Tamed&Bound ✓

4

O pár dní později se Wej Jing v tichosti vytratil z Oblačných zákoutí, aniž by někomu něco řekl. Wang-ťi se jen silou vůle a léty upevňovaných zásad sekty Lan nevydal za ním. Na cokoliv jiného už mu ovšem vůle nezbývala a mladší učedníci si velice rychle zvykli během jeho lekcí dávat pozor a nevyrušovat. Wang-ťiho tresty byly málokdy fyzického ražení, ale svou krutostí si s nimi v ničem nezadaly.

Váhu Wang-ťiho špatné nálady také nepocítili jen příslušníci sekty Lan. Pohled na hlavu jedné z menších sekt, která přijela za Hlavním kultivátorem s žádostí o kus území původně patřícího sektě Wen, byl takřka k nezaplacení. Nikdo nevěděl, co mu Wang-ťi přesně řekl, ale když odjížděl, vypadal jako spráskaný pes a mumlal si cosi o nehoráznosti.

Uplynuly další tři týdny, a když se situace nelepšila, rozhodl se S'-čuej najít pána Ce-wu. Pokud mu někdo mohl pomoci situaci napravit, byl to právě Wang-ťiho starší bratr. Wang-ťiho v podobném rozpoložení znal S'-čuej většinu svého života, a že se nejedná o jeho přirozenou povahu, mu ukázal až Wej Wu-sien. Po jeho boku se Wang-ťi změnil téměř k nepoznání. S'-čuej jen doufal, že měl Wej Wu-sien ke svému náhlému odchodu opravdu dobrý důvod.

Hlavu sekty Lan nakonec vystopoval v malém městečku u samých hranic Ku-su. Hledání ani nebylo příliš těžké, pána Ce-wu znal téměř každý. Malý hostinec nevypadal zrovna přepychově, ovšem S'-čuej se nenechal zaskočit ani odradit. Ke svému štěstí skutečně našel Si-čchena uvnitř.

„Pane Ce-wu," uklonil se S'-čuej. Lan Si-čchen vypadal o dost lépe, než když ho viděl naposledy, ale jiskry se do jeho očí stále nevrátily. „Velice se omlouvám, že vás ruším."

„S'-čueji, stalo se něco?" zeptal se Si-čchen s nepředstíranou starostí. Neptal se, jak ho mladý učedník našel, neřekl mu, aby šel pryč. Jeho první a největší starostí byli ostatní, jako vždy. Někteří za jeho zády pomlouvali Si-čchenův chybný úsudek, ale S'-čuej pro něj neměl nic než úctu a obdiv.

„Od doby, kdy odešel pan Wej, je pán Chan-kuang ve špatném rozpoložení a mám strach, aby neudělal něco unáhleného," řekl S'-čuej a přijal nabízené místo u malého stolku. Si-čchen se pousmál. Většinu lidí by v souvislosti s Wang-ťim něco podobného ani nenapadlo, ale S'-čuej jeho mladšího bratra znal zjevně velmi dobře. Wang-ťi možná vystupoval chladně a bez emocí, leč unáhlených činů za svůj život vykonal hodně. Většina se jich týkala Wej Wu-siena.

„Obávám se, že stejně jako je osudem mladého pána Weje se dříve či později shledat s Wang-ťim, tak je jeho osudem zasévat chaos, kamkoliv přijde. Jak je to dlouho, co odešel z Oblačných zákoutí?"

„Tři a půl týdne," odpověděl S'-čuej a napil se čaje. Po dlouhé cestě byl unavený a osvěžující chuť mu přišla vhod."

„Hmm. Pak, pokud se nemýlím, by se měl během pár dnů vrátit. Což znamená, že je čas, abych se vrátil i já," řekl zamyšleně Ši-čchen, než jim oběma dolil čaj.

„Jak to myslíte, pane Ce-wu?" S'-čuej byl upřímně rád, ale také neviděl úplně souvislost.

„Mladý pán Wej mě navštívil před několika týdny. Chtěl vědět, zda bych, jako hlava sekty Lan, souhlasil, aby pozici Hlavního kultivujícího zastával někdo jiný," řekl pán Ce-wu. Neřekl, že mu Wej Wu-sien vyžvanil, jak hodlá Wang-ťiho zbavit nechtěného břemene a odtáhnout ho, kdo ví kam, kdo ví na jak dlouho. Už v jeho očích podobné odhodlání viděl a nepochyboval, že nakonec dosáhne svého, což zároveň znamenalo, že už se nebude moci na svého bratra spoléhat se zastáváním povinností, které náležely Ši-čchenovi. „Odhaduji, že v uplynulých dnech a týdnech navštívil hlavy všech velkých sekt a položil jim stejnou otázku. Zřejmě zdaleka ne vždy tak zdvořile."