Masky, které nosíme - OLIVARRY ✔

1. kapitola

Bylo to těsně před Barryho jedenáctinami, když mu jeho matka svěřila tajemství spřízněných duší. Do té doby o tom Barry slyšel jednou nebo dvakrát ve škole a možná taky v televizi, ale nikdy víc se o to nezajímal. Proč taky, byl to malý kluk, kterého bavila věda a logické hry, na věci okolo lásky byl ještě mladý.

Ale když jednoho večera spatřil svou matku klečící v bolestech u kuchyňské linky, přestože nejevila známky jakéhokoliv zranění, vyděsilo ho to.

Henry Allen měl menší nehodu v práci, při které si zlomil žebro, a Nora Allenová ten večer svému synovi svěřila, jak se to má s ní a jejím otcem. Byly to dvě spřízněné duše, které se našly a které spolu sdílely emoce a bolest. A když si jeden ublížil, druhý to mohl fyzicky cítit taky. Tehdy mu svěřila tajemství spřízněnosti dvou lidí. A až jednou bude dostatečně zralý a stejně tak i jeho spřízněná duše, začne vnímat přítomnost druhé osoby, přestože mu nebude nablízku. I když nebude mít tušení, o koho se jedná. Trvalé spojení je však jednou svede dohromady, aby spolu mohli být šťastní.

Ta slova se mu vryla do paměti daleko víc, neboť pár týdnů na to se objevil podivný přízrak, který zavraždil jeho matku a způsobil, že Henry Allen skončil ve vězení. A přestože bylo pro všechny viditelné, jak ztrátou své ženy Henry trpí a to nejen na duši, nikoho ani na okamžik nenapadlo, že by ji nemohl chladnokrevně zavraždit.

A Barrymu samozřejmě nikdo nevěřil.

Vidět smrt vlastní matky bylo dostatečné trauma samo o sobě, vidět svého nevinného otce, jak se jeho celistvost trhá na kusy kvůli úmrtí jeho spřízněné duše, bylo něco, na co nikdy Barry nezapomene.

Mít spřízněnou duši nebyl dar. Bylo to prokletí. A Barry, ač zasažen laskavými slovy své matky, dlouho ani nepomyslel na to, že někde ve světě pobíhá druhá polovina jeho roztříštěné duše. A bylo mu to jedno, protože od chvíle, kdy začal žít s Westovými, byl přesvědčený, že tou osobou může být jedině Iris.

»»---> Ϟ Ϟ Ϟ <---««

Trvalo to dalších pár let, než si přiznal, že Iris, přestože byl do ní tajně zamilovaný, není jeho spřízněná duše. Začalo to drobnými emocionálními výkyvy a nevysvětlitelnými sexuálním apetitem. Většina jeho vrstevníků v posledním ročníku na střední škole běžně vedla zhýralý život plný dobrodružství, pařeb a nevázaných známostí, ale tohle nikdy nebyla Barryho doména. Držel se spíš při zemi, hluboké city k Iris ovlivňovaly jeho úsudek, co se týkalo vztahů a rozhodně nikdy nebyl žádný sexuální nadšenec, který si potřeboval užít. A šikana ze strany jeho spolužáka Tommyho Woodwarda tomu vůbec nepomáhala.

A proto, když se čas od času začaly objevovat stavy, při nichž by se nejraději zpil do němoty a ráno se probudil vedle neznámého obnaženého těla, došlo mu, že tyhle pocity nevycházejí z jeho nitra, ale že za to může spojení s jeho – pravděpodobně promiskuitní – polovičkou. O to víc byl zhrozený faktem, že zrovna on musí mít za spřízněnou duši někoho takového. Co to asi muselo být za dívku, která měla potřebu žít takový život?

Naučil se nevnímat podobné nálady, i když to nebylo lehké. A po pár měsících dokonce ustaly, nahradil je jiný pocit. Netušil, jestli za to mohl on sám, nebo se s jeho spřízněnou duší něco stalo, že změnila názor, ale nedělal si větší starosti, protože i přes tohle všechno stále někde v jádru cítil její přítomnost. I když se někdy ta přítomnost jevila jako zoufalé tápání a hledání místa na tomto světě.