Otevřela jsem oči, když se mnou někdo zatřepal.
,,Dano, jsi v pořádku?"
,,Co se stalo?"
,,Už je při vědomí." Slyšela jsem spoustu hlasů z dálky, i když byli blízko. Nade mnou se skláněl Max, Lucy i Elise.
,,Dano, vnímáš mě?" Promluvila ke mě Lucy.
Vytáhla jsem se do sedu a zamžourala na ostatní.
,,Co se stalo?" Zatvářila jsem se nechápavě.
,,Uhodila jsi se do hlavy."
,,Jak dlouho jsem nebyla při vědomí?"
,,Asi dvacet vteřin." Usmála se Lucy.
,,Dano, dokážeš se postavit?" Uslyšela jsem Henryho, který klečel za mnou.
,,Asi jo." Lucy s Henrym mi pomohli na nohy a mě se zamotala hlava z toho nárazu. Setkala jsem se s Maxovýma očima. Vypadal provinile. Zbytek hodiny jsem strávila má lavičce s Maxem.
,,Dano?" Řekl po pár minutách.
,,Ano?"
,,Promiň. Podjelo mi to." Podrbal se na zátylku.
,,Však v pořádku. Nemůžeš za to." Usmála jsem se a dál pozorovala ostatní při choreografii.
,,Bolí tě ještě ta hlava?" Zeptal se.
Nestarej se, odpověděla bych mu, jako on tenkrát, ale neudělala jsem to.
,,Jenom trochu."
----
Když jsme s Lucy kráčely domů, začalo pršet. Rychle vytáhla deštník a já se k ní namáčkla.
,,Lucy?" Prolomila jsem ticho.
,,Hm?"
,,Neříkej to prosím doma. Mamka by šílela." Lucy se na mě podezřívavě podívala a pak pozvedla obočí.
,,Ale Dano, praštila jsi se do hlavy, tohle by se mělo říct!"
,,Já vím, ale už to ani tak nebolí!" Zalhala jsem. Pravdou bylo, že mi ještě pořád tepalo v hlavě.
,,Tak dobře, ale pokud se něco stane, varovala jsem tě." To už jsem se smála z plných plic a Lucy se ke mě přidala.
----
Dorazili jsme domů a byl akorát čas večeře. K jídlu jsme měli sekanou, na čemž jsem si pochutnala. Poté jsem se zavřela u sebe v pokoji a pustila písničky od Shawna Mendese. Srdcovka.
Můj pokoj se skládá z postele, dvou skříní, při čemž jedna je s oblečením a druhá s deskovými hrami, starými učebnicemi a aromatickými parfémy.
Stůl naproti posteli, kde mám jednu uschlou kytku a pár psacích potřeb je ze světlého dřeva, koberec, který je rozplácnutý pod váhou mé postele je tmavě modrý a nakonec mám jedno velké okno a dvoje dveře. Jedny vedou do chodby a druhé do pokoje mé sestry.
Stěny jsou nabarvené do bílé a černé barvy, aby to ladilo s plakáty a obrazy pruhovaných koní jménem zebra.
Lehla jsem si na postel a koukala do stropu. Přitom jsem si broukala společně s mobilem písničku Stitches.
----
Ráno jsem se probudila s velkou bolestí hlavy.
,,Au." Zasténala jsem a chytla se za hlavu.
Schody pro mě byly jako bych si sama šlapala po hlavě a ani jsem si neuvědomila, jak jsem se do kuchyně dostala. Mamka si naštěstí ničeho nevšimla, ale Lucy po mě poočku pokukovala.
Zbytek dopoledne jsem si radši lehla do postele a nechala moji hlavu, aby si odpočinula.
Jenže když jsem se pokusila jít na záchod, moje hlava byla těžší než předtím.
,,Dano, jsi v pořádku? Vypadáš strašně." Přišla ke mě do pokoje Lucy, když jsem byla zase zabalená v peřinách.
,,Ano." Vydechla jsem. ,,Jenom moje hlava si usmyslela, že mě ještě potrápí." Uchechtla jsem se.
,,No, moc vesele teda nevypadáš." Zamračila se a sedla si ke mě na kraj postele. Chvíli jsme tak mlčky seděly a pak jsem zvedla hlavu.
,,Lucy?"
,,Hm?"
,,Já tam, nechci. Na trénink. Asi to nezvládnu." Lucy se na mě ustaraně podívala.
,,A hlavně neříkej mamce pravdu. Řekni jí, že mi je třeba špatně, nebo něco." Zavřela jsem oči s tím, že odejde. A taky že odešla a já za pár vteřin usnula.
----
Když jsem se probudila, venku už byla tma. Na mobilu mi čas ukazoval 19:32. Půl osmé. To jsem se prospala. Kupodivu už mě nebolela hlava, nebo alespoň ne tolik, jako předtím.
Z ledničky jsem ukradla jogurt, protože jsem nevečeřela a pak jsem si četla.
Někdy kolem deváté večer mi někdo zaklepal na dveře. Ale nebyli to ty dveře do chodby. Vedli k mé sestře.
,,Ano?"Vyzvala jsem ji.
,,Ahoj." Vklouzla do mého pokoje a sedla si ke mě na postel.
,,Co čteš?" Prohlédla si obal knihy.
,,Noru Greyovou."
,,Už ví o světě andělů?"
,,Ano. Zrovna se ji Dabria pokouší zabít."
,,Jak napínavé..." Zasmály jsme se.
Série Nora Greyová je moje nejoblíbenější. Vypráví to o vysokoškolačce Noře Greyové, která se zamiluje do záhadného Patche, který není tak úplně člověk, ale anděl...
,,Bolí tě ještě ta hlava?" Zeptala se.
,,Popravdě, ani ne. Vyspala jsem to."
,,To je dobře. Myslíš, že zítra už můžeš na trénink?"
,,Myslím, že to zvládnu." Usmála jsem se.
