Poberti

Kapitola druhá

Mezitím, co Dorcas zaujatě a hlasitě s ústy plnými snad všech druhů jídla hrála Jamese Pottera při vstupu do třídy přeměňování, skupinka Pobertů si usedla nedaleko nich.
Lily hltala každé slovo vypuštěné z úst hnědovlásky a každým tím slovem se stávala brunátnější.
,,Takže to slyšeli... všichni?" ujišťuje se rudovláska.
Drobnější dívenka energeticky zakýve hlavou.
,,A všichni si o tom povídali?" ujišťuje se znovu s naprosto ledovým výrazem ve tváři.
Dostalo se jí úplně stejné odezvy.
Marlene hlasitě zahvízdala v obdivném gestu, které ostatní dívky plně ignorovaly.
,,Asi mu kývnu na rande na astronomce a následně jej z ní shodím." vypráví to stejně, jako by předčítala jídelní menu a přitom vtipně vidličkou cupuje na kaši rýži, kterou má na talíři.
,,Lily?" Marlene s úsměvem : ,,Sice mne trochu děsíš, ale alespoň si představuj, že je to jeho hlava, je to snadné, neb je támhle." ledabyle poukáže na pět míst od nich.
Zelenooká dívka se zalekne, vůbec si nevšimla, že by přišli, neboť upadla do světa vysvětlování a tak na něj jen chvíli nepokrytě zírala.
Netrvalo ani tři vteřiny a James si toho všiml, koketně na ni mrkl a ze široka se usmál.
Lilyin výraz se v mžiku změnil a její dokonale upravené obočí se téměř setkalo.
,,Představuji, Marlene, představuji." říká s jakousi hysterickou zarputilostí a dává se do rýže s dvojnásobnou vervou a její líce chytají růžovou barvu.
Dorcas to vůbec nevnímá, svou plnou pozornost věnuje jídlu a Marlene pokukuje po nějakém havraspárském chlapci.
,,To je dobře." povídá blondýnka bez jakéhokoliv přemýšlení.
,,Víte, že Poberti chystají v sobotu večírek?" ptá se Dorcas, hned co turbo rychlostí dojedla.
,,Samosebou." vrátí se ke svému stolu myšlením usměvavá Marlene, následně však ukáže na onoho pohledného havraspára : ,,myslíte, že by stálo za to ho pozvat?"
,,Za mne asi ano, znáš ho?" Lily, těžce ignorujíc fakt, že je to pobertovská party, na kterou stejně nepůjde.
,,Nějak moc ji věříš." Směje se Dorcas. Na to hned Marlene naváže : ,,Jistěže ne, právě to tam mám v plánu změnit." spiklenecky na ní mrkne.
Lily jen smířeně protočí očima, tohle nejspíše nepochopí.
,,Co máte teď za hodinu?" ptá se nakonec Dorcas.
,,Formule." jednoslovně odpoví svorně Lily i Marlene. Následně se na sebe zazubí.
,,Já taky!" Vyjekne nadšeně Cas.
,,Tak pojďme." zvedá se s úsměvem Lily z lavice a obě dvě dívky ji následují.
Nabralo to docela rychlý sled událostí. Nějaký mrzimor, kolem kterého zrovna procházely, kousl do buchty, jež jej zabarvila do žluta. Vykřikl nepopsatelně vysokým a krysu připomínajícím hlasem a děsil se pohledu na své vlastní ruce.
Dívky se docela vyděšeně zastavily a pozorovaly dění neschopné pohybu. Nějaká zmijozelka se pomalu ale jistě s vykulenýma očima měnila v modrou dýni. Dívky vzhlédly. Nad hlavami jim proletovaly stříbrným prachem tvoření ptáčci, kteří jakmile se od nich vzdálili, nabírali na velikosti a nakonec přistáli v ohni na světlech podél zdí a začali vydávat hrůzné skřeky. Utišili tím plamen a vzhledem k deštivému počasí venku se vytvořila v síni tma. Studenti začali panikařit a odevšad zněl znepokojený šum. I dívky se raději rychle vyklidily z Velké síně se zbytkem žactva. Dříve, než to stačily udělat, všimly si růžovězeleného nápisu "krásný den všem", jež se čnil těsně pod stropem, a smíchu nám všem dobře známé skupinky chlapců.
,,Páni. Tohle se jim tedy povedlo." zaujatě Marlene při koukání na důsledky. Až teď venku si všimla, že i další lidé utrpěli nějaké ztráty.
Lily nazlobeně funěla, je prefekt, to je další důvod, proč ho neměla ráda, byl příliš dětinský a dělal ji práci navíc. Ačkoliv nemohla zapřít, že některé žerty občas pobavily i ji.
,,Myslíte, že dostanou trest?" vše pozorovala Dorcas s jistým nadšením.
,,Na tisíc dvě stě devadesát šest procent." Lily si uvědomila, že trest pro něj je vlastně dobrá věc - bude mít méně času ji otravovat. A tak se ji koutky značně rozšířily.
Všimly si, že někteří lidé pomáhají dostat se ostatním na ošetřovnu a tak neváhaly a pomohly také.
To by člověk neřekl. Trojitý jazyk? Metrové chlupy? Hnědé bělmo? Ocas? Co je by nenapadlo? přemýšlela Marlene a zavrtěla hlavou, když zrovna s pomocí 'wingardium leviosa' přenášela toho s metrovými chlupy na ošetřovnu, omdlel.
Pozdravily se s některými spolužáky, se kterými se znaly a pak se společně vydaly na hodinu formulí se značnou dávkou povídání si o tom, co že se vlastně stalo.

***

,,Takže se přiznáváte?" zamhouřeně na poberty koukala profesorka McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje.
,,Ano, paní profesorko." sborově odvětili vytlemení chlapci.
Profesorčiny rty vytvořily velice úzkou linku.
,,Tímto vám uděluji trest po dobu dvou měsíců, kdy každou středu v osm hodin přijdete do mého kabinetu a bude vám přidělena nějaká dobrovolná činnost, rozuměli jste?" přestane v chození kruhů po místnosti.
,,Ano, paní profesorko." trošku méně vychlamaní hoši.
,,Vraťte se k vyučování a už o vás nechci slyšet. " tímto se s nimi rozloučila.
,,Nashledanou, paní profesorko" naposledy svorně chlapci odvětili a odešli z kabinetu.
Zamířili rovnou do učebny formulí nahoru po točitých schodech. Obrazy se na ně mračily a něco si pro sebe šuškaly při ozvěně jejich kroků.
,,Viděli jste Snapea?" kření se James.
..Nebo toho chlupáče. To byl úžasný nápad. " ještě usměvavější Sirius.
,,Stálo to za to, kamarádi." i Remus se usmíval na spory trestu.
Sirius jej se smíchem poplácal po rameni : ,,To tedy ano."
Pokračovali v cestě svérázným tempem na hodinu, kterou měl společnou celý nebelvír.

***

Mlaďoučký nový profesor Kratiknot už měl ustláno na několika knihách, když vcházeli první studenti. Byly to nebelvírské dívky.
,,Dobrý den, pane profesore." svorně dívky.
,,Jsi připravena, Lily?" usměvavě se posadila Marlene tam, kde měla veliký rozhled po ostatních a narážela na hodinu, kterou stráví v přítomnosti jistého famrfpálského chytače - Pottera.
,,Nádech, výdech, úsměv, samozřejmě." Lily odvětí tím nejmilejším hlasem, jakého je schopna.
Sama se usadí do jedné z historicky vypadajících židlí hned vedle ní. Na to se Dorcas posadí vedle Marlene z druhé strany. Rády mají přehled. Později přišli i další, nejdřív nějací chlapci, mezi nimi i Frank Longbottom a poté i nějaké skupinky dívek. Všichni uctivě pozdravili.
A pak se ze dveří vynořili Poberti. Zrovna se smáli vyrázům zmijozelské sebranky, když si uvědomili, že jdou jako poslední.
Náležitě pozdravili a usadili se přímo naproti našim dívkám. Na druhé straně učebny. Učebna byla uspořádana tak, že po bocích obdélníkové místnosti byly nad sebou poskládány dvě řady lavic a uprostřed byl prostor. Nejspíše bezpečnostní. A v čele toho všeho, se nachází učitelský stůl a za nim spousty knih, na kterých drobný profesor sedává.
,,Vítejte mi drazí studenti." zahájí hodinu pozitivně tmavovlasý profesor.
,,Dnes si ukážeme kouzlo Colloportus." všechny v místnosti postupně obdaří nadšeným úsměvem.