Maya of Andorheim

Pravda

Ráno, když se Maya probudila zjistila, že na ni Loki kouká ,, Co je?" zeptala se ho. ,, Nic, jen jsi nádherná." zasmál se na ni. ,, Ty lžeš, právě jsem se probudila a vypadám příšerně." řekla Maya. ,, Hmm. Prokoukla jsi mě." zamručel Loki. ,, Cožeee ! Loki !" dělala uraženou Maya, vzala polštář a chtěla s ním praštit Lokiho, ale polštář pouze projel jeho iluzí. ,, Loki, ty jeden..." nestihla doříct Maya, když se pravý Loki objevil za jejími zády a přejel ji po rameni. To, ale neměl dělat, protože Maya se lekla v sebeobraně ho chytla za ruku, přehodila si ho přes rameno a Loki skončil natažený na zádech a Maya seděla na něm s dýkou u jeho krku ,, Wow. Klídek má drahá."

,, Příště tohle už neuděláš." stáhla se Maya a slezla z Lokiho. ,, Jdu se vykoupat a pak půjdeme promluvit s mým bratrem."

,, Jistě, počkám tady a budu se vzpamatovávat z tvého útoku." řekl Loki.

Loki s Mayou ještě posnídali a vydali se palácem ruku v ruce, všem na očích až do komnat Mayina bratra. Po vyzvání vstoupili a uviděla krále Andorheimu jak si čístí svůj meč, připraven ho kdykoliv použít.

,,Sestro, jsem rád, že jsi mě po dlouhé době přišla navštívít. Tebe taky rád vidím Loki." řekl přátelsky král.

,,Potřebuju se tě na něco zeptat, vím, že kdyby jsi něco věděl tak mi to povíš, nic přede mnou netajíš, ale nikdy jsem se nezeptala." začala Maya

,,O co se jedná ?" zajímal se král a stále si čistíc svůj meč.

,, Zjistil jsi něco o mojí přeměně?" zeptala se konečně Maya.

,, Nic nového." řekl král neurčitě.

,, Něco tajíš. Mayo on ti neříká celou pravdu, neptej se jak, ale prostě to poznám. Lže ti." propaloval Loki krále očima.

,, Tak jinak. Nezjistil jsem nic, než to co bych už nevěděl. Věr mi má malá sestřičko. Nikdy bych ti neublížil. Zítra se vracím domů a ty jdeš se mnou." řekl král až příliš sladkým hlasem.

,, Maya nikam nejde." začal se Loki přibližovat ke králi. ,, Ona musí, musí se vrátit zpátky se mnou." zakřičel král na Lokiho. ,, Dával jsem ti volnost už příliš dlouho Mayo." obrátil se na ni a pokřačoval:,, sledoval jsem tvé dětské hrátky, tvoje vylomeniny s tvou mocí a nechal tě, ale tohle končí. Budeš dělat, co ti říkám, protože já jsem tvůj král." křičel král a přeměnil se do své druhé podoby. Loki se chystal na něho zaútočit, ale Maya ho předběhla a zaútočila. Král byl, ale mnohem silnější a jednoduše ji odhodil do kouta. Loki běžel hned za ní.

,, Jsi jen ubohé dítě, jsi stejná stvůra jako byla tvoje matka. Můj otec byl hlupák a podlehl tomu jejímu okouzlení a udělal z ní novou královnu, která nahradila tu mojí a potom měli tebe a já se o tebe musel starat. Když jsi v mé blízkosti děláš mě silnějším a to je ten jediný důvod, proč jsem tě ještě nezabil. Zítra odjíždíme, rozluč se." řekl král, přeměnil se zpět a klidným krokem odešel z komnat. Maya se opatrně posadila a ze spánků ji tekla krev. Loki ji pomohl vstát a řekl:,, Já věděl, že mi na něm něco nesedí už od začátku, ale ty nikam nejdeš, zůstaneš tady, něco vymyslíme."

,, Loki... já nemám sílu mu odporovat." odpověděla mu Maya. Stále ji běžela hlavou jeho slova..... stejná stvůra jako byla tvoje matka...... jediný důvod, proč jsem tě ještě nezabil..... Nerozuměla tomu. Její jediná rodina je on. Její milovaný bratr, který byl k ní vždy laskavý se jen přetvařoval a choval si ji, aby ji mohl využít, kvůli její moci. Udělá z ní svého mazlíčka, aby byl silný. 

,, Musíme za Friggou, ona to musí vědět. Nedovolí, aby se ti něco stalo." otřel Maye krev ze spánku a pomohl ji odejít. Maya byla myslí jinde, když Loki zakřičel:,, Pozor!" a strhl ji k zemi. Nad nima právě proletěla loď a zřítila se kousek od nich. Rozezněli se sirény. Kolem nich se prohlal Thor a křičel na ně:,, Několik lodí temných elfů se sem dostalo. Dostaň Mayu pryč, oni si přišli pro ni." a začal kladivem mlátit temné elfy, kteří stihli vylézt ze zřícené lodi. Maya s Lokim běželi dál do paláce. 

,, Loki, já nechci utíkat, jestli si přišli pro mě, tak ať to zkusí, nedostanou mě tak snadno." zakřičela Maya na Lokiho, když vedle nic spadlo několik sloupů.

,, Neměli by tě mít vůbec, ale dostala jsi pěknou ránu do hlavy. Nemůžu tě takhle nechat bojovat, ani tě tu nechat samotnou. Pořád ti to krvácí." křičel Loki nazpátek.

,, Jsem v pohodě, nic mi není, musíme jim pomoct." zakřičela Maya a vrhla se na nejbližšího elfa, který běžel kolem. Najednou kolem nich proletěla mnohem větší loď a hladce přistála v zahradách. Vystoupil z ní Malekit se skupinou elfů a šel přímo k místu, kde bojoval Mayin bratr. Najednou ji cosi v hlavě přimělo běžet tam a pomoc mu. Rozběhla se a Loki, když zjistil kam míří, běžel za ní. Jen co Maya přiběhla blíže, uviděla jen jak její bratr klečí a nad ním stojí Malekit s jeho hlavou. Zbytek těla dopadl na zem. Maya se zastavila. Dívala se, jak temní elfové zabili krále. Malekit se vítězoslavně usmál a svolal k ústupu. Měl to pro co si přišel. Nechtěl Mayu, chtěl hlavu krále, který mu zničil šanci na dobití její země, který zabil tisíce jeho mužů. 

Teď to bude na ni, aby vládla, aby ochránila svoji zem, protože oni tam míří a nebudou mít slitování. V tu chvíli dospěla. Už žádné radovánky, ani flirtování a bezstarostné chvíle. Bratr ji celou dobu lhal a chtěl ji využít,. Ovšem on byl skvělý král, to musela uznat. Teď byla sama, byla ve válce a musela poznat svou minulost.