Masky, které nosíme - OLIVARRY ✔

3. kapitola

Vzbudila ho hudba, přesněji řečeno písnička od Lady Gaga, kterou doprovázely hlasy.

„Co to děláš?"

„Má tu písničku rád."

„Jak to asi můžeš vědět?"

„Koukal jsem se mu na facebook. Všechno slyší, ne?"

„Sluchové funkce degenerují jako poslední."

Byl to šok. Jako by na něj někdo vylil ledovou vodu, zatímco tvrdě spal. Byl dezorientovaný a srdce mu bušilo tak divoce, že ho slyšel až v uších.

O to větší šok to pro něj byl, když mu dva vědci, doktorka Caitlin Snowová a Cisco Ramon řekli, že se nachází ve S.T.A.R. Labs. Na místě, které se mu nikdy ani nesnilo, že ho někdy navštíví. Navíc mu sdělili fakt, že byl devět měsíců v kómatu.

Svět se pod tím prohlášením začal chaoticky točit. Takže on byl devět měsíců mimo, protože do něj uhodil blesk, probral se v budově chvalně známého Harrisona Wellse a byl v naprostém pořádku?

A vůbec, odkdy zasažení bleskem způsobí, že člověku narostou svaly?

Cítil, že je ve skvělé formě. Popravdě, vypadalo to, že se nikdy v životě necítil lépe.

»»---> Ϟ Ϟ Ϟ <---««

Bodlo ho u srdce, když zjistil, že během těch devíti měsíců Iris našla svou spřízněnou duši. A nebyl jí nikdo jiný, než Eddie Thawne, Joeův nový parťák. Ale k jeho vlastnímu překvapení, to zjištění nebolelo tak moc, jak očekával. Něco v jeho mysli mu našeptávalo, že ona mu stejně nebyla nikdy určena a že na něj stále někde čeká jeho druhá polovina. Skoro jako by měl pocit, že už je tomu objevu blízko.

Na začátku ho jeho nové schopnosti trochu vyděsily, nebýt podpory členů ze S.T.A.R. Labs a jejich vědecké i morální opory, nejspíš by z toho začal šílet. Před nimi nemusel nic skrývat, protože ať už si přál, aby to Iris věděla, Joe měl pravdu, v první řadě ji musel chránit.

Ale i napříč novým přátelstvím a se vší tou pomocí, stát se hrdinou svého města byl závazek. Bylo to těžké rozhodnutí, vyžadovalo to zodpovědnost a svým způsobem se z toho mohla stát celoživotní oběť. Co když nedokáže být tím, koho lidé Central city potřebují? Co když měl Harrison Wells pravdu a byl jen vedlejším efektem nezdařilého pokusu s urychlovačem částic. To ještě neznamenalo, že by měl být hrdinou. I přestože si nepřál celý život nic jiného, než pomáhat lidem. Od dětství se kromě šikany potýkal také s výsměchem, když věřil na nemožné. Až se nakonec tím nemožným stal on sám. O to horší bylo, že se mu to nezdálo jako shoda náhod.

Ale jak by mohl někdo s podobnými schopnostmi, jako měl on, zavraždit jeho matku před tolika lety? Co když se z toho stane osobní msta a křížová výprava na cestě za polapením vraha Nory Allenové? Dokáže si držet odstup a zůstat nezaujatý?

Hranice mezi žalem a vinou byla vždy tenká.

Byl jediný člověk, který by ho mohl pochopit a kterého věděl, že musí navštívit.

Setkání s Arrowem bylo tentokrát úplně jiné, než posledně. Oliver Queen ho vyslechl, podržel ho v těžké životní chvíli, dal mu několik nedocenitelných rad a Barry z něj měl chvíli pocit, jako by ho konečně pustil blíž k sobě. Vnímal souznění a atomy v jeho těle začaly lehce vibrovat. Zřejmě z dobrého pocitu, který v něm Oliver vzbuzoval. Na pár okamžiků se cítil celý a spokojený, protože tenhle muž před ním, muž s těma nejmodřejšíma očima na světě – jak si už všiml, chápal, čím si Barry procházel. Chápal, čím se musí stát.