Masky, které nosíme - OLIVARRY ✔

2. kapitola

Odněkud k jeho uším doznívaly kolidující zvuky přístrojů. Oliver Queen s hrudí obnaženou a v bezvědomí pomalu ztrácel a zase divoce nabíral pulz. Někde uvnitř hrudi Barryho píchlo a on nevěděl, jestli v něm vzrůstající paniku vyvolala zdrcená prosba Felicity, nebo situace, které měl čelit.

Zaraženě se zadíval na zjizvené tělo muže a pomyslel si něco o tom, čím vším si asi musel při svém riskování projít. Známky mučení, nejspíš, podle řezných ran. Známky nehod a špatně zhojených kostí, nespočet jizev a podivná tetování.

Ale nebyl čas na analýzu, musel jednat. Trvalo to jen pár vteřin, než se vzpamatoval a odložil domněnky stranou. Přestože nikdy nezachraňoval lidský život a vždy pracoval jen s mrtvolami – jak sám řekl – pustil se do možných diagnóz a nechal chladnou logiku převzít otěže.

Nakonec po všech možných testech na to přišel. Žilní trombóza, vysoká srážlivost krve. Podmínky, které mu jejich skrýš nabízela, nebyly nejlepší, ale jeho bystrá mysl si nakonec i tak poradila. Byť to nebylo nejlepší řešení, v danou chvíli to bylo jediné možné. Jed na krysy se nikdy dřív nezdál jako něco, co by mohlo zachránit holý život.

Konečně se tep srdce zklidnil a krev se rozředila natolik, aby hladce protékala žilami, byla jen otázka času, než se muž v zeleném obleku probere, a když se tak stalo, Barry měl tu smůlu, že byl v jeho bezprostřední blízkosti.

První Oliverův instinkt mu zavelel svého potenciálního nepřítele chytit pod krkem. V ten okamžik jako by se zastavil čas, zdálo se to celou věčnost a mladý policejní asistent neměl oproti druhému muži dostatek síly na to, aby se mu vymanil. Nejen, že byl jeho stisk pevný a bolestivý, ale nedostatek kyslíku způsobil, že málem upadl do mdlob. Skoro už byl smířený s tím, že byly tohle poslední vteřiny jeho života, než uviděl v těch modrých očích překvapení smíšené s děsem. Nestihl zaznamenat důvod toho zděšení, protože ve stejný moment Felicity Smoaková s Johnem Digglem, kterého donedávna měl Barry za Queenova bodyguarda a řidiče, Olivera od něj odtrhli. Zmatený samozvanec si automaticky zajel k vlastnímu krku, nepřestávaje zírat s otevřenými ústy na mladého muže před ním.

A zatímco Barry popadal dech, Oliver Queen znovu nasadil tu svou příslovečnou masku nepřístupnosti a ve tváři se mu mihl stín rozhořčení. „Co se sakra stalo?"
Pohotová Felicity mu nabídla odpověď, „Do krve se ti dostal velice silný koagulant."
„Měl byste mrtvici, ale naštěstí byl po ruce prostředek na ředění krve, Warfarin. Známej jako jed na krysy," dodal mladík se zelenýma očima, když se dal konečně do kupy.

Diggleův hlas lehce zhrubl, jako by očekával, co bude následovat. „On tě zachránil, Olivere."

„Teď nastala chvíle, kdy by měl zachráněný poděkovat svému zachránci," doplnila kolegu a přítele blondýnka.
„Ty jsi mu prozradila, kdo jsem."

„Prozradila."

„Tohle mělo zůstat tajemstvím, Felicity. O tom, kdo má znát mou identitu, rozhodnu sám..."

Barry jako ve zpomaleném filmu sledoval jejich emocionální výměnu názorů a zamračil se. Právě zachránil život toho nevděčného arogantního chlapa a jediné, co z jeho úst vzešlo, byly výčitky. Nebylo by na škodu, kdyby vytáhl hlavu z vlastního zadku zrovna v momentě, kdy skoro přišel o život.

Chladné prohlášení o tom, že Barry půjde rovnou na policii, mladíka doslova urazilo.

„To bych neudělal!"

„Věřím mu, Olivere!" Felicity sice nezvyšovala hlas, zato bylo z jejího tónu poznat, jak se v něm odráží podobné pocity, jako byly ty Barryho.