The Punk, Baby!

2.

Ráno probíhalo jako každé jiné. Rychle jsem se nasnídala, umyla a oblékla do pracovního kostýmku. Zabouchla jsem za sebou dveře a seběhla po schodech před dům, kde jsem měla zaparkované auto. Nasedla jsem do něj a mířla jsem k Harrisonovic sídlu.

Při cestě začala hrát má oblíbená písnička. Ačkoli moc zpívat neumím a na veřejnosti se vůbec neprojevuji, v této chvíli jsem zpívat prostě musela. Písnička Halo od Beyoncé není sice nová, ale vždy mě uchvátí.

Zpívání mi zkrátilo cestu a zanedlouho jsem už přijížděla k mohutné železné bráně, která se pomalu otevírala.

Auto jsem zaparkovala v prostorné garáži vedle jednoho z veteránů pana Harrisona a vydala jsem se po schodech do domu.

V domě ještě všichni spali. Každý víkend připravuji pro pana Harrisona a jeho syna snídani. V kuchyni jsem udělala míchaná vajíčka se slaninou a opečeným toastem a uvařila jsem kávu. V klidu jsem seděla v kuchyni u stolu a za chvíli jsem uslyšela tlumené kroky. Ze schodů šla Dominicova dívka z předešlé noci. Vypadala, že docela spěchá. ,, Umm... Ahoj." Řekla poněkud váhavě a zastrčila si nezbedný pramen blonďatých vlasů za ucho.
,, Ahoj," odpověděla jsem jí ,, budeš snídat?"  Dívka se na mě zadívala, jako by jí moje odpověď zarazila, ale po chvíli dodala. ,, Ne děkuju, už musím jít." Řekla rychle a odcházela z domu.

Vůbec mě to nepřekvapilo. Většina dívek takhle chvátá z domu, možná aby nepotkaly pana Harrisona. I když si myslím, že pan Harrison by jim ani Dominicovi nic nenamítal. Jednou se mi svěřil, že je rád a doufá, že si brzy mezi nimi najde přítelkyni. O tom ale silně pochybuji. Za tři roky, co tu pracuji, jsem tu žádnou dívku neviděla více než dvakrát.

Uvařila jsem si malinový čaj a sedla jsem si k velkému jídelním stolu. Jediné co bylo v tu chvíli slyšet bylo majestátní ticho. V místnosti bylo ještě málo světla, jelikož většina oken byla jih. Sledovala jsem, jak se stíny sbíhaly nad velikým kamenným krbem. Ticho které v domě vládlo, bylo po chvíli přerušené, když přišel do kuchyně pan Harrison. Byl oblečený v pracovním obleku a poněkud spěchal. Sedl si ke stolu a podíval se na hodinky. ,, Dobré ráno pane." Slušně jsem pana Harrisona pozdravila a přinesla jsem na stůl jednu porci snídaně a šálek kávy. ,, Dobré Alexandro, dnes jste tu obzvlášť brzy, přece jsem vám říkal, že si o víkendu můžete přispat." Usmála jsem se a napila jsem se malinového čaje. ,, Máte dnes něco v plánu?" Zeptal se mě pan Harrison, když snídal. ,, Nene, na dnešek nic nemám." Odpověděla jsem mu a trochu jsem se obávala, co nyní řekne. ,, Nechtěla by jste dnes strávit nějaký čas s mým synem? Třeba by se vám povedlo ho přemluvit, aby se více zdržoval doma. Přece jenom jste podobně staří. Kdybych mu něco řekl já, akorát by se naštval a měsíc by se mnou nemluvil a spal by u těch jeho kamarádů." Podíval se na mě s toužebným výrazem ve tváři. Přesně toho jsem se bála. Toho, že to znamená trávit čas s Dominicem. Ačkoli neochotně jsem na to kývla. Nedovolím si odmítnout, kvůli tomu, co pro mě pan Harrison všechno udělal. ,, Dnes přijdu až večer." Oznámil mi můj šéf ještě před odchodem, a potom už bylo slyšet jen cvaknutí vchodových dveří.

V domě znovu zavládl klid. Sklidila jsem ze stolu po snídani pana Harrisona a umyla jsem talíř a šálek od kávy. V tom jsem uslyšela zakašlání.
Trhle jsem se otočila a uviděla jsem tam stát Dominica. Stál opřený o dveře, oblečený do černého volného trička s potiskem a uplých černých džínů. Jeho tmavé vlasy byly ještě více rozcuchané, než normálně. Vypadal rozespale, ale podivně se usmíval. ,, Nosíš někdy něco jiného, než tyhle příšerný hadry?" Zasmál se nahlas a sedl si ke stolu. Pohlédla jsem na bílou halenku, přiléhavou černou sukni, která sahala ke kolenům a sáčko téže barvy.
,, Váš otec si přeje, abych při své práci byla řádně oblečená." Odpověděla jsem a čekala, jak na to bude Dominic reagovat.
Vůbec si nevzpomněl na včerejší naštvání, kvůli uklizení pokoje, za což jsem mu byla vděčná. Potichu se zasmál. ,, Prosím přestaň mi vykat. Je to divný." Řekl po chvíli a pustil se do jídla. Dnes měl zřejmě dobrou náladu. Nikdy se se mnou takhle nevybavoval. Byla jsem velmi zaskočená. ,, Byla jsi někdy na nějaké párty?" Zeptal se s plnou pusou jídla a pohlédl na mě. Chvíli mi trvalo, než jsem na něco přišla, ale přece jen jsem byla. ,, Když mi bylo 15, byla jsem na rozlučce se třídou." Odpověděla jsem a napila se čaje.  V Dominicově tváři se objevil zaskočený výraz. ,, Počkat..." Vykoktal ze sebe. ,, Chceš mi říct, že jsi v posledních pěti letech nikde nebyla?" Řekl s údivem. ,, Nebyla, a co má být?" Nevím proč se tak hloupě ptá. ,, Tak to je fakt kurva divný." Zasmál se a nabral si do pusy další sousto míchaných vajíček.
Nemám ráda, když někdo mluví sprostě. Připomíná mi to dny, kdy se můj otec choval hnustě k mé matce, než se rozvedli. Bylo mi tehdy šest, když jsem viděla otce, jak přišel opilý z hospody a začal doma matce sprostě nadávat a bít jí.
,, Víš, každý není jako ty. Neustále na nějaké párty a každou noc s jinou dívkou." Konečně jsem řekla, co si myslím. Dominic se uchechtl. ,, To mi vlastně připomíná... Ona je už pryč?" ,, Myslíš tu dívku která tu byla?" Nebyla si zcela jistá, o kom mluví. ,, Jo." Přikývne. ,, Ano, odešla okolo sedmé." Odpověděla jsem  a dodám. ,, Víš, alespoň jak se jmenuje?" Dominic zavrtí hlavou. ,,Ne." To jsem si mohla myslet, řeknu si v duchu. ,, Ale tvoje jméno znám dobře." Dodá a vyzývavě si olízne horní ret. Moje tváře zrudnou, ale přesto zůstávám klidná. Vzhledem k jeho dobré náladě je jasné, že si ze mě jen utahuje. Na jeho přihlouplou poznámku jsem radši nereagovala a šla jsem sklidit nádobí po snídani.
Dneska musí mít opravdu dobrou náladu. Většinou, když se mnou mluví, tak mě sprostě uráží nebo něco nutně potřebuje. Ale dnes se se mnou baví v podstatě normálně.

Sleduji, jak něco hledá na mobilu. Dlouhé prsty mu ladně běhaly po display a oči mu kmitaly ze strany na stranu. Všimnul si, že ho sleduji. Rychle jsem uhnula pohledem. Dnes jsem ještě musela vyprat špinavé prádlo.

Když jsem měla práci hotovou, šla jsem zpátky do přízemí a viděla jsem, jak se Dominic dívá na nějaký film. ,, Na co koukáš?" Zeptala jsem se a Dominic mi hned odpověděl, aniž by se na mě podíval.
,, Anarchista," ,, klidně se můžeš dívat, jestli chceš." A ukázal na volné křeslo po jeho levici. Pomalu jsem si sedla a pohlédla na televizní obrazovku. Mlčky jsem sledovala, jak se barevné obrázky měnily, ale děj mě vůbec nezaujal. Zato Dominic, až na odpovězení na příchozí zprávu, nespustil z filmu oči.

Po skončení filmu se Dominic zvedl a šel nejspíš do svého pokoje. Byla jsem ráda, že film už skončil, protože byl plný brutality, demonstrací a gangů, co obchodují s drogami. Takovéto filmy se mi nelíbí. Přijde mi necitelné, jak s lidmi zacházejí a manipulují je. Vždy, když vidím něco podobného, hned to vypnu a nemůžu uvěřit tomu, že se to na světě opravdu děje. Ale dělala jsem to hlavně pro pana Harrisona. Požádal mě o trávení času s jeho synem, takže mě nic jiného nezbývalo.
Nejraději mám romantické komedie nebo dokumenty o slavných lidech. Na chvíli jsem se zamyslela.

Po chvíli Dominic seběhl po schodech dolu. Byl oblečený v kožené bundě a na nohou měl vysoké boty s obrovskou platformou a spousty řetízkama. Pohlédla jsem na něj, ale Dominic se díval pouze do mobilu. Prošel okolo mě a mířil ke dveřím. Potom co mě minul, jsem potichu řekla. ,, Někam jdeš?" Chtěla jsem se jen zeptat, ovšem jeho odpověď mě opravdu zaskočila. ,, Co ?" Zastavil se a otočil se směrem ke mě. Bylo vidět, jak se mu zaťaly pěsti a oči potemněly. ,, Co se kurva o mě staráš?" Tobě může být sakra jedno, kam jdu, a co tam kurva budu dělat. Myslíš si, že když ses se mnou dívala na zkurvenej film, tak hned musíš vědět všechno? Nejsi žádná moje máma, aby jsi se o mě měla zajímat." Křičel. Oči mu těkaly ze strany na stranu. Jakmile to dořekl, otočil se a rychle vyšel z domu. Zabouchl za sebou dveře, až se přízemí zachvělo. V tu chvíli jsem se nemohla vůbec pohnout, natož něco říct. Slzy jsem měla na krajíčku. Stála jsem na místě a přemýšlela, co se stalo. Tohle byl zase starý Dominic, který začne řvát kvůli každé maličkosti. Jeho nálada se změnila o sto procent. Ráno se se mnou bavil úplně normálně, ale teď, teď tady na mě křičel, jako na malé dítě. Když už jsem se mohla pohnout, přiběhla jsem k oknu a odhrnula závěsy. Viděla jsem, jak Dominic nasedá do svého žlutého, nablýskaného Mustanga GT a rychle odjíždí. Jeho zlost se projevovala i v řízení. Takhle rychle ještě nikdy neodjel. Štěrkovitá cesta vířila prachem po zběsilém objezdu.
Hned mě na mysli vyvstanul slib, který jsem panu Harrisonovi dala. Že jsem nebyla sticha, když Dominic odjížděl. Přece jsem mohla větě, jak se zachová. Sice by nejspíš odjel, ale za pár hodin by se vrátil. Ale teď? Teď se může vrátit až v noci nebo taky vůbec. I tento jednoduchý úkol jsem nedovedla splnit. Co si o mně nyní pan Harrison pomyslí? Všechno se mi honilo v hlavě. Sedla jsem si na židli v jídelně a o všem přemýšlela.
Ani jsem si nevšimla, že už se setmělo. Stále jsem seděla na stejném místě, ponořená v mysli a dívajíc se do jednoho místa. Z přemýšlení mě vytrhl nějaký zvuk. ,, Alexandro, jste tady?" Ach ne, pomyslím si. To je pan Harrison. Jak mu teď asi vysvětlím, že Dominic tady není a nejspíš se v následujících hodinách vůbec nevrátí? ,, Jsem v jídelně." Odpověděla jsem potichu. Pan Harrison se přezul a svlékl si kabát. Pomalými kroky přešel do jídelny. Měl zřejmě dobrou náladu. Pobrukoval si nějakou melodii, když přišel ke mně. ,, A kde je Dominic?"