Tamed&Bound ✓

2

Oblačná zákoutí vynikala svým klidem a pevným řádem. Jinými slovy se bez Wang-ťiho Wej Jing nudil. A když se nudil, měl nepříjemný zvyk oddávat se myšlenkám na minulost. Chyběl mu zvuk Wang-ťiho ku-čchinu, který doprovázel svou flétnou, chyběla mu tichá přítomnost, dlouhé rozhovory o několika slovech. Chyběl mu Lan Čan a jediný, kdo byl s to v těch dnech Wej Wu-siena vytrhnout z letargie, byl S'-čuej, který ho buď, k věčné zlosti Lan Čchi-žena, zasypával dotazy na démonickou kultivaci, nebo chtěl naučit užitečné finty, kterých znal Wej Wu-sien spoustu. Dnešek byl ale jiný.

„Pane Weji," uklonil se před ním S'-čuej. Jeho přátelé z řad dalších mladých učedníků sekty Lan stáli opodál. Málokdy se některý z nich odvážil pustit s nechvalně proslulým I-lingským patriarchou do řeči, i když jim v očích hořela stejná zvědavost jako S'-čuejovi. „Jdeme dnes na Noční lov a starý pán Lan by byl raději, kdyby s námi šel ještě někdo zkušenější, pro jistotu." To Wej Wu-siena rozhodně zaujalo.

„Lan Čchi-žen vás poslal za mnou?"

„No," uhnul S'-čuej pohledem, „doslova to neřekl."

Wej Jing se usmál a rozhodl se svého syna dál netrápit a nechtěl ani podkopávat Čchi-ženovu autoritu. Nakonec, byl v Oblačných zákoutích stále jen hostem a teď, když tady nebyl ani Wang-ťi ani Si-čchen, kteří by se ho před svým strýcem zastali, si nemohl dovolit šlápnout vedle. „Rozhodně má pravdu, rád s vámi půjdu," přikývl, než vyskočil na nohy.

„Vyrážíme před západem slunce, není to daleko," informoval ho ještě S'-čuej.

„A co se bude lovit?"

„Před časem se na jezeře poblíž převrhla loďka se dvěma milenci. Oba se, naneštěstí, utopili, ale mezi lidmi se proslýchalo, že svazku nepřáli rodiče a možná se nejednalo úplně o nehodu. Teď prý zlý vodní duch začal rybářům plašit ryby. Úlovky jsou špatné už několik týdnů, a tak vesničané požádali o pomoc nás," podal S'-čuej ukázkové vysvětlení.

Wej Wu-sien se neubránil vzpomínce na podobný úkol, který absolvoval, když byl v sídle sekty Lan prvně. Tenkrát se nakonec z pomstychtivého ducha vyklubal plnohodnotný démon. Tentokrát snad situace nebude tak dramatická, přesto musel uznat Lan Čchi-ženovo moudré rozhodnutí s učedníky poslat někoho staršího.

Sešli se před branou ve smluvenou dobu. Wej Wu-sien si vzal flétnu a pro jistotu i svůj meč. Kromě S'-čueje šli ještě tři další mladíci. V jednom poznal Lan Ťing-iho, zbylé dva jménem neznal.

„Všichni máte meče a talismany?" zeptal se pro jistotu. Odpovědí mu bylo synchronizované kývnutí. „Dobře, tak pojďme."

Většinu cesty šli v tichosti, ale Wej Wu-sien cítil v zádech pohledy. Nakonec se osmělil Ťing-i: „Pane Weji, je pravda, že dokážete zahvízdáním přivolat armádu mrtvých?" Než stihl vymyslet nějakou dostatečně děsivou odpověď, předběhl ho S'-čuej:

„Jistěže je to pravda, vždyť je to I-lingský patriarcha!" prohlásil sebevědomě. Wej Wu-sien mlčel, byť na rtech mu hrál pobavený úšklebek. Ještě přijde vhodná chvíle, aby jim Lan Čan řekl, co možné je, a co ne, ale zatím mládeži neničil iluzi krutého a mocného válečníka, který s nimi jde na Noční lov.

„Stejně si myslím, že kultivace pana Weje nemůže být špatná," slyšel za sebou S'-čueje, jak se baví se svými přáteli, „vždyť kultivace hudbou je nakonec jedním z principů sekty Lan. I pán Ce-wu používá flétnu."

„To je pravda," souhlasil někdo další. Wej Wu-sien vytrvale mlčel a pro jednou se ani nemusel snažit. Kdyby bylo mezi kultivátory více takových, jako byl S'-čuej nebo Lan Čan, nemuselo dojít k vyvraždění celé sekty Wen jen na základě kolektivní viny. Nemuselo dojít k souboji mezi sektami a I-lingským patriarchou. Nemuselo být zbytečně prolito tolik krve. Úsměv mu na tváři ztuhl a nakonec zmizel. Kéž by další generace neopakovala chyby té předchozí.

Byl nakonec rád, když konečně dorazili k jezeru, podobné myšlenky ho napadaly často, a teď u sebe neměl Lan Čana, aby mu pomohl uklidnit rozjitřenou mysl. Vodní duch byl sice triviální, ale podcenit situaci Wej Wu-sien nechtěl.

Rozdělil skupinku na dvě dvojice do dvou loděk. O S'-čueje se příliš nebál, viděl ho ve skutečném boji i během tréninků. Svěřil mu jednoho z dalších učedníků a vyslal je na jedné loďce a sám si vlezl se zbytkem skupinky do druhé loďky. Instrukce rozdal jen velmi obecné, nakonec, až půjdou na lov sami, budou si muset poradit.

„Dávejte pozor na sebe i na druhé, pomáhejte si. Hlídejte si vzájemně záda. A nikdy svého protivníka nepodceňujte."

Ve chvíli, kdy zjistili, že jsou duchové dva, bylo nadmíru jasné, že nic nepůjde podle plánu. Wej Wu-sien se nenechal zaskočit. Nakonec, téměř nic v jeho životě, ať už tomhle, nebo předešlém, nešlo podle plánu. Dva protivníci by ani nebyli zvlášť velkým problémem, kdyby se druhý neobjevil ve chvíli, kdy se všichni soustředili na prvního.

Už se chystali použít očišťovací talisman, když si Ťing-i všiml koutkem oka pohybu těsně nad hladinou. Nestačil zareagovat lépe než překvapeným výkřikem.

Wej Wu-sien neváhal ani na okamžik, než tasil Suej-pien a odrazil útok, který mířil Ťing-imu do zad. Neměl čas začít hrát rekviem, kterým by duchy uklidnil, a cílů k obraně měl příliš mnoho, než aby mohl riskovat.

„Pane Weji!" křikl opodál z druhé loďky S'-čuej. Vzhledem k tomu, kolikrát Wej Wu-siena viděl cvičit, dobře věděl, že meč je pro něj jen krajním řešením.

„O mě se nestarejte," křikl a s elegancí, která prozrazovala, jak dobrý v šermu kdysi býval, odrazil další útok. „Buď toho ducha očistěte, nebo ho chyťte, ale pospěšte si s tím."

Zrnka, ze kterých snad někdy vzejde alespoň malé zlaté jádro, mu došla příliš rychle, ale ještě si nemohl odpočinout. Druzí dva učedníci stáli za ním s tasenými meči a nervózně se otáčeli kolem sebe. Byli příliš nesoustředění, a i kdyby je duch praštil do nosu, nic by nepoznali. Wej Wu-sien ale přelévající se zlovolnou energii cítil a vyrazil proti ní pokaždé, když sebou smýkla a vrhla se proti učedníkům.

Chytil Ťing-iho za rameno a škubl jím stranou, když se černý mrak prohnal kolem. Rozehnal ho mečem, ale vyhráno zdaleka nebylo. Ucítil na jazyku krev, a zatvrdil se, že nepřestane, dokud nebudou mladíci v bezpečí. Ať je cena jakákoliv.

V tu chvíli S'-čuej vytáhl ze své róby očišťovací talisman a poslal ho vstříc prvnímu duchovi, který se netečně povaloval nad hladinou. Aspoň polovina je z krku, pomyslel si Wej Wu-sien. Akorát ve chvíli, kdy jejich druhý cíl zjevně vycítil Wej Wu-sienovu slabost a zaútočil přímo na něj. Suej-pien odvedl svou práci výborně a Ťing-i s pomocí ostatních dostal hned na to ducha pod kontrolu a chytili ho do jednoho ze svých váčků. Wej Wu-sien byl nepředstavitelně vděčný. Ještě zasunul svůj meč zpátky do pochvy a pustil ho na dno loďky. Jeho poslední myšlenkou, než se mu svět pohroužil do tmy a on přepadl přes bok loďky do černé vody, bylo, že ho Lan Čan zabije.