Poberti

Kapitola šestá

Věřte tomu, nebo ne, ale na určité soboty se žáci Školy čar a kouzel v Bradavicích těšili asi ze všeho nejvíce.
Hned v devět hodin ráno čekala většina studentů venku před hradem s podepsaným souhlasem od rodičů.
Až na první dva ročníky a jednoho nebelvírského chlapce, kterému rodiče nepodepsali papír a slavil ten den své šestnácté narozeniny.
Nebyl z toho však nijak smutný, ba naopak, měl v plánu dostat se do Prasinek pomocí tajné chodby u jednooké čarodějnice a přinést z tama nějakou trochu alkoholu na svůj oslavenecký večírek.
Čekal, až žáci odejdou a poté vzal svůj vypůjčený neviditelný plášť od Jamese a s pobertovým plánkem v rukou scházel poschodí.
Měl ho s sebou proto, aby náhodou na někoho nenarazil, nebo se mohl lidem v chodbách vyhýbat či mohl jít tajnými chodbami, které už stejně znal zpaměti.
Byl to jeden z nejlepších pobertovských vynálezů, byla to mapka, kdy stačilo říci : ,,Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." a ťuknout hůlkou, a objevil se vám kompletní plán celého bradavického hradu i s jeho obyvately. Byl tam vidět i Sirius, ačkoliv byl schován pod neviditelným pláštěm.
Sešel až k soše shrbené čarodějnice s jedním okem a s hůlkou poklepávajíc na její hrb šeptal : ,,Dissendium." .
Otevřel se úzký průchod a on do něj skočil. Nebylo to poprvé, co sjížděl tuhle skluzavku. Upřímně mu hrozně vadilo, že u toho nesmí vydat ani jeden zvuk. Bylo to tajné.
Průchod se za ním uzavřel.
Znovu zašeptal : ,,Neplecha ukončena." a plánek Bradavic zmizel, byl to jen kousek čistého pergamenu. Sirius si ho schoval do kapsy. Ujistil se, že je zcela schován pod neviditelným pláštěm a opatrně nadzvedl stropní dvířka, rozhlédl se, a když uviděl, že ve skladu nikdo není, průhledný došel až do prodejny, vzal si jeden sirupový košíček a s cinknutím zvonku vyšel z obchodu Medového ráje.
Došel k hospodě U Tří košťat, jak se domluvil s chlapci a 'odkoupil' pár flašek máslového ležáku a ohnivé whiskey.
Vlastně v podstatě si nabral, co chtěl do tašky a pak položil peníze na míru na pult.
Byla to opravdu náročná a nebezpečná práce. Mohl ho někdo slyšet, mohl uklouznout a spadnout, pán u pultu mohl do něj vrazit či zaslechnout cinkání flašek. O takové situace se většinou postarali zbylí chlapci, minimálně by se o to pokusili. Pro ten případ byli vždy poblíž pultu. Merlinudíky se zatím nic tak závažného nestalo, tohle by mohlo skončit špatně. Ale přece jenom tak často tam nechodili, vlastně to bylo jen párkrát a poprvé to měli v plánu vzít jen pro poslední ročník.
Na jejich obhajobu.

***

,,Chyběli jste mi, všichni." mumlala Dorcas s lízátkem v ústech, když objímala svůj obrovský nákup z Medového ráje.
Lily si nakoupila jen pár sladkostí, kdyby náhodou měla chuť a Marlene si nakoupila jen hromadu čokoládových hůlek s nugátem a karamelem, doslova na nich ujížděla.
Ještě měly v plánu dokoupit pár potřebných věcí do školy, jakožto alespoň pár pergamenů a Marlene si stěžovala na své psací brko. V neposlední řadě dokoupit pár ingrediencí do lektvarů.
Dívky si občas dělaly srandu z již nechvalně zmíněného Petera Pettigrewa, protože si každou návštěvou v Prasinkách kupoval nový kotlík. Ten starý totiž většinou roztavil nebo zděravěl.
Měl perfektní vlastnost, nic si z toho nedělat, měl své kamarády, kteří jej za to ještě dokonce pochválili a na tom jemu záleželo.
Ostatně dívky nebyly zlé, jen občas zaplnil místo jejich vtipných historek.
,,A kam teď?" zeptala se dívek Lily, když už měly všechno potřebné nakoupeno.
.,Mohly bychom už pomalu zpátky." navrhne Marlene.
,,Ale nejdříve jen ještě jednou zkontrolujeme Medový ráj, platí?" již se těšila Dorcas jako malé dítě na Vánoce.
Po cestě si však všimly něčeho zvláštního. Čas od času měly pocit, že slyší drobné šplouchání od drobných louží, které při tom všem vlhku a mokru a už téměř zimnímu počasí zůstávaly velké.
Nedělaly si s tím však nějak hlavu. Přece jen je to vesnice plná kouzelníků a čarodějek.

***

Sirius rychle chvátal zpátky do Medového ráje, aby se dostal zpátky do Bradavic i se svým úlovkem.

***

,,Já to stejně nechápu." Lily při čtení své oblíbené knížky Chlupatý čumák, lidské srdce. Pečlivě si založila zdobenou papírovou záložku mezi dočtené stránky a knihu opatrně položila.
,,Poslední jejich "večírky" je tam i alkohol." načne debatu.
,,Jak to sakra dělají?" snažila se na to přijít Lily, zdálo se ji to všechno tak nepravděpodobné.
,,Jsou to Poberti, tajemství samo." bezmyšlenkovitě Marlene s pokrčením ramen.
,,Kéž bych je přitom mohla nachytat." vymýšlela si nejrůznější a nejpestřejší druhy dobírání, které by je při této scenérii za mák neminuly.
Byla prefektem, počestným prefektem, pilným studentem a rozhodně ne zastáncem pobertovských večírků, zdálo se ji na tom všechno špatně.
,,Nechtěly byste být ty, které jim to tajemství vezme?" zamyslela se nad tím.
,,Bylo by to... zajímavý." ne tak zaujatě Dorcas.
,,Měla bys je nechat dýchat." opatrně zkusí Marlene, ona sama se na tento večírek neskutečně těšila.
,,Vlastně, když už jsme u toho," nečeká na odpověď : ,,neměly bychom se chystat?"
V tuto chvíli by ji nic nezastavilo od dlouhého a předlouhého chystání a vybírání oblečení, doplňků úprav vlasů a nanášení líčení.
Trvalo to pár hodin, než přemluvila i Lily, aby s nimi šla, která kývla jen proto, že Marlene naoplátku slíbila, že si pilně udělá všechny úkoly. Sama se ujala kosmetické a estetické práce všech druhů příprav a úprav na večírek ostatních dívek i jí samotné. Lily už pomalu začaly pobolívat nohy z toho bezkonečného stání. Dorcas se jen v podstatě docela nenápadně těšila. Aneb, měla své důvody.
,,Nee, ta je moc růžová! Že by tahle? Tahle se nehodí k její tvářence." ozývalo se ze skříně nejvyšší dívky.
,,Kdy už to skončí?" složila se Lily na postel. Lehce ji zabolely všechny ty drobné krabičky od líčidel pohozené na její posteli do zad.
,,Už!" zvesela přitančila Mar se svou kabelkou, které se sice nerada vzdávala, ale uznala, že se pro dnešní večer více hodí Lily. Načež jí kabelku vtiskla do rukou.
,,P-počkej, vážně?" nemohla uvěřit Lily.
Dorcas si k ní přisedla na postel a s úsměvem přikývla.
Marlene jen chvíli žasla nad krásou obou dívek a pak si k nim přisedla.
Marlene na sebe byla pyšná.