The Punk, Baby!

1.

Dnešek byl nejtěžší den v práci, jaký jsem kdy zažila.
Po příchodu do mého malého bytu, který se nachází v centru Londýna, si konečně sundám svůj pracovní kostýmek a jdu rovnou do sprchy. Horká voda, která stéká po mých ramenou, mi dopřává blažený pocit úlevy. Vlasy si umyji svým oblíbeným kokosovým šampónem, a po sprše si je zabalím do ručníku. Přišourám se k posteli, obleču si pyžamu a konečně ulehám do postele.
Dnešek byl opravdu velmi náročný.

"Crrrr...."
Ráno mi zazvoní budík. A je to tady znova, pomyslím si. Jedním stisknutím budík vypnu a odhrnu si peřinu. V kuchyni si připravím rychlou snídani, po které se umyji v koupelně a převleču do čistého pracovního kostýmku. Chvilku před odchodem z bytu mi zabrní mobil. Odemknu ho a přečtu si příchozí zprávu. Je od mého šéfa.

"Alexandro, prosím zastavte se v pekárně a kupte nějaké pečivo na snídani. Děkuji H."

Pan Harrison je velmi milý pán, na rozdíl od jeho syna. V jeho firmě pracuji už tři roky (od svých 17ti let). Pan Harrison si mě velmi chválí, ale přesto si myslím, že bych měla více pracovat, za ty peníze, které mi dává, nezasloužím si je. Neznám štědřejšího muže. Od pana Harrisona jsem dostala mobil (nejnovější iPhone), mockrát jsem mu říkala, že můj starý mobil mi bohatě stačí, ale pan Harrison si trval na svém a koupil mi ho. Auto kterým jezdím, mám také od pana Harrisona. Sice není moje, ale pan Harrison řekl, že auto mám naplno využívat. A nakonec byt. Tento byt mi pan Harrison také nabídnul, ovšem to už jsem přijmout nemohla a za tento byt mu platím nájem. Byt se nachází kousek od firmy pana Harrisona, kde pracuji jako sekretářka.

Sednu do auta a cestou do práce se zastavím v pekárně, kde koupím čerstvé pečivo a čtyři koblihy plněné meruňkovou náplní. Po příchodu do mé kanceláře si odložím kabát na věšák a zaklepu na kancelář pana Harrisona. Potom co se ozve ,,Dále" vstoupím do veliké a velmi moderně zařízené kanceláře. Za pracovním stolem sedí pan Harrison a pracuje na svém počítači.
,, Mockrát Vám děkuji Alexandro, pokud budete chtít, můžete snídat s námi." Řekl pan Harrison a rukou pokynul, abych si přisedla ke stolu. ,, On má ještě někdo přijít?" Optám se mého zaměstnavatele. ,, Ano můj syn se uráčí dnes přijít a posnídat s námi." Zasměje se.

Dominic, pomyslím si. Pan Harrison mladší. Syn mého zaměstnavatele je úplný opak než jeho otec. Je velmi nezdvořilý, neslušný, neustále mě uráží, často není doma, protože je na nějaké párty, ze které vždy přijde úplně opilý a neustále si vodí domu nějaké dívky, se kterými stráví noc. Vím to, protože po práci ve firmě, a také každý víkend uklízím jejich obrovský dům, kde pan Harrison a jeho syn bydlí. Matku bohužel Dominic nemá, protože umřela už když se Dominic narodil. Nejspíš si kompenzuje matčinu ztrátu spaním s dívkami, ale dost o tom pochybuji. Stále se divím, že mu žádná dívka neodolá. Nevím co na něm vidí. Rozmazlený frajírek, který bohužel dostane od svého otce vše co si přeje. Možná proto je Dominic, jaký je. Využívá dobročinnosti svého otce. Do toho ale já nemám co mluvit.

,, Posaďte se, Dominic za chvilku přijde." Řekne pan Harrison. ,, Opravdu děkuji, ale už jsem snídala." Poděkovala jsem a otočila jsem se k odchodu, když v tom se rozrazily dveře a do kanceláře vešel Dominic. Vysoký kluk, jehož tmavé, skoro černé vlasy, ledabyle rozčepýřené, se vlnily s chůzí. Okolo očí měl černé oční linky, jeho rty nesly černou rtěnku, nehty černý lak a na krku se mu houpalo spousta řetízků. Oblečený byl v úzkých černých džínách, z jejiž kapsy visel stříbrný řetízek, v pruhovaném tričku a černých nízkých teniskách. Jeho hlavní dominantu celého outfitu, ale tvořily vysoko vytažené růžové ponožky. Sedl si ke stolu a pustil se do jezení čerstvého pečiva. ,, To neumíš ani pozdravit?" Zeptal se ho pan Harrison. Dominic se ani neotočil a s plnou pusou odvětil. ,, Čau." Pan Harrison se na mě podíval a pokrčil rameny. ,, Budu v kanceláři, kdyby jste něco potřeboval." Řekla jsem panu Harrisonovi a odešla z kanceláře.
Pustila jsem se do práce. Dnes jsem měla vyplnit celý štos papírů a připravit je k odeslání. Zabraná do své práce jsem se lekla, když se po chvíli otevřely dveře šéfovy pracovny a ze dveří vyšel Dominic. Lehce o mě zavádil pohledem a nastoupil do výtahu. ,,Ach jo." Vzdychnu. Jak může být někdo tak sebevědomý a nevážit si rodičů? Pomyslím si.

Pracovní doba utekla poněkud rychle. Pan Harrison mě pustil ještě o půl hodiny dříve, abych se pokusila uklidit Dominicův pokoj. Vůbec jsem ho uklízet nechtěla, ale to jsem panu Harrisonovi nemohla říct.

Když jsem přijela do Harrisonovic sídla, nikdo v tu dobu nebyl v domě. Pan Harrison byl na večeři s jedním z jeho klientů a Dominic byl nejspíš na další párty. Pustila jsem se nejprve do úklidu v přízemí. Všude jsem utřela prach, vyluxovala a vytřela, a nakonec umyla nádobí. Když jsem měla uklizené celé přízemí, pokračovala jsem v prvním a ve druhém patře. Nakonec jsem si nechala Dominicův pokoj. Nejsem zrovna dvakrát nadšená, že mám jeho pokoj uklízet. Už jsem ho předtím uklízela asi třikrát, ale to ještě Dominic nebyl tak namyšlený a zlý. Naposledy když jsem ho uklízela, přišel do mé kanceláře a vedl dlouhý a naštvaný monolog o tom, že není malé děcko a svůj pokoj si uklidí sám.

Stála jsem před mohutnými dřevěnými dveřmi, natřenými na černo. Chvilku jsem vázala, jestli vstoupit. Když jsem vešla do jeho pokoje, vůbec se tam od minule nic nezměnilo. Není divu, když v něm Dominic tráví minimum času. Žaluzie byly ještě od minulé noci zatažené a pokoj pokrývala lehká tma. Vytáhla jsem žaluzie a do pokoje proniklo světlo od zapadajícího slunce. Celý pokoj byl laděný do tmavších barev. Dominantou celého pokoje byla mohutná dvoulůžková postel, povlečená do šedočerného povlečení.Pustila jsem se do úklidu. Nejprve jsem utřela všechen prach a složila prádlo ve skříni. Naskládala jsem jeho kytary do stojanů a posbírala útržky papírů s notami. Nakonec jsem ustlala postel. Napnula jsem prostěradlo a urovnala polštáře. Ohla jsem se pod postel a začala jsem vytahovat staré oblečení. Mezi jeho oblečením jsem našla dvoje dívčí kalhotky a jednu podprsenku. Co ale bylo nejvíce nechutné, byl použitý kondom. Opatrně jsem ho chytla mezi dva prsty a běžela s ním ke koši. Nechápu, jak to někdo může hodit pod postel. ,,Fuj... " Oklepala jsem se, když si myji ruce v Dominicově koupelně.
Všechno oblečení jsem šla následně odnést do pračky a vyspat koš . ,, Uff..." Oddychla jsem si. ,, Mám to za sebou. Teď už jenom, aby to Dominic neřešil a zase na mě nekřičel."

Rozhodla jsem se, že ještě upeču bábovku na snídani a pustila jsem se do práce. Bylo asi devět hodin večer, když pan Harrison přišel z večeře s klienty a omluvil se, že si půjde rovnou lehnout, jelikož je velmi unavený. Mně to nevadilo, protože jsem čekala, až se bábovka upeče a přitom jsem si četla jednu z mých oblíbených knížek Velký Gatsby. Asi o deset minut později jsem slyšela cvaknutí vchodových dveří. Po chvilce jsem uviděla Dominica, jak s pravou rukou ovinutou kolem pasu mladé dívky na vysokých podpatcích, vchází do haly a vede ji do svého pokoje. Při průchodu kolem mě se na mě dívka poněkud přihlouple usmála a pozdravila mě. Pozdrav jsem jí oplatila, ale Dominic jí něco pošeptal a dívka i on se nahlas zasmáli. Cítila jsem se trapně. Vzala jsem si knížku zpátky do rukou a pokračovala ve čtení.

Po chvilce přiběhnul naštvaně Dominic dolu. Schody se celé otřásaly, jak po nich Dominic dupal. Přiběhl ke mě a zastavil se asi metr ode mě. Natáhl ukazováček a začal křičet. ,, Neříkal jsem ti kurva už jednou, že mi nemáš lézt do mýho pokoje?" Křikl na mě. ,, Přál si to Váš otec." Odvětila jsem mu stále ještě klidně. Na jeho proslovy jsem si už za tu dobu zvykla, takže zůstávala v klidu. ,, Mě je jedno, že to fotr nařídil, já jsem ti už jasně říkal, že se v mých věcech kurva hrabat nebudeš, i kdyby ti to nařídil třeba prezident. Mě je to u prdele. Chápeš?" Byl velmi rozzuřený, jeho zelené oči potemněly a objevil se mu v nich vztek. ,, Ano pane, už se to nestane." Odpověděla jsem a otočila jsem se k troubě. Kdyby to bylo poprvé, tak bych se nejspíš i rozbrečela, ale podobné věci jsem slýchala od něj pořád. ,, To doufám, jinak jsi tady skončila, o to se postarám." Otočil se a odcházel do svého pokoje. Vzdychla jsem si. Ranilo by mě, kdybych přišla o svou práci. Dominic přesně ví, co člověku říci, aby se mu vo nejvíce pomstil. Vytáhla jsem bábovku z trouby. Ještě chvilku jsem seděla v prázdné kuchyni. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo, kdybych neuklidila Dominicův pokoj. Zlobil by se na mě pan Harrison? Mohl by mě dokonce propustit z práce? Co když mu Dominic řekne, aby to udělal. Přece pan Harrison udělá vždy to, co mu Dominic řekne. Nemohla jsem na to myslet. Ticho, které v domě vládlo bylo přerušováno zvuky z Dominicova pokoje.
Byla jsem ospalá. Ve vteřině bych usnula, ale musela jsem ještě dojet domu. Všude jsem zhasla světla, zamkla dům a garáž.  Nasedla jsem do auta a odjížděla jsem k mému bytu. Alespoň, že už je pátek, pomyslela jsem si.