Pan Harrison mi nadšeně vyprávěl o úspěšnosti jeho cesty sem do USA, zatím co já jsem se rýpala ve své snídani, na kterou jsem vůbec neměla chuť. Vůbec jsem se nedokázala soustředit na to, co právě říká a jen jsem šťouchala lžičkou do jogurtu s müsli a semínky.
,, Už Vám sdělil Dominic tu úžasnou novinu?" Radostně se zeptal pan Harrison. Tohle se bohužel přeslechnout nedalo. Pomyšlení na Dominica ve mě vzbuzovalo neskutečný pocit smutku a tíhy na prsou. Pohlédla jsem na pana Harrisona, pokynutím hlavy a krátký souhlasem hmmm jsem na jeho otázku odpověděla.
,, Jsem tak rád, že se zasnoubí s Mirandou. Je to milé děvče." Při vyslovení slova Miranda se mi žaludek malém obrátil vzhůru nohama. Bylo mi Dominica tak moc líto. Nikdy bych nečekala, že se pan Harrison ke svému synovi takhle zachová.
,, Já v jeho letech poznal svou manželku poprvé, Dominic má výhodu, že už se znají déle. Je to naše rodinná tradice. Sňatek je domluvený prakticky od narození. Víte, chtěl jsem, aby si Dominic užil, dokud to jde, to očividně taky dělal." Uchechtnul se pan Harrison. ,, Teď nastanou povinnosti." Dodal a napil se ranní kávy.
Je to tak nespravedlivé, copak v dnešní době se domlouvají sňatky dopředu? To je jako ve středověku. Chudák Dominic, tohle si nezaslouží.
Z mých posmutnělých myšlenek mě znovu vytrhnul šéfů hlas. ,, Vy jste Alexandro samozřejmě také zvána na slavnostní večeři. Doufám že dorazíte." Tuto otázku jsem nečekala. Těkavě jsem se začala dívat ze strany na stranu a má mysl hledala alespoň jedinou výmluvu, proč večer nemůžu přijít.
,, Musím ještě vidět Bílý dům." Vyjelo ze mě a až potom jsem si uvědomila, co jsem to řekla za kravinu. Pan Harrison se očividně také podivil.
,, Takhle k večeru?" Optal se překvapeně. ,, Noooo, večer bývá prý krásně osvícený." Říkala jsem strnule a cítila jsem, jak mi začínají červenat tváře.
Pan Harrison nad tím zřejmě mávnul rukou a pokračoval v pití kávy. Aby jsem přerušila to trapné ticho, zeptala jsem se pana Harrisona. ,, A kde je vlastně vůbec Dominic?" ,, Říkal, že nemá hlad a že se půjde projít." Pohotově odpověděl pan Harrison. Nedivím se mu, musí být zdrcený. Doufám, že se mu nic nestane.
Mezitím co Dominic bloudil prázdnými ulicemi, aby si pročistil hlavu, já jsem si šla pomalu balit věci, abych byla včas připravená na zítřejší odlet.
Takový konec naší cesty sem do vysněný Států Amerických, jsme si já ani Dominic nepředstavovali. Bylo to jako ze zlého snu, ze kterého jsem se měla každou chvíli probudit. Dominic je teď někde sám a já bych ho nejradši objala a už nikdy nepustila.
Zazvonil mi mobil. Rázem jsem přiskočila k telefonu v domnění, že je to Dominic, ale na display jsem přečetla jiné jmého. Sára.
Neměla jsem zrovna náladu si s ní povídat, ale po dlouhém rozmýšlení jsem hovor konečně zvedla.
První, co se z druhé strany hovoru ozvalo, bylo nadšené vypísknutí Sáry, při kterém jsem si musela telefon malinko oddálit od ucha.
,, Lexieeeeee....!" Zakřičela Sára.
,,Ahojky." Snažila jsem se mluvit alespoň trochu s nadšením.
,, Jak je v Americe? Je to tam tak úžasný, jako všude ukazují?"
,, Jo, je to tady hezké." Přemohla jsem se, aby to neznělo tak smutně.
,, Lexie, co se děje?" Zeptala se s obavou v hlase Sára.
,,Nic, vážně, všechno je v pořádku." Nechce se mi to se Sárou probírat zrovna teď.
ČTEŠ
The Punk, Baby!
Fanfiction"Nikdy jsem si nemyslela, že zažiji něco tak krásného zrovna s ním." Lexie žije téměř dokonalým životem. Má práci, která jí baví, útulný byt a auto,... Avšak ne na dlouho. Její dokonalý život ji neustále narušuje rozmazlený a egoistický syn jejího...
