Maya of Andorheim

Chybí mi

Maya celý den strávila ve své posteli, služebné ji přišly zabalit věci a donést nějaké jídlo. Pozdě odpoledne vyšla ven z pokoje a šla do zahrad se rozloučit s celým Ásgardem. Seděla na trávě a hleděla na západ Slunce. Thor a Loki ji nenápadně pozorovali z terasy. Chtěli ji nechat trochu prostoru a času. Měli ještě 2 měsíce na to, aby si ji usmířili, nevěděli však, že Maya odjíždí už zítra. Frigga to řekla pouze Ódinovi, který byl velmi rozlobený, že se to pokazilo. Jeho manželka ho uklidňovala tím, že se Maya určitě vrátí k nim zpátky a spojenci mohou být s Andorheimem i beze sňatku, přece jenom Maya tady vyrostla mají spolu dobré vztahy, nechtěla by s nimi bojovat.

Druhý den brzy ráno šli Ódin s Friggou vyprovodit Mayu k Bifrostu. Její věci poslali už včera večer, aby je mohli služebné na Andorheimu uklidit do připravených královských komnat. Maya se s Ódinem objala a slíbila mu, že se vrátí a bude mu posílat vzkazy. S Friggou se objímali mnohem déle. Pro Mayu byla jako pravá matka, bude ji velmi chybět. Slíbili se, že spolu budou v kontaktu co nejvíce. Když se s oběmi rozloučila, podkoní předal Maye otěže od Safíra, který byl velmi klidný a moc se těšil domů. Přesto Maya cítila,že mu budou ostatní koně chybět.

Heimdal otevřel Bifrost a Maya se naposledy ohlédla a vykročila se Safírem do světelné brány. Najednou se Maya objevila uprostřed pláně. Před sebou viděla vesnici a pole, v dáli pak uviděla nádherný palác, který si pamatovala jen matně. Když se otočila, viděla les. Jeho stromy byly velmi vysoké a husté, nebyli však strašidelné. Cítila z nich klid a pohodu. Nasedla na Safíra, který radostí zařechtal. Vyrazil cvalem k vesnici. Když projeli branou vesnice zpomalil do kroku, aby si mohla jeho majitelka prohlédnout okolí. Vesničané si ji všímali, koukali na ni jako na cizince. Projeli vesnicí až k hradbám, kde u brány stáli stráže a kontrolovali průchozí. Když ji zahlédli, okamžitě zavolali posla, aby řekl králi, že princezna přijela. Věděli totiž, že má dnes přijet a poznali ji podle jejích blond vlasů a i podle jejího koně. Princezna před bránou sesedla ze Safíra a vedla ho branou, po cestě na stráže kývla. Vešla na nádvoří a prohlížela si stánky se zbožím. Právě probíhal každodenní jarmark a všude vonělo ovoce a lidé hlásali, aby ostatní kupovali jejich zboží. Když prošla další bránou moc lidí už nepotkala, pouze stráže a čekajícího bratra se služebnictvem. Okamžitě se k němu rozeběhla a nechala Safíra ať si dělá co chce.

,, Sestřičko moje, ty jsi ale vyrostla" řekl král a pořádně ji objal

,, Taky jsi mi chyběl, jsem ráda, že jsem tu a konečně mohu pořádně poznat svou zemi. Je pořád tak krásná jak si ji pamatuju, když tu nebyla válka. Jak jsi to dokázal ?" ptala se Maya

,, Hodně mi pomohl Ásgard a pořád není konec. Palác a jeho nejblížší okolí se dalo víceméně dohromady, zbytek světa je na tom pořád velmi špatně. Věnuji tomu všechen čas, potřebuji aby země fungovala a lidé byli spokojeni. Teď už však pojď dovnitř, musím ti ukázat tvůj domov, tvoji komnatu a taky knihovnu a všechno co budeš chtít, potom si dáme dobrý oběd a oficiálně ohlásíme tvůj příchod." pustil svou sestru král a společně se vydali do paláce.

Maya byla nadšená každým kouskem paláce. Milovala svoji komnatu i ten výhled. Komnata byla prostorná, uprostřed byla velká lóže s nebesy a po stranách skříně, další dveře kromě těch na balkon, vedli do koupelny, kde dominantou byla obrovská lázeň. Maya byla nadšená i ze zahrad, byli neuvěřitelné velké a všude to kvetlo. Po prohlídce a vydatném obědu král ohlásil princeznin příjezd a všichni lidé ji provolávali slávu. Najednou úplně zapomněla na Thora i Lokiho a užívala si krásy, která byla všude kolem. Nevěděla, že za dva měsíce, v den jejích 18. narozenin prožije ty nejbolestější chvíle v celém svém životě, nějaké zlomené srdce ji brzy bude bolet asi tak jako píchnutí od trnu růže.