Kiss Cam

Kapitola 11.

Dáme si takové malé interview se Zenem, co vy na to? 

Celou noc jsem byl totálně mimo. Jak to můžu vědět? Protože mě nic nevyrušilo ve spánku. Ani přenášení ulicí, ani stoupání po schodech, ani ukládání do postele.

Můj spánek narušil až zvuk zavírajících se dveří a světlo, které se mi dralo skrz víčka do očí.  Nejdřív nejsem schopen přijít na to, co se děje, ale jakmile mě do nosu udeří neznámá vůně, vytřeštím oči a splašeně se porozhlédnu kolem. Jsem ve velkém pokoji, který vyhlíží prázdně. Je sladěn do bílé, zelené a černé. jeho stěny jsou čisté. Žádné plakáty, obrazy, nic, co bych očekával od někoho mladého, takže jsem si na moment myslel, že jsem v pokoji nějakého pedofila, který mě unesl, ale z omylu mě vyvede až onen narušitel, který zabouchl dveře, když sem vstoupil.

Je to Auden. Kdo jiný. Měl bych být překvapen z toho, co tady dělám, ale já... Na něj dokážu jen zírat neschopen jakékoliv reakce. Má na sobě pouze kalhoty, čímž odhaluje vrchní část těla a opálenou kůži. Nechci říct, že byl svalnatý jak nějaký kulturista, nebo jen vypracovaný jako atlet, ale měl nádhernou postavu, po níž mu v tuhle chvíli stékají zbylé kapky vody, které mu odkapávají z vlasů a vpíjí se do lemu tepláků. Jednou rukou si pravděpodobně před chvíli prohrabával vlasy, jelikož ji má zaraženou ve vlasech a svýma očima, které mi tolik připomínají travnatou louku, osvícenou zlatým světlem, na mě zírá bez mrknutí. Ani nevím jak je možné, že někdo tak krásný mě mohl políbit. A ještě ke všemu mě nechat u sebe přespat. Počkat! Přespat?!

"Dobré ráno." probere se jako první a trochu se pousměje. Vím, že bych mu měl pozdrav oplatit, ale místo toho začnu panikařit, jako malé dítě. Jak by taky ne, když jsem místo u sebe v pokoji, u kluka, kterého znám ani ne týden?!

"Co tady dělám? To jsi mě unesl?! Sakra! Já mám být doma! Co se stalo?!" panikařím a je mi jedno, že v tu chvíli nadávám a křičím. Skopnu ze sebe peřinu, čímž zjistím, že mám pouze spodní prádlo a tričko s krátkým rukávem. Zarazím se a tázavě se podívám na tmavovláska, který na mě stejně zaraženě civí, než se probere, zatřese hlavou a dojde ke skříni, kde si vytáhne černou mikinu s malachitovým obrázkem nádoby na toxický odpad.

"V kině jsi usnul, stejně tak i tvoje kamarádka. A když jsme vás zkoušeli probudit, byli jste natolik unavení, že nebyla jiná možnost, než vás vzít k sobě, protože ani nevíme, kde bydlíte. Tak jsem si k sobě vzal tebe a Lily je u Fayi..." pokrčil nad tím rameny "...a pokud jde o to, jestli se něco stalo, tak vlastně nic. Jen jsi tady přespal. Nic, co by bylo nějak apokalyptické. A k tomu oblečení... V kalhotách by se ti špatně spalo, snad to nevadí." uchechtne se a konečně se na mě opět zaměří pronikavým pohledem různorodých očí. Přijdou mi tolik fascinující!

"A-Aha... A kde jsi spal ty?" vyzvídám. Byl bych celkem nerad, kdyby kvůli mně musel spát někde na gauči, nebo dokonce zemi! 

"V obýváku. Tady stejně moc nepřespávám." odpověděl nevzrušeně, avšak právě ona druhá věta vzbudila moji zvědavost. Takže není divu, že začnu okamžitě vyzvídat. "Proč ne?"

Jeho zrak padne k nočnímu stolku, kde jsou dva šuplíky se zámkem, načež zrak odlepí a odmítavě zavrtí hlavou na znamení, abych jednoduše zavřel hubu a byl zticha. Tenhle kluk asi nebude dvakrát upovídaný...

Nakonec odvedu řeč jinam a zeptám se na velmi důležitou věc, o niž jsem se měl zajímat už od začátku. "Kde mám mobil?"

Tmavovlásek se nad náhlou změnou tématu pobaveně zašklebí a pokyne hlavou (a lá: I'm king brats!) na poličku vedle postele, kde je čirou náhodou i židle, kde mám složené oblečení.

"Um, díky." vybreptnu prosté poděkování a okamžitě po svém mobilu doslova skočím a rychle ho zapnu, abych zjistil, jestli se něco stalo. Ani nejsem překvapený, když tam uvidím několik zameškaných volání od rodičů a nedávno poslanou zprávu od Lily. Hlodá mě svědomí, že jsem rodičům nedal vědět, tudíž jsou prvními lidmi, kterým napíšu, že jsem v pořádku. Že jsem přespal u kamaráda. Ale silně pochybuji, že mi na něco takového skočí. Sice jsem často pryč, ale většinou dávám vědět. No, snad nezavolali rovnou FBI, aby mě našla.

Rychle potom napíšu Lily, že se za hodinu sejdeme u jejího domu... Vlastně ani nevím, kde jsem! Musím se potom Audena zeptat.

"Pokud nikam nespěcháš, můžeš tady zůstat ještě na snídani." prohodí jen tak mimochodem Auden, když otevírá dveře, aby opustil pokoj.

Nechápavě na něj vykulím oči a párkrát zamrkám. To mě jako ještě zve na jídlo? Vždyť jsem mu zabral postel! Musel se se mnou táhnou až sem! A to má... Počkat. Jak vlastně přišel k té protéze? "Nechci obtěžovat." zavrtím váhavě hlavou, ale jsem si jist, že jde poznat, že zde chci zůstat. Chci toho podivného kluka znát. Poznat ho. A tohle je jedinečná příležitost.

Mile se pousmál, což vlastně znamenalo, že svůj obvyklí výraz pouze zjemnil a v očích mu trochu zajiskřilo. "Nebudeš obtěžovat. Rodiče jsou celí nadšení, že k nám konečně přišel někdo jiný, než Faya, ač nedobrovolně. Až se oblékneš, sejdi dolů po schodech, jídelna je hned vpravo od schodů." vysvětlí a pajdavě zmizí z pokoje.

...Hej, normálně má tohle 860 slov, což je tady na tohle celkem jedno velké WOU! A taky mi vlastně došlo, že je to přesně týden od té doby, co se Zen s Audem políbili, takže... Popřejeme jim k výročí?

Doufám, že jste si užili čtení! Schválně, komu se víc líbil pohled Zena než Audiho... Příště už to bude opět pěkně hezky pragmatický Audi, kdo bude zastupovat roli vypravěče.Vaše Eiffelovka! ;*