Stay Yourself (Selection)

⚜ 5. kapitola ⚜

Další kapitola je tady po dvou dnech! Jak říkám, tahle kniha se mi píše naprosto sama a prakticky bych stíhala psát kapitoly denně - ale to bych se za chvíli zbláznila. Příště se konečně podíváme do paláce! (Jsem si jistá, že velká část z vás četla původní verzi tohoto příběhu, ale můžu vás ujistit, že tohle bude úplně něco jiného).

Nebudu vás více zdržovat 😉

Pamatujte, že vás mám všechny ráda. - May ❤

     Hned další den se naše dveře nezavřou - a probíhá to tak celých několik dní. Hned v pondělí se k nám domů nahrne hned několik funkcionářů. Je mezi nimi nějaká dáma, která může mít lehce po čtyřicítce, světlé vlasy po ramena uměle natočené do velkých pevných vln. Na sobě má pouzdový kostýmek ve světle růžové barvě, u spodu sukně pod kolena jsou přišité velkolepě vypadající volány.

     Tahle dáma se mnou probere všechny věci napsané na přihlášce - dva jazyky, které jsem se v průběhu posledních let naučila kvůli práci s lidmi z jiných zemí v tátově firmě - francouzštinu, španělštinu - a později také hru na klavír, kterou jsem tam dopsala. Když mě z toho všeho zkoušela, říkala jsem si, jestli je to vtip. Ptala se mě někdy až na tak absurdní otázky, že jsem měla chuť ji poslat někam.

     Na druhou stranu jsem chápala, proč to bere tak vážně. Měla na práci zkontrolovat, jestli jsme v ničem nelhaly - jakákoli z nás.

     V úterý k nám zavítala další dáma - vysoká, oblečena v nažehlených kalhotách, saku a s vysoce vyčesanými hnědými jasnými vlasy. Přišla mě změřit, aby mi mohli v paláci ušít potřebné šaty. Zatímco ona povídala o tom, že je má postava dar od Boha - dívky z matčiny strany měly vždy široké boky, úzký pas a objemnější hrudník - já přemýšlela nad tím, jaké asi bude chodit celé dny v šatech podobných těm, které nosí královna. Bude těžké si zvyknout - změna mi ale jen prospěje.

     Ve středu se přidalo pár vojáků, kteří jak se mnou, tak s moc rodinou, začali probírat otázky bezpečnosti. Naneštěstí ne jen mé, ale taky jejich - říkali mi, že propůjčí několik vojáků k našemu domu kvůli rebelům. Už několikrát se v minulosti údajně snažili ublížit rodinám jednotlivých soutěžící. I přes momentální neshody mezi mnou a mými rodiči - kteří se v tomto týdnu radši zavírali do svých pokojů a všechno se mnou a funkcionáři řešil Kaider - jsem o ně měla strach. Doufám, že se nikomu z nich v následujících týdnech - nebo třeba jen týdnu, kdo ví - nic nestane.

     Ve čtvrtek k nám přijel muž, nepochybně vysoce postavený, s temnými nagelovanými vlasy a oplým černým oblekem. V pravé ruce si nesl naleštěný hranatý kufřík a žáddal nás, jestli bychom si nemohli promluvit o samotě. Trval dlouho na tom, jestli to nemůže být s matkou, ale když jsem s ním dlouhou dobu argumentovala, spokojil se nakonec i s Kaiderem. Nechtěla jsem matce více ubližovat.

     S příchodem tohoto muže jsem zjistila, že Selekce není nic, co by se mělo brát na lehkou váhu. Začal s tím, že jsem teď zcela racionálně majetkem Illey. Dal mi nějaké vitamíny, které, jak jsem se dozvěděla, dostala každá z soutěžících a podepsala papíry, které mi podal. Probral se mnou mou lékařskou zprávu, různé nedostatky i pochybnosti - jako třeba srdeční šelest, se kterou jsem se již narodila - a zeptal se mě, jestli nechci, aby mi zařídili nějaké speciální prášky. Řekla jsem mu, že žádné nepotřebuji, že s mým problémem není jakýmikoliv prášky jak pomoci. Následně jsem mu podepsala další papíry a on se mezitím přesunul k dalšímu tématu - tentokrát pravidlech Selekce. Jasně mi dal najevo následujících pár věcí: