SLUNEČNÁ (cover by: @Artsis)

10

Ráno: (Pohled Janka)

Když jsem se ráno probudil tak Týnka ještě spala, a šel jsem jí a miminku pro snídani do postele. 

Já: Lásko, snídaně do postele. 

Týnka: (zívla si) Dobré ráno, děkuji, vlastně děkujeme. 

Já: Moc vás dva miluju. 

Týnka: Taky. 

Já: Kdy jdeš na kontrolu ?

Týnka:  Za 7 týdnů. 

Já: A mohl bych jít s tebou?

Týnka: Jasně. 

Pak jsme se nasnídali a šli pracovat. 

V sýrárně (pohled Týnky)

Od té doby co Janek ví že jsem těhotná a je na statku tak mě k ničemu nechce pustit. 

Já: Janku, já jsem svéprávná a snad vím co zvládnu a nezvládnu. 

Janek: Okey. Dělej jak myslíš. 

Chvilku jsem obracela sýry když mě najednou strašně zabolelo v podbřišku. 

Já: au (chytla jsem se za břicho)

Janek: Týnko, děje se něco ? 

Já: Nic se neděje jen mě trochu zabolelo v podbřišku. 

Janek: To ti tak věřím, nechceš si jít lehnout ?

Já: Já to zvládnu, sakra!!

Janek: Okey tak si aspoň sedni. 

Já: Okey. 

Sedla jsem si. 

Za chvíli:

Janek se na mě podíval a najednou zařval:

Janek: Týnko, miláčku ty krvácíš. 

Já: Do prdele! Musíme jet okamžitě do nemocnice!!

Janek mě chytl do náruče. 

Já: Musím si vzít svou peněženku. 

Janek: Kde jí máš ?

Já: V pokoji. 

Janek se mnou v náručí vyběhl schody do pokoje kde mi vzal peněženku a pak běžel se mnou v náručí do auta. Pak jsme jeli do nemocnice. 

V nemocnici: (pohled Týnky)

Když mě Janek donesl na příjem gynekologie, okamžitě si mě přebral jeden lékař. Udělali mi vyšetření. Janek byl celou dobu u mně. 

Po vyšetření: 

Doktor:Paní Linhartová, Popelková, je mi to líto ale už se nedalo nic dělat. Bohužel jste vaše miminko potratila. 

Když nám to ten doktor řekl tak jsem se rozbrečela, Jankovi ukáplo jen pár slz (no, jo je to chlap).

Za půl hodiny jsme mohli jet domů. 

Po cestě na statek: (pohled Janka)

Týnka: Ten potrat je moje vina, kdybych se víc šetřila, tak by se ten potrat nemusel vůbec stát. 

Já: To není tvoje vina, kdybych zbaběle neodešel tak by se to nestalo. 

Na statku:

Když jsme přijeli na statek tak jsme se šli převléct protože jsme byli od krve. 

Týnka: Janku?

Já: Ano?

Týnka:Můžu to říct Bětě ? Je to jediný člověk který to že jsem těho.. teda že jsem byla těhotná věděla. 

Já: Jasně, můžu to říct Haně ? Ona se to taky dozvěděla. 

Týnka: Jasně. 

Pak jsme šli do kuchyně za Bětou. 

V kuchyni:

Běta: Týnko, jak jste dopadli v nemocnici?

Týnka: Potratila jsem. Bohužel. 

Běta: To je mi líto. To je tou psychikou a tím že jsi tahala těžké věci. 

Týnka: Za to může ta psychika. Já jsem nic těžkého netahala. 

Já: Týno, promiň. To kvůli mému egu jsme přišli o miminko. 

Týnka: Možná jo. Potrat v takhle ranném stádiu těhotenství je častý. 

Já: Miluju, tě Týnko. 

Týnka:Miluju tě, Janku.