Tamed&Bound ✓

1

Od odhalení Ťin Kuang-jaových konspirací a následného souboje ústícího v jeho smrt uplynulo už několik týdnů. Týdnů, během kterých se kultivační svět vyrovnával se šokujícími zprávami a velice pomalu se snažil vrátit do zajetých kolejí.

Pro Lan Wang-ťiho, druhého mladého pána ze sekty Lan, ovšem byly právě snahy o nastolení pořádku zdrojem četných starostí. Hlavy ostatních sekt se v rekordním čase dohodly a učinily Wang-ťiho Hlavním kultivujícím. Wang-ťi ale po titulech a politickém vlivu nikdy nepásl a ani svou povahou se na podobné pozice nehodil. Jenže po úskočném Kuang-jaovi chtěly ostatní sekty někoho důvěryhodného, se silnými morálními zásadami, a podobných jedinců bylo mezi hlavními sektami velmi málo i před řáděním Wenů, vzpourou Wej Wu-siena a vražednými pletichami Kuang-jaa.

Wang-ťi by býval pozici přenechal svému staršímu bratrovi, Si-čchen se nicméně rozhodl i přes závažnost situace dostát nepsané rodinné tradici, když se stáhl do ústraní. Wang-ťi mu rozhodnutí nezazlíval. Nebyla na něj sice zrovna vhodná doba, ale sám dobře chápal, jak se musí cítit. Zrazený člověkem, kterého si zvolil jako svého přítele; člověkem, který mu říkal bratře. A co hůř, Kuang-jaova smrt z rukou Si-čchena rozhodně nebyla čistá.

Když Wang-ťi přišel tehdy v Bezetmém městě o Wej Jinga, vinil sám sebe, že o něm pochyboval a nestanul po jeho boku dřív. Nedokázal si představit, jak by se sebou dokázal žít, kdyby Wej Jinga nejen nedokázal zachránit, ale ještě by ho sám do propasti shodil.

Setřásl nepříjemné myšlenky a vyčistil si mysl pohledem na Wej Jinga, který opodál cvičil se svým mečem. Od chvíle, kdy se s Wang-ťim vrátil do Oblačných zákoutí, se snažil vykřesat ze svého nového těla alespoň pár zlatých jisker. Oba věděli, že už nikdy nebude tak dobrým šermířem, jako když s Wang-ťim poprvé zkřížili meče, ovšem dokud se zlepšoval, i když pomalu, odmítal se vzdát.

Wang-ťi jeho odhodlání a čirou zarputilost krátce po jejich seznámení přisuzoval Wej Jingově aroganci, ale čím více ho poznával, tím více začal obdivovat právě ty vlastnosti, které ho nejdříve tak iritovaly. Odhodlanost, nespoutanost, upřímnost a nekonvenčnost.

„Lepšíš se," řekl, když sebou Wej Jing praštil na dřevěnou lávku vedle sedícího Wang-ťiho. I když necvičil dlouho, vypadal naprosto vyčerpaně. Tentokrát se Wej Jing zastavil včas, snad kvůli Wang-ťiho přítomnosti. Už několikrát neodhadl své síly. Když viděl, jak Wang-ťiho a S'-čueje vyděsil, omluvil se a slíbil, že bude opatrnější, ale Wang-ťi měl podezření, že se jen naučil lépe skrývat chvíle, kdy je na pokraji kolapsu. Wej Jing vždycky dělal všechno naplno, pokud se nejednalo zrovna o opisování pravidel sekty Lanů.

„Pořád vydržím jen pár máchnutí. Pokročilejší techniky už asi nikdy znovu neovládnu," zadíval se Wej Jing se smutkem a smířením na dřevěnou okovanou pochvu svého meče, než po ní přejel dlaní a povytáhl ostří. Stříbro proťaté jedinou červenou linkou se zalesklo v ranním světle.

„V Jün-mengu jsi dokázal sotva tasit," připomněl mu Wang-ťi a položil mu ruku na rameno v přátelském gestu. Pořád měl na Wej Jingova bratra vztek. Připravil ho o domov, odepřel mu poklonu před pomníkem lidí, na kterých Wej Jingovi záleželo, připravil ho o jeho zlaté jádro, a ještě měl tu drzost jím pohrdat a připomínat mu, že není jeho pokrevní bratr. Wang-ťi bezděky sevřel svůj vlastní meč pevněji. Jestli Ťi-jang Čcheng Wej Jinga v jeho přítomnosti ještě jednou urazí, bude to Wang-ťi brát jako urážku sebe a celé sekty Lan a něco takového zkrátka tolerovat nebude.

„Na co myslíš, Lan Čane?" zeptal se Wej Jing. Wang-ťi občas zapomínal, jak dobře se ho Wej Jing naučil číst.

„Budu se za pár dní muset vypravit do Čching-che," řekl. Nelhal, ale jeho skutečné myšlenky by Wej Jingovi akorát otevřely rány, které se jen velice pomalu začínaly hojit.

„Za Chuaj-sangem? Buď opatrný," řekl Wej Jing a bezmyšlenkovitě žmoulal mezi prsty Wang-ťiho bělostný rukáv.

„Hm," přikývl. Oba věděli, že nová hlava sekty Nie není zdaleka tak neschopná a ustrašená, jak se snaží působit. Pod mistrnou přetvářkou se skrývala šedá eminence stojící za pádem Kuang-jaa. Opatrnost rozhodně byla na místě.

„Za jak dlouho se vrátíš?" zeptal se. Mnohem raději by se zeptal, zda nemůže jet s ním, ale ani se nepokoušel. I po všech jeho zásluhách během konfrontace Kuang-jaa mnozí vyslovovali Wej Wu-sienovo jméno s hořkostí a pohrdáním. Nechtěl Wang-ťimu ztěžovat už tak komplikovanou práci Hlavního kultivátora. Šestnáct let čekali na shledání a teď je roztrhne hloupý post, který Wang-ťi v první řadě ani nechtěl.

„Týden.