Zvláštní Chlapec (LGBT) !POZASTAVENO!

•4•

Peculiari se procházela zahradami. Věděla, že se tam někde schovávavaly nové stáje pro koně těch pár lidí, co tu teď bydlí.
Liari to z Rissa vytáhla, teď věděla o dalších lidech bydlících tady, pak z něj ještě vymámila, kde tráví čas. U jejich nových stájích, ale neřekla, kam je postavili.
Tušila, kde by mohli být. Daleko, na konci velkých zahrad rostly volně keře a stromy. Plynulé to tam přecházelo do lesa.
Tam budou, pomýšlela si.
Mýlila se. Ať si tam chodila jak dlouho chtěla, nebyli tam.
Začínali ji bolet nohy a rozhodla se jít zpátky na hrad.
Zrovna kráčela mezi stromy směr budova, když spatřila jeden cop švihnout vzduchem a pak se nechat zakrýt velkým stromem.
Změnila směr cesty.
Pomalu bouchala hlavou o zem. Mělo jí to napadnout hned. Jeden velký strom s tlustým kmenem a okolo něj malé stromky dubu stavící něco jako plot. Ideální místo na schovku.
Koukla za kmen. Stali tam, namačkány na sebe, čtyři děti.
Jedna dívenka, jejíž blonďatý cop předtím Peculiari zahlédla. Mohlo jí být okolo 9 nebo 10.
Pak se tam nacházeli dva chlapci, kteří se si velmi podobali. Jeden sice očividně žil o dost déle než ten druhý, avšak oboum vyrostli hnědé vlasy, oba dosahovali vysoké výšky a oboum v obličeji dominovala velká, oříškově hnědá kukadla.
Poslední člověk, jenž se tam ukrýval, byla dívka Peculiarinineho věku s dlouhatánskými zrzavými vlasy a roztomilou tvářičkou.
„Vy jste ti, kteří tu mají chvíli bydlet?" zeptala se jich.
„No, asi jo, moc nám toho neřekli. Ty jseš asi dcera hejmana?" odpověděl jí ten mladší z kluků.
„Jsem no."
Ta blonďatá si ji nedůvěřivě prohlížela, ten menší chlapc se zatvářil docela překvapeně a ta zrzka trochu obdivně. Nejstarší z nich měl takový ten úšklebek "nad věcí".
„Ale radši bych, jestli byste mi mohli říkat třeba Peculiari, nebo tak něco. Vaše jména jsou...?" očekávala odpověď.
„Já jšem Gemma, štrašný jméno viď, tohle," ukázala na blondýnu „to je Naventia a ten větší je Višidian, ten menší Tšin." rychle se chopila slova šišlající zrzka.
„Višidian a Tšin?" divila se Peculiari.
„Viridian a Trin." odpověděl jí zřejmě Viridian.
„Doobře, asi nevíte, proč tu jste?" vkládala do nich veškeré své naděje.
„No, jednou jsme zaslechli vůdce, jak se o tobě s někým baví." a nejistě se, počkat jmenoval se Trin nebo Tobias, poškrábal za krkem.
...

Peculiari si asi našla přátele. Neměla tucha jestli se z nich stali kamarádi či jestli jsou jenom známí. V těhlech kruzích se fakt pohybovat neuměla. Každopádně celičký den pobíhala po zahradách s Viridianem, Naventiou, Gemmou a Trinem.
Hned po příchodu do pokoje sebou plácla na postel.
Strašně si to užila. Nejdřív se snažili vymyslet o čem se teda vůdce/Risso bavilo a s kým.
Když na nic nemohli přijít, rozhodli si zahrát schovku. Jenomže pak se Gemma naštvala, že Viridian je ve výhodě, tak si dali pauzu.
Potom ji Trin vyhecoval, aby si sedla na koně s zkusila se projet. Překvapivě to Peculiari docela šlo. Ačkoliv se všichni museli střídat na Viridianově koni, i tohle si užila.
Nakonec, si dlouho povídali. Peculiari zjistila, jakože tu přebývají taky. Přece jenom tři z nich nedosáhli ani 12 roku. Jejich rodiče, všech, patřili do nejlepších bojovníků, tudíž společně vždy doprovázeli Risso. Pro Naventiu její otec jen výjimečně našel nějakou chůvu nebo někoho na hlídání. Stejně tak Trinovy rodiče. Před tím než začal i Viridian jezdit na akce, zůstávali společně doma. Teď už to nešlo. A Gemma? Té se nechtělo doma zůstávat s babičkou a tak zapojila svůj roztomilý vzhled, přemlouvání i kamarády, aby mohla jet taky.
I oni čtyři se dověděli pár zajímavostí o Peculiari. O její zálibě v kreslení a společně se zasmáli její oblibě zdrhat z zpěvu.
...

Dny ubíhaly a Iratus bláznila čím dál tím víc. Nezjistila identitu toho zrádce. Ba ani nějakou nápovědu. Chovala se odtažitěji. A hlavně přidala při trestech a ještě si je užívala. Za malinký prohřešek vás mohlo potkat i mučení velkého kalibru.
Každý den, někdy i víckrát, dávala většině lidem z hradu nápoj pravdy, fialovou tekutinu a ptala se jich, zda li jsou zrádci.
„Zavolej všechny to velké síně a nezapomeň přijít i ty!" zavřískala na sluhu.
Ty jako je on, stojící u dveří, poslední dobou často zabíjela. Mohli vyzradit cokoliv.
...

O pár minut později každému strkala do dlaně lahvičku s nafialovělou tekutinou a kontrolovala konzumaci onoho nápoje.
„Jsi to ty? Ten zrádce? Nebo toho člověka znáš?" naklonila se k dívce a zlověstně zašeptala.
S tím nejvyděšenějším výrazem třesoucím se hlasem řekla: „Ne, nejsem má paní. Prosím neubližujte mi."
„To se ještě uvidí, holubičko."
...

Peculiari stála a zpívala svým skřípavých, skřehotavým zpěvem. Naposledy se s svými kamarády viděla předpředevčírem. Stýskalo se jí po nich. Nikdy přátele neměla, vlastně si hrála docela sama, ale teď se na nich stala takřka závislá. Teprve se s nimi seznámila!
...

„Pane" pozdravilo a kývlo hlavou Risso.
„Dobrý den, vůdce."
„Chcete zase vymýšlet předčasné plány?" rýplo si do něj.
„Nejsou předčasné, ale ano, chci." řekl Nãoaudax.
„Nuže dobrá." odpovědělo mu Risso.
...

„Takže my budeme příští měsíce pořád navyšovat počet útoků a vy budete předstírat, že se nic neděje a nic nevíte." odmlčelo se a čekalo odpověď.
„Přesně tak." potvrdil tomu Nãoaudax.
„Pane, budeme potřebovat alespoň pár koní, zásoby a zbraně. Sice jsou my lidé silní, avšak bez těchto věcí nemáme ani šanci." potřebovali alespoň výzbroj.
„Dodáme vám je, něco jsem slíbil a pro svou dceru udělám cokoliv." a myslel to upřímně, Peculiari ublížit nechtěl a naopak chtěl zabránit všem, aby se jim to podařilo.
Jenomže netušil, že Risso odcházející z místnosti začíná k Peculiari cítit podobné city. Risso Peculiari začínalo mít skoro stejně rádo jako sebe a to jí znalo asi 4 dny.
...

„Risso? Jste tam? To jsem já, Peculiari!" ťukala při tom na dveře dívenka.
„Co potřebuješ Peculiari?" ptalo se jí.
„Oh, nic nepotřebuji. Jen jsem nevěděla čím se zabavit. Chtěla jsem se vás zeptat zda-li vás mohu nakreslit.." stydlivě si mnula ruce.
„Ty ráda kreslíš? To jsem netušilo." prekvapila Liari Risso.
„Emm, no jo."
...

Risso nečekalo takový talent. Samozřejmě to nebylo dokonalé, avšak na pětileté dítě?
Na obrázku by se určitě poznalo a ne jenom to. Peculiari stínovala, i když ne nějak úžasně.
Proboha, ta dívka nemohla dosáhnout lepšího výsledku!
Plynule mluvila, trochu uměla psát, chovala se dosti slušně a hlavně kreslila jako bůh!
...

Už jsem to psala na nástěnku, ale radši to píšu i sem. Lidi, 50 přečtení, vy jste skvělí!! Miluju vás!
Doufám, že se vám tahle kapitolka líbila. Budu ráda za názory (jak dobré, tak špatné, jen prosím buďte aspoň trochu slušní) a komentáře. Zajímá mě, co si o téhle knížce myslíte.
Jinak tady melu dlouhý kecy, promiňte, ještě chci zmínit jednu psací soutěž na ig. Je v angličtině, má dvě kategorie a možná se jí zúčastním. Instagram na kterém je vše o soutěži: think.connect.
Star girl