Poberti

Kapitola třetí

Lily celou tu dlouhou hodinu dávala pozor a zapisovala si pečlivě všechny zápisky sotva ji pergamen stačil. Plně ignorovala tichý smích čtveřice naproti nim uprostřed lavic, ačkoliv si povšimla, že Remus si také vše zapisoval. Proto, když došlo na praktickou část výuky a nicnedělajícím chlapcům se kouzlo vyvedlo téměř tak skvěle jak jí samotné, značně se rozčepýřila. Zastávala názor, že jejich talent je výsostně nezasloužený. Stávali se díky němu arogantní.
Rozhlédla se po místnosti. Každý měl na svém stole jeden zámek i s rámem a klikou a mohl si neustále procvičovat odemykací zaklínadlo 'alohomora', jež se učili v minulém ročníku a následně nově probrané zamykací kouzlo 'colloportus'. Odevšad znělo tiché šeptání nebo naopak rozhodné říkání této kouzelné formule. Občas se mohla pobavit u nevyvedených pokusů. Obzvlášť u jistého nebelvírského chlapce jménem Peter. Zrovna teď se jeho klika totiž začala kroutit a během pár vteřin začala syčet.
Mlaďoučký pan profesor vystrašen svou zodpovědností rychle vytasil hůlku a nějakým studentům neznámým kouzlem vrátil vše do pořádku.
Pár žáků se leklo, pár se jich smálo, ale zbytek Pobertů si s nebohým Peterem pláclo. Marlene nikdy nepochopila, Jaktože takoví chytří a nadáni a vskutku pohlední chlapci mohli mezi sebe brát právě jeho. Nic proti němu neměla, ačkoliv se ji občas zdál trošku divný, jen neseděl k ostatním.
Za to Lily nechápala, Jaktože Remus, ten Remus Lupin, snaživý milý člověk, který byl výborným kouzelníkem se mohl zahazovat s těmi arogantními tupci. Ne, že by nebyli chytří, jen na vše hleděli zpatra.
Lily se občas s Remusem bavila. Vlastně to bylo docela často, měli podobné předměty, navíc se setkávali v knihovně, byl pro ní dobrý kamarád. Jediné, co ji trápilo, bylo to, že už nějakou chvilku měla kolem něj nějaké nejasnosti a podezření.
A Dorcas? Ta přemýšlela, jestli si dá večeři, nebo sní své zásoby z Medového ráje. Přece jen pozítří je sobota...
Dívky si tohle stačily promyslet a profesor Kratiknot oznámil konec vyučování.
Remus si pečlivě smotal svitky pergamenu a schoval učebnice. Kdežto James se snažil co nejvíce možno udržet stejné tempo balení, jako jeho vysněná Lily. Přesně tak, vysokorychlostní téměř okem nepostřehnutelné balení.
Chudák se u toho malém zpotil.
Už běžel ke dveřím, aby se s ni mohl "srazit". Poberti jej od stolu zaujatě a s ušklebky zdobícími jejich tvář sledovali.
,,Ach, Evansová! To není náhoda, jsme si prostě souzeni." s elegantní lehkostí obnažil své zářící zuby.
,,Nejprve po lektvarech na mne spadneš a teď mne malém srazíš ve dveřích. " náležitě si prohrábne vlasy a opře se o futra ,,Sděl mi své ano na dnešní pochůzku kolem Černého jezera, nebudeš litovat." dokončil a pravým okem na ni mrkl.
Marlene a Dorcas ji koukaly do zad a vzhledem k délce jeho nepřerušeného proslovu se začaly bát.
Kolem těchto navždy poznamenaných dveří se udělal veliký hlouček. Všichni nebelvíři z pátého ročníku slyšeli slova Jamese Pottera z úst některých ze svých spolužáků. Je to a vždy bylo jedním z nejožehanějších témat. Museli se přesvědčit.
,,Pottere...," načala dívka, ale postrádala veškerý svůj obvyklý hněv ,,zmiz, nemám na tebe náladu." ani se mu nepodívala do očí a prosmýkla se kolem něj na chodbu.
James byl velice zmaten. Tohle nečekal. Stihl jen za jejími líbeznými zády zakřiknout : ,,Stejně mě miluješ!" a sám nechal dveře průchozí.
Jeho úšklebek zmizel, nějak jej tato slova narozdíl od těch jiných ranila. Nebyla naštvaná, nevzbudil v ní takovou reakci, byl to čirý nezájem a zklamanost. On to tak vnímal. Nakonec se pak na své spolubydlící usmál, ačkoliv mu její slova hrála v hlavě neustále jako předplacená písnička na Jukeboxu.
Dívky se již nemusely strachovat, že by musely pomáhat zakopávat Jamesovo tělo na bradavických pozemcích, ale strachovaly se o Lily samotnou, ani ony to nečekaly. Spěchaly, aby ji dohnaly.
Remus si nemohl pomoci, ale začínal si myslet, že Lily má Jamese akorát tak dost, neměl ale to srdce to svému nejlepšímu kamarádovi říct.

***

,,A to jej vážně nemáš tak ráda?" šeptla Dorcas téměř vzápětí, co po večeři udělaly nějaké úkoly a zhasly světla.
Nebylo slyšet nic, Lily přemýšlela.
Nebyla to už jen Dorcas, kdo čekal na odpověď, i Marlene docela špicovala uši.
Když se ani po nějaké době neozvala : ,,Já jen, že mám pocit, že mu na tobě vážně záleží, ačkoliv to neumí dát najevo." šeptala o něco hlasitěji a nejistěji.
,,Jo, dneska vypadal, že ho to obzvlášť vzalo." připojí se odhodlaně a hlasitě Mar, vzpomínajíc na Lilyina slova ,,nechci se o tom bavit" jež byla vyřčena jen pár okamžiků poté, co prošla dveřmi.
,,Já, holky, já moc nevím. Vždyť je úplně arogantní, jen mne nehorázně štve, ale je mi ho trošku líto, když ho vidím ublíženého. Přece jen si to ale zaslouží. Ale už se o něm nechci bavit, kazí mi den." pronese Lily sama přeskočena tolika soucitu. Pověděla to sice s mírnými rezervami, ale ani jedna z dívek si ji nedovolila přerušit.
Po chvilce dalšího přemýšlení se od Lilyiné postele ozvalo tiché : ,,Dobrou." následované dalšíma dvěma tichými ,,Dobrou.".
Lily tuhle noc neuměla usnout. A na vedlejší straně nebelvírských ložnic, neboli v té chlapecké části, byl na tom úplně stejně i James. Naslouchal hlasitému chrápání, které přicházelo od Petera, tichému : ,,Ty jsi ale kočka, nechtěla bys si se mnou někdy vyjít?." z postele Siriovy a téměř neslyšnému Removu vydechování.
Přetočil se na druhou stranu. V drobném měsíčním světle si přečetl vyrytá slova do rámu své vlastní postele : ,,Miluji tě, Lily Evansová." a byl ještě smutnější. Vždyť už se snaží tak dlouho.
Bylo mu ale o něco smutněji, když si uvědomil, kolik měsíce svítí. Za chvíli bude úplněk. Velice litoval svého kamaráda Rema, ale před ním to nikdy nedával najevo, nechtěl by to.
Když se ale nakonec jeho myšlenky stočily pozitivním směrem do vysněné náruče nádherné rudovlásky, pomalu začal s úsměvem sladce usínat. Často takhle usínal s myšlenkami na ni a jaké by to bylo, kdyby byli spolu. Jen kdyby to ona dovolila. Kdyby jen měl její svolení.
Celé Bradavice v noci zely prázdnotou. Jediná živá duše na chodbách byla ta Filchova, školníkova a jeho kočky - slečny Norrisové. Tu v životě mělo čekat ještě spousty nepěkných zážitků.