohla dovolit, pokud nechtěla skončit na ulici, mezi místními bezdomovci a žebrat hranolky u mekáče. 

Teď z kabelky vytahovala klíče a s třesoucíma rukama odemykala hlavní vchodové dveře, zatímco jí zelenovlasá holka koukala na záda a nervózně se šklebila. Jmenovala se Lexi, pocházela z nějaké malé vesničky v Texasu a přestěhovala se už před několika lety, to bylo jediné, co o ní Kate zjistila, a zatím se nezeptala na nic jiného. Nervózně šlapala po starých kamenných schodech a cítila, jak ji rudnou tváře, Lexi nemluvila, nikdo nemluvil, a tak šlo slyšet vzdálené šumění deště. 

Zrovna procházeli kolem bytu paní Norrisové, staré opuštěné ženy s pěti kočkami. Před jejími zelenými dveřmi bylo několik párů papučí a chuchvalec zrzavých chlupů. Kate věděla, že ty patří kocourovi jménem Neal Armstrong, přežranému línému kocourovi s půlkou ocasu a povýšeným výrazem, který se svým jmenovcem nemá nic společného. Jednou si ta opuštěná, stará paní Kate stěžovala, že ji rozdrápal novou sedačku a snědl balení žrádla na celý měsíc. Tyto myšlenky ji až postupně dovedly k tomu, co vlastně uvidí v tom jejím bytě. 

V malém bytě, s chabým topením a starým nábytkem po předchozím majiteli. Nacházel se v něm všeho všudy skromný obývací pokoj s sytě oranžovým gaučem z IKEI, který se dal v případě nouze rozložit na trochu rozviklanou postel a který na sobě měl nevypratelnou hnědou skvrnu, kdysi možná bílým, ale stále huňatým, kobercem a malým stolkem z tmavého dřeva. Kuchyň byla skromná, ve dřezu se jí válelo neumyté nádobí od snídaně a v ledničce měla dvě lahve vína, sýry, jogurty a nějakou tu zeleninu. Ráno ji došlo mléko a ona ho zapomněla koupit, stejně jako si zapomněla ustlat a uklidit špinavé oblečení, které se nyní válelo na zemi v ložnici. Nad postelí ji visela dřevěná polička s vyskládanými knížkami, především poezií a klasickou literaturou. V koupelně smrděl pomerančový šampón. 

Kate nervózně odemkla dveře svého bytu, šlo to trochu ztuha a několikrát musela zalomcovat klikou, než se s vrznutím otevřely. Sundala si boty a vešla dovnitř, slyšela, že Lexi udělala to samé. K čertu, neměla ji zvát, jenže když zjistila, že je její spřízněná duše, prostě zpanikařila, to se stává. Cítila, jak se ji začínají klepat ruce, nervózně si skousla spodní ret a uvedla dívku do obýváku. Na malém stole ležel otevřený sešit plný jejího rukopisu, nezavřela ho. 

Lexi se posadila, přesněji řečeno, svalila se na oranžový gauč a dala nohy tak daleko od sebe, že se to dalo považovat za nevhodné. Levou rukou přehodila přes opěrku gauče, zatímco tou pravou si odhrnula mokré vlasy z očí. Po cestě trochu zmokly, ani jedné to nevadilo. 

,,Donesu ti ručník a nějaké čisté oblečení," prolomila Kate ticho a konečně se opravdu podívala na dívku před sebou. Byla krásná, pokud si to o ní směla myslet, měla plné rty a hluboké oči, ve kterých se něco lesklo tak, že Kate z toho běhal mráz po zádech. Málem by byla schopná zapomenout i na ten příšerný styl a vlasy, nakonec se otřepala a zhluboka vydechla. Je to holka proboha.

,,Díky to budeš hodná." 

Kate vešla do svojí ložnice a až příliš prudce za sebou zavřela dveře, pak se rozklepala a hlavou se opřela o dveře skříně. Několik sekund se snažila uklidnit, utřídit si myšlenky a jenom v klidu dýchat, ale copak to šlo? Ve vedlejší místnosti seděla její spřízněná duše! Její spřízněná duše byla holka, vždyť ona ani... Sundala ze sebe mokré oblečení a převlékla se do šedých tepláků a pánské košile, která ji byla o několik čísel velká, pak vzala další tepláky a fialový svetr a vydala se čelit svému štěstí a největší noční můře, která od ní vděčně přijala suché oblečení a šla se převléct do koupelny. 

Kate, zatímco čekala než se Lexi vrátí, netušila, co dělat, jak se zabavit. Z ničeho nic ji všechno připadalo nepatřičné, nevhodné, nemotorné. Přehodila si levou nohu přes pravou, pak pravou přes levou, a nakonec zase levou přes pravou, rozpustila si vlasy, zase si je sepnula, nakonec je nechala rozpuštěné a složila si tváře do dlaní. Když se ozvalo zavrzání dveří a lehké kroky, srdce ji bilo jako zvon, téměř cítila, jak ji žhnou tváře. 

Lexi se posadila, zelené vlasy v kombinaci s fialovým svetrem působily nějak zvláštně roztomile a Kate si uvědomila, že na ní zírá s lehkým úsměvem na rtech. Lexi se taky usmívala, z tváří si smyla duhová srdíčka, a nervózně si mnula ruce, které občas schovala do moc dlouhých rukávů. Posadila se naproti Kate a odhrnula si pramen vlasů z očí. Ano, byla pěkná, moc pěkná, ale k čerti vždyť.. 

,,Takhle to nemělo být," prohlásila bez rozmyšlení Kate a okamžitě toho litovala, úsměv z Lexiných rtů zmizel. 

,,Takhle nemělo být co?" 

,,Neměla jsi být holka." Nenáviděla se za každé nekontrolovatelné slovo, které vypustila z úst, ale nemohla si pomoct ksakru. Vždyť její spřízněná duše nemohla být holka se zelenými vlasy a flanelovou košilí, to by byla až moc velká ironie. 

,,Já za tohle nemůžu, víš?" Rozhodila Lexi divoce rukama a z tváří se ji vytratila všechna barva, na první pohled šlo vidět, že se klepe. K čertu se vším.

,,Neměla jsi být holka." Proč to pořád opakuje?

,,Mám se ti omluvit?!"vyštěkla na ní a zajela si rukou do vlasů. Ne ne ne ne. 

,,Já nevím."

Pak vstala, dřív než si to stihla rozmyslet, dřív než stihla vůbec myslet, a dala ji pusu. Teda pokud se tomu tak dalo říkat, byl to jen lehký dotek rtů trvající sotva sekundu, dotek který nechal Lexi beze slova a zmatenou sedět na gauči a v Kate způsobil divokou bouři srovnatelnou s přírodní katastrofa.

Vždyť je to holka.