Masky, které nosíme - OLIVARRY ✔

4. kapitola

Hluboký povzdych následovalo třísknutí knihou o stůl. Několik propisovačů se skutálelo na zem. Barryho židle zaskřípala, jak se v ní otráveně protočil. Ať už se snažil zabavit jakkoliv, jeho myšlenky utíkaly úplně jiným směrem.

Cisco se zamračil, „Kámo, už víc než týden nebo dva seš protivnej jak osina v zadku, možná by sis od toho mohl dát dovolenou."

Barry po tmavovlasém kamarádovi střelil nevlídným pohledem, což u něj nebývalo zvykem, a zavrčel. Od incidentu s Oliverem nebyl schopný se pořádně sebrat. Často roztrpčeně mnul prsty v dlaních a zatínal je v pěst, tělo mu vibrovalo s pocitem křivdy, který si v sobě nesl a zároveň vnímal i nepohodlí, jež se podivně vztahovalo k nepřítomnosti muže v zelené kápi.

Prostě si to s Oliverem pořád nevyříkali a Barry se s tím neuměl smířit. Queen byl pověstný svou tvrdohlavostí, a co měl Barry tu čest ho lépe poznat, o to víc si byl jistý, že ho něco žere. A nejenom proto, že rychlík provedl to něco, co mu Arrow nehodlal ani vysvětlit.

Cítil nutkání běžet za ním, připásat ho k židli, aby nemohl nikam zmizet jako posledně a donutit ho poslouchat. Potřeboval za ním jít a vyslechnout ho, potřeboval ho vidět. Prostě potřeboval! Ta potřeba byla mnohem hlubší, než běžné přátelské pouto, dokonce dávno přesáhla obdivné vzhlížení k oblíbenému hrdinovi a Barry si začínal uvědomovat, že k tomu protivnému chlapovi nejspíš něco cítí, i když mu to připadalo absurdní. A hlavně nesprávné.

Nedávné vyloupení banky, při němž zmizelo půl miliónu dolarů, mu taky vůbec nepomohlo. Kdyby Barry nedorazil včas, místnost plná lidí by se téměř pozabíjela. A žádný z přítomných neměl tušení, kde se v nich ten bublající vztek vzal.

Nebyli o nic blíž k dohledání pachatele. Tým Flash měl jistou teorii o tom, že v tom má prsty metačlověk, ale zatím nevěděli nic víc, než že se celé to omámení mysli podobalo snad uřknutí.

„Promiň, chlape, nějak se necítím ve své kůži."

„Nepovídej, ani jsem si nevšiml," opáčil s ironickým podtónem Cisco. A pak dodal, „Nejednou jsem byl v pokušení tě do té kůže pořádně nakopat. Prostě si dej voraz."

„Oba víme, že nemůžu. Musíme chytit toho bankovního lupiče a..." ve chvíli, kdy chtěl frustrovaně dodat, že se bude snažit nedonutit k sebevraždě všechny členy S.T.A.R. Labs, Ciscův monitor detekoval pohyb metačlověka.

„Máš chuť být pro změnu osina v zadku někoho jinýho? Naše nová Nemesis znovu udeřila."

Barry se lehce pousmál, vlastně to byla přijatelná alternativa, jak se odreagovat.

Dorazil na místo akorát včas, aby zabránil dalšímu masakru. A když dírou ve stropě proskočila tolik známá silueta v zeleném kevlaru a uzemnila nevinného policistu, který byl v ráži a pod vlivem uřknutí, Barry si ani nestačil vzpomenout, že by měl být naštvaný nebo ukřivděný. Na tváři se mu automaticky rozlil úsměv a do jeho černého světa vstoupilo nečekané světlo.

»»---> Ϟ Ϟ Ϟ <---««

Sešli se na kraji města pod rouškou tmy. Felicity a Diggle do Central city přijeli s Oliverem. Neměli zatím pořádně prostor promluvit si, nicméně Barry měl tušení, že žádné sladkobolné vítání nebude.

I tak měl pocit, že by měl trochu odlehčit atmosféru, a tak se svým neobvykle nově nabytým nadšením pronesl: „Hele, díky, že ses tam zjevil, ale měl jsem to pod kontrolou."

„Aha."

Barry si pomyslel něco o tom, že by si měl Oliver Queen nechat ten nasranej výraz patentovat, protože si už ani nepamatoval, jestli ho kdy viděl tvářit se jinak. Co zase provedl tentokrát?